Mluvčí elektrárny má za úkol bránit fámám

"Někteří Rakušané si myslí, že lidé z Dukovan jsou kvůli ozáření neplodní," říká otec šesti dětí Petr Spilka.

Dukovany - Jaký je život tiskového mluvčího dukovanské elektrárny? Pestrý. Petr Spilka pracuje jako mluvčí nejsilnějšího podniku na Třebíčsku deset let. Podle jeho slov se za tu dobu hodně změnilo. Dnes je jakýmsi manažerem, jehož hlavním úkolem bude v nejbližší době komunikace s lidmi - zákazníky, a nejen prezentace podniku prostřednictvím médií. O jaderné energii přednáší v Rakousku, uklidňuje rozbouřené odboráře. Navíc má poměrně početnou rodinu. V republice se pravděpodobně nenajde jiný muž ve vrcholné pozici, který by žil v panelákovém 4+1 se šesti dětmi. Vlastně pěti, protože nejstarší dcera se osamostatnila. Spilka je dědečkem. Věkové rozpětí malých Spilků je od pěti do dvaceti let. "Snažím se věnovat čas rodině. Nejde jen pracovat a pak zjistit, že život utíká," říká mluvčí.

* Tak u toho se zastavíme. Náhodnou vím, že zrovna o jarních prázdninách, které byly před čtrnácti dny, jste byl odvolán z dovolené kvůli stávkové pohotovosti v elektrárně. Co na to rodina?

Zbytek dovolené si užila beze mě. Žena si za ty roky zvykla, že jsou situace, kdy do práce musím.

* Jak to tedy vypadá, když brázdíte šumavské hvozdy a v kapse větrovky zazvoní mobilní telefon?

Jel jsem na běžkách z Bučiny do Modravy. Během cesty jsem vyřídil asi deset hovorů. Pak jsem se sbalil a odcestoval ze Šumavy do Dukovan. Děti i žena to vzaly statečně. Hrozilo totiž vyhlášení stávkové pohotovosti odborářů a já nemám žádného zástupce, který by za mě práci udělal.

* Co kdybyste byl v Alpách. Také byste obratem ujížděl domů?

Nevím. Pokud by to byla zahraniční dovolená, snažil bych se dohodnout na zástupu. V minulosti se mi stalo před spouštěním Temelína, že jsme narychlo dovolenou odvolávali.

* Není to asi žádný med, žít v trvalém napětí, kdy se co vyvrbí...

Situace je klidnější než dříve. Když jsem nastoupil jako tiskový mluvčí, bylo potřeba hodně pracovat na informovanosti veřejnosti o jaderné energii. Tam byl velký dluh. Provoz elektrárny je bezpečný. V posledních letech nedochází k mimořádným událostem.

* Nechci se vás dotknout, ale je vám přes padesát, jste dědečkem. Tiskovými mluvčími jsou většinou mladí, průbojní lidé.

Na věku podle mého nezáleží. Mohu nabídnout zkušenost v oboru, který jsem vystudoval a řadu let v něm pracuji. Některé produkty možná lépe prodává mladá, pěkná dívčí tvář. Tady je to trošku jiné.

* Přesto, necítíte únavu?

Jsem ranní ptáče. Vstávám kolem páté. Funguji zhruba do osmi večer. Pak už si opravdu musím odpočinout.

* Popište váš běžný všední den, když vás nečeká žádná služební cesta nebo jednání.

Od pěti ráno do šesti se pomalu probírám. Bloumám po bytě. Snažím se nebudit zbytek rodiny. Pak odjíždím autem do práce.

* Přeruším vás, máte služební vůz?

Ano. A nejen z časových důvodů. Mám citlivé horní cesty dýchací. Dřív jsem využíval autobusovou dopravu a zhruba dvakrát do měsíce jsem byl nachlazený. Bacily od spolucestujících mi nedělaly dobře.

* Takže kolem půl sedmé jste za bránou elektrárny…

V kanceláři si stáhnu elektronickou poštu. Zpráv mi chodí několik desítek denně. Snažím se hned reagovat. Míváme porady s vedením. Monitoruji český a rakouský tisk. Připravuji materiály, sháním informace. Pokud se něco děje, komunikuji s novináři. Někdy vyřizuji desítky telefonátů.

* Když se radíte s vedením, znamená to, že vám sdělí, jak o čem mluvit?

To bych tu nemusel být. Dělám si vlastní názor na dění. Ten pak prezentuji vedení. Snažíme se předcházet fámám a říkat věci tak, aby byly srozumitelné i laikům.

* Opravdu nedostáváte shora příkazy? Třeba: o tom se mluvit nebude.

