OBĚD S... Alešem Johnem šéfem východoevropského centra WANO

Na prstech jedné ruky by prý Aleš John spočítal okamžiky, kdy se v životě rozčílil. Šéf východoevropského centra Světové asociace jaderných elektráren a bývalý ředitel jaderné elektrárny v Dukovanech působí přesvědčivě klidným dojmem.

Oběd s Alešem Johnem, šéfem východoevropského centra WANO - asociace jaderných elektráren - a ředitelem sekce systému řízení a vnějších vztahů pro jadernou energii společnosti ČEZ, se odehrál v pro oběd netypickou hodinu, až po čtvrté odpoledne. Aleš John tráví podle svých slov až čtvrtinu pracovního času na cestách mezi Dukovany, Temelínem a Prahou. Oběd vměstnal do jednoho z "volných oken". Šéf vnějších vztahů pro jadernou energii ovšem připouští, že problém nebyl v minulosti s veřejností správně komunikován. "S laickou veřejností se jaderná energie opravdu komunikovala špatně. Technická veřejnost - tedy ti, co k tomu alespoň trochu přičichli - tam problém není. U těch by se to ale dalo předpokládat tak jako tak. Ale i ti mají svůj názor, někdy negativní, ale většinou pozitivní," připouští John. "Ale i inteligence, která jen nemá technické vzdělání, má obavy, nerozumí tomu a přijde jim to jako velké tajemství. Je to obava z neznámého," uvádí. Tolerantní je i jeho postoj k ekologickým aktivistům. "Je to názor jako každý jiný. Navíc slaví i v tuzemsku úspěchy: Zbrzdili průtah přes České středohoří, padla díky nim fabrika v Plzni a velké problémy udělali i na Slovensku s Gabčíkovem. Nikdo z nich ale nechce svítit v jeskyni petrolejkou," vypočítává Aleš John. "Mám s aktivitami dávnou zkušenost ještě z Dukovan. Přijeli k nám, přivítali jsme je chlebem a solí a rybami z přehrady - pobyli chvíli a jeli pryč. A tím aktivita skončila," dodává. V kontroverzní kauze Temelín ovšem velkou roli připisuje spíše Rakušanům. "Rakušáci strašně pomohli názorům u nás. Vítězství Temelína se bere jako věc národní hrdosti - vítězství nad Rakušáky," konstatuje John.

Princip je v kontrole

Aleš John vystudoval elektrotechniku se specializací na lékařskou elektroniku. "V sedmdesátých letech byla populární nukleární medicína. Osm let jsem byl v nemocnici v Třebíči a dostal jsem se k problematice radioaktivity. V osmdesátých letech byla výstavba v Dukovanech v plném proudu a já se nechal zlanařit," líčí John. Z klidu ho prý nevyvede ani záliba v golfu. "Na golf si člověk musí najít ty čtyři hodiny času. I když ho hrají všichni Američané, tak to není typicky americký sport, kdy se někdo zavře do cimry, zpotí se a za půl hodiny je grogy - žádný sqash nebo něco takového. Je to sport pro líné Angličany. Nevysílí, ale než se green obejde, tak se na všechno zapomene a soustředit se člověk musí jen na hru. A mezi dvěma údery se zažije pocit neskonalé radosti, jak se jeden povedl a druhý se vzápětí nepovede - to by člověk zlámal hole," popisuje zkušenosti se svým hobby Aleš John. Dovolenou tráví nejvíc doma - na chatě. Přes rok se prý nacestuje až dost. Z cizích jazyků komunikuje anglicky a rusky. "Ve světě anglicky, ale v našem centru WANO, které je v Moskvě, je to ruština - když mám řídit schůze, musím se s nimi domluvit," upřesňuje Aleš John. V moskevském centru je 13 států. Hlavní princip WANO je především prevence. Audity ze světových jaderných elektráren vzájemně kontrolují práci jinde. A konfrontují se i s jinou mentalitou. "Například v jaderných elektrárnách je zakázáno pít alkohol. Ale Francouz si k obědu dá dvojku červeného - přece když se obědvá, tak se nepracuje," vypráví se smíchem John. "Američani jsou zase strašně na bezpečnostní pomůcky. Oblékají si všemožné brýle, boty a chrániče namustrují se do ochranných pomůcek," dodává.

Jaderná energie má špatnou minulost

Asi nikoho nepřekvapí, že v jaderné energii vidí Aleš John budoucnost. "Stoprocentně má budoucnost. Jádro je poznamenané nepříjemnou historií. Začalo to Hirošimou a Nagasaki, pak si to vyzkoušeli Rusové. V padesátých letech byl obrovský boom a jaderná elektrárna měla stát za každým bukem. Světová výstava v Bruselu v roce 1958 měla za symbol atom a Atomium stojí v Bruselu dodnes," vypráví John. "Nejvíce jaderných elektráren se postavilo právě od padesátých do sedmdesátých let. Pak přišla havárie v Harrisburgu. a tím to skončilo v Americe - po roce 1970 se tam postavily asi jen čtyři, následovalo prohrané referendum v Rakousku. A pak Černobyl," vypočítává. "A teď se to tak ve světě pozvolna potácí a vyhrabává z problémů," dodává. Prostou kalkulací prý jde snadno vypočítat, že bez jaderné energie se elektřina prodraží. "Nemůžu říct kvůli konkurenci přesné číslo, ale výrobní náklady se pohybují v elektrárnách v rozpětí od 600 korun za megawatt do 1500 korun. A jádro je na nejlevnější straně. U Temelína bude problém s odpisy stomiliardové investice během 40 let. Výhoda je v nízkých provozních nákladech. Je iluzorní se domnívat, že by energetická spotřeba klesala. Nepřestaneme svítit ani topit, naopak - spotřeba bude růst. A musí se nějak pokrýt," přesvědčuje John.

***

Aleš John si v pražské restauraci hotelu Bellevue objednal propečená kachní prsíčka s meruňkovou omáčkou a čerstvé lišky restované s bylinkami. Před hlavním chodem restaurace servírovala amuse bouche: Dortík Charlotte šťouchané brambory s lanýži. Během jídla pil colu light a oběd zakončil vídeňskou kávou.

Zdroj: Lidové noviny