Potřebuje Česká republika celonárodní debatu o energetické koncepci státu?

Uvedením druhého bloku Temelína do provozu byla ukončena realizace té etapy energetické koncepce našeho státu, jejíž příprava byla započata ještě v období socialistické ekonomiky. Tehdy samozřejmě nebylo zvykem debatovat s občany o problémech, které byly považovány za oblast výlučné kompetence odborníků. Politikům, pracovníkům státní správy a manažerům provozovatelů energetických zdrojů scházely proto po roce 1989 znalosti a zkušenosti pro otevřenou diskusi se zástupci občanských sdružení, obcí a jiných skupin občanů, kteří se dožadovali práva ovlivňovat realizaci energetické koncepce ČR, zejména pak dokončení výstavby jaderné elektrárny Temelín. Výsledkem bylo oboustranné rozčarování a často velmi emotivní diskuse v době, kdy bylo na rozhodování o zásadní změně energetické koncepce již „pět minut po dvanácté".

Je proto s podivem, že politici ve vládě, parlamentních a senátních výborech ani zodpovědní pracovníci příslušných ministerstev se z této situace nepoučili. Aktualizovaná státní energetická koncepce ČR je totiž opět připravována bez široké veřejné diskuse o tom, jak chce tento stát zabezpečit v budoucnu svým občanům spolehlivou dodávku energií za přijatelnou cenu a při respektování zásad trvale udržitelného rozvoje, mezi něž patří např. omezování emisí CO2 v souladu s požadavky tzv. „Kjótského protokolu" z r. 1997. Tvůrci zmíněné aktualizované energetické koncepce přitom často hovoří o „politické neprůchodnosti" určitých variant, zejména pak těch, které jsou spojeny s udržením event. zvýšením podílu jaderné energetiky na výrobě elektrické energie v ČR (ten v tomto roce poprvé vzroste na hodnotu odpovídající průměru EU jako celku). Mají však k takovému tvrzení skutečný politický mandát, např. na základě reprezentativních průzkumů veřejného mínění, následujících po široké veřejné diskusi? Odpověď zní – nemají!

Nejsem přitom takový idealista, abych uvažoval o získání politického mandátu formou referenda jako ve Švýcarsku, kde většina občanů v minulém týdnu zamítla dvě dlouhodobě prosazované protijaderné iniciativy, které měly za cíl postupný útlum jaderné energetiky v jejich zemi. Docela by mi stačilo, kdybychom se inspirovali celonárodní debatou o energetické koncepci, která probíhá ve Francii. Cílem zmíněné veřejné diskuse je dosáhnout toho, aby v souladu s doporučeními klíčového dokumentu EU k otázce bezpečného a spolehlivého zásobování energií, tzv. „Green Paper" byla vytvořena ve společnosti atmosféra, dávající prostor pro volbu optimální struktury energetických zdrojů nejen z hlediska hospodářské prosperity státu, ale také s ohledem na podmínky trvale udržitelného rozvoje. Optimální struktura energetického mixu může však být zajištěna pouze tehdy, pokud budou občané ochotni akceptovat racionálně, tj. vědeckými argumenty zdůvodněnou volbu kteréhokoli ze známých energetických zdrojů (včetně jaderné energie), jež umožňují trvale udržitelný rozvoj.

Na závěr si v této souvislosti dovolím upozornit na novou zprávu direktoriátu pro vědu a výzkum EU, publikovanou v uplynulých dnech. Tato zpráva varuje před pokračováním současného vývoje, kdy neustále roste produkce skleníkových plynů, zejména CO2, uvolňovaných do atmosféry naší planety. Pokud nedojde zejména v hospodářsky vyspělých zemích k výraznému omezení výroby energie z fosilních paliv, dosáhnou emise CO2 v roce 2030 dvojnásobku hodnot z roku 1990. Nikdo dnes nedokáže spolehlivě předpovědět důsledky takové situace, velká většina klimatologů se však shoduje na tom, že může dojít k výrazným změnám klimatu s negativními důsledky na kvalitu života.

Miroslav Kawalec, viceprezident České nukleární společnosti

zpět na úvodní stránku