Poslední větší rozruch je okolo snižování stavů. Chápu vedení, že v elektrárně musí pracovat jen ti lidé, pro které je práce. Čeká nás konkurenční prostředí. Ale na druhé straně chápu i odboráře. Také jsem si při transformaci kladl otázku, zda zůstanu ve funkci. Co bych dělal, kdybych o místo přišel.

* O práci jste nepřišel. Změny se vás ale určitě nějak dotkly.

Jako mluvčí jsem byl zároveň asistentem ředitele. To už od nového roku nejsem. Spíše se teď zaměřím na vztah ČEZ a jeho zákazníci. V souvislosti s příchodem konkurence na náš trh jim budu vysvětlovat pozitiva české elektřiny a jaderné energie.

* Co se ještě změnilo?

Moje místo spadá pod Prahu. Pražáci začínají pracovat později a v zaměstnání jsou déle. Asi to budu muset natahovat také.

* Vyjmenujte prosím klady práce mluvčího.

Baví mě shánět informace. Jezdím do Rakouska diskutovat do studentského rádia. V oblasti energetiky je a bude pro každého člověka mnoho nového. Jsem rád, když můžu předávat zkušenosti.

* A peníze? Ne že bych se ptala přímo na mzdu. Přesto by mě zajímalo, zda i toto hraje nějakou roli?

Nebudu zastírat, že ne. Určitě. Živím početnou rodinu. Děti studují.

* Co zápory práce. Máte třeba obavy z teroristů? Jaderná elektrárna by mohla být cílem útoku. Určitě se dostáváte k informacím, ke kterým se řadový zaměstnanec nedostane.

Nemyslím, že by elektrárna byla pro teroristy zajímavým cílem. Bezpečnostní opatření dělá vláda. My jsme zakázali vstup hromadných exkurzí do elektrárny.

* Ani na chvilku jste nepocítil strach předloni po 11. září?

Mnohem větší strach prožívám na dálnici při cestách do Prahy. Po návratu si vždy oddechnu, že jsem v pořádku doma.

* „Doma" bychom mohli zůstat. Kolik času věnujete rodině?

Zhruba třikrát týdně někam vyjíždím. Ostatní dny jsem kolem čtvrté odpoledne doma. Udělám s dětmi úlohy. Sedneme si u společné večeře.

* Čtete pohádky těm menším?

Snažím se. Zrovna teď jsme si společně dočetli Lady a Tramp.

* Jezdil jste s kočárky?

Samozřejmě.

* To mi tedy k manažerovi moc nesedí. Ten se většinou věnuje atraktivním sportům. Co vy, jak relaxujete?

V zimě běhám na běžkách. A jinak je to zahrádka. No, spíše zahrada se sto stromy. V zimě, v létě je tam práce i zábavy hodně. Prořezávám větve, sekám trávu, shrabuji.

* Z čeho jste měl v poslední době radost?

Syn a dcera studují na katolickém gymnáziu. Sdružení rodičů se podařilo oživit KG-klub. Pořádáme kulturní akce. Jsem rád, že jsme se dali dohromady. Mohlo by nás ale být víc.

* Podnikáte společné rodinné výlety? Dost dobře si nedokážu představit rodinu Spilkovu v osobním autě.

Mívali jsme škodu formana. Po jedné cestě do Německa, kdy nás v autě jelo šest, jsme to vzdali. Koupili jsme jetý mikrobus, tím se přemisťujeme.

* Mikrobus, panelákový byt pro osmičlennou rodinu. Ještě prozraďte jména vašich dětí. Většina z nich není úplně běžná.

Anežka, Ludmila, Terezie, Benedikt, Kryštof, Jan. U Benedikta se nás sestřičky v nemocnici ptaly, zda to jméno existuje v kalendáři.

* Po kom se potomci jmenují? A nespílají vám občas? Je doba, kdy jsou v módě úplně jiná jména.

Nechceme dávat módní jména. Děti nesou jména českých a jiných světců. Vědí,co znamenají, jsou na ně hrdí.

* Odráží se nějak počet dětí při vaší práci?

Děti jsou silným argumentem pro Rakušany. Někteří si myslí, že u elektrárny žijí degenerovaní lidé. Setkal jsem se s názory, že kvůli ozáření jsme neplodní. Tento názor jim patrně vyvracím.

PETR SPILKA. Narodil se v roce 1952 ve Znojmě, vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou na ČVUT v Praze. Po studiích pracoval osm let v plzeňské Škodovce. Od roku 1984 je zaměstnán v dukovanské jaderné elektrárně. Tiskového mluvčího zde dělá 10 let. Žije v Třebíči, je ženatý, má šest dětí.

Zdroj: MF Dnes