Klimatické změny a jaderná energie

Vyjádření Evropské nukleární společnosti
Duben 2003

Evropská nukleární společnost se domnívá, že světová kapacita pro výrobu elektřiny z jaderné energie se musí podstatně zvýšit, pokud máme splnit ambiciózní cíle stanovené pro snižování emisí oxidu uhličitého ve světě a zároveň splnit předpokládaný růst ve spotřebě elektřiny.

Stejně jako voda, potrava, oděv a přístřeší je i energie základní potřebou, ale je také základním prvkem ekonomického rozvoje a každý člověk používá více energie s tím jak se zvyšuje jeho životní standard. Energie je potřebná pro moderní zemědělství, pro stavbu pohodlných budov, pro dopravu, komunikaci a zábavu.

Bude třeba obrovské množství dalších zdrojů energie pro podporu ekonomického růstu zejména v rozvojových zemích s velkým počtem obyvatel, jako je Čína, Indie a Brazílie. Jediným přístupem asi 2 miliard lidí k energii je v současné době „tradiční" biomasa – palivové dřevo a živočišný odpad. Podle norem Evropské unie žije velká část obyvatel světa pod hranicí chudoby a všichni budou v budoucnu potřebovat více energie. Pokud současné trendy ve využívání energie budou pokračovat, jak předpokládá většina ekonomických analytiků, světová poptávka vzroste do roku 2020 o zhruba 50 % a zdvojnásobí se do roku 2050 [1-2]. U elektřiny bude nárůst ještě vyšší, jelikož elektřina je více než jakákoliv jiná forma energie základní složkou ekonomického rozvoje. Světová potřeba elektřiny se pravděpodobně do roku 2050 ztrojnásobí, opět s hlavní složkou v rozvojových zemích. Poptávka po elektřině bude, stejně jako dosud, vyžadovat trvalou spolehlivou dodávku ve velkém měřítku.

Fosilní paliva – uhlí, ropa a plyn – v současnosti pokrývají více než 85 % potřeby energie a budou nadále dominovat po několik příštích desetiletí, ať již se nyní přijímají jakákoliv opatření. Přesto již není pochyb, že nárůst atmosférického CO2, naměřený od začátku průmyslové éry, je způsoben stoupajícím využíváním těchto paliv bez zachycování odpadového CO2. Kromě toho se velká většina klimatologů nyní shoduje v tom, že vliv zvýšené hladiny CO2 na podnebí země bude výrazný a často škodlivý, budou stoupat hladiny moří, bude více bouří, záplav, období sucha a zničení vzácných biologických lokalit. Potřeba zmírnit současnou úroveň klimatické změny, spíše než ji urychlit zvýšeným užíváním energie, je naléhavou a nezbytnou prevencí proti jejím nejistým a potenciálně zničujícím následkům.

Bohužel nedošlo k žádnému pokroku při plnění cíle stanoveného Konvencí v Riu z roku 1992 a Kjótským protokolem z roku1997 pro snižování emisí oxidu uhličitého do roku 2008-2012 pod úroveň z roku 1990. Ve skutečnosti se emise oxidu uhličitého od roku 1992 ve světě zvýšily, i když by zvýšení bylo bez této dohody ještě větší. Jaderná energie nepřispívající k emisím CO2 byla paradoxně vyloučena ve dvou ze tří „mechanismů flexibility" uvedených v Kjótském protokolu pro první období závazků končící v roce 2012.

Dnes asi jedna čtvrtina všech emisí oxidu uhličitého pochází ze Spojených států, jedna čtvrtina z ostatních zemí OECD a zbývající polovina ze zbytku světa. Předpokládá se, že celosvětové emise oxidu uhličitého porostou z 21 miliard tun v roce 1990 na 36 miliard tun v roce 2020 (viz následující tabulka).

Globální emise kysličníku uhličitého (CO2) podle oblastí a odvětví
(v miliónech tun CO2)
Emise Svět OECD Přechodové ekonomiky Rozvojové země
1990
1997
2010
2020
20,878
22,561
29,575
36,102
10,640
11,467
13,289
14,298
4,066
2,566
3,091
3,814
6,171
8,528
13,195
17,990

Aby se dosáhlo reálného vlivu na snižování budoucích emisí oxidu uhličitého, bude třeba přijmout a implementovat celou řadu různých opatření:
1. hospodaření s energií v rozvinutých zemích
2. větší využívání jiných zdrojů energie, než jsou fosilní paliva
3. případná likvidace C02

Uznáváme, že omezení růstu potřeby energie v rozvinutých ekonomikách zvýšenou efektivností, hospodárnými opatřeními a změněným chování spotřebitelů je pravděpodobně nejdůležitějším faktorem, pokud se získá souhlas zemí třetího světa s mezinárodním režimem pro omezování oxidu uhličitého. Je však také důležité posunout naše různé energetické zdroje směrem ke zvýšenému podílu zdrojů neemitujících oxid uhličitý, včetně obnovitelných zdrojů a jaderné energie.

Zdroje obnovitelné energie mohou k tomuto řešení přispět. Jediným široce využívaným obnovitelným zdrojem je dnes elektřina z vodních zdrojů, která zajišťuje asi 18 % světové elektrické energie. Bohužel rozšiřování vodních zdrojů pro výrobu elektřiny ve světě má omezenou kapacitu a toto rozšiřování by mohlo vést k problémům, které by se týkaly životního prostředí.

Výroba elektřiny ve slunečních a větrných elektrárnách bude se zdokonalující se technologií hrát stále větší roli. Nepředpokládá se však, že by tyto zdroje převzaly celou zátěž pokrytí základní poptávky po trvale spolehlivé energii zejména proto, že nejsou trvale dostupné, a také z důvodu naší současné neschopnosti akumulovat velké množství elektřiny. Jsou ale vhodné pro decentralizovanou výrobu.

Také jaderná energie je prakticky bez emisí oxidu uhličitého. Po více než čtyřech desetiletí vývoje zajišťuje v současnosti kolem 16 % elektřiny ve světě, stejně jako elektřina z vodních elektráren. Ve smyslu primární energie se rovná produkci ropy v Saudské Arábii a v porovnání s uhlím nedochází k emisím asi 2,3 miliard tun oxidu uhličitého ročně.

Nicméně jaderná energie je předmětem silné polemiky a její neochotné přijímání veřejností i politiky vedlo několik evropských zemí k tomu, že oznámily plány na postupné zastavování její výroby. Vzhledem k tomu, že bezpečnost jaderných zařízení a likvidace radioaktivních odpadů jsou témata, která nejvíce vzbuzují zájem veřejnosti, je třeba jim věnovat pozornost.

Historie bezpečnosti jaderných elektráren založených na západní technologii je velmi dobrá, bez ztrát na lidských životech z důvodu havárie reaktoru za téměř 10 000 reaktorových roků komerčního provozu. Národní aktivity a mezinárodní spolupráce, zejména prostřednictvím Konvence o jaderné bezpečnosti, se zaměřují na monitorování stavu bezpečnosti ve světě a navrhují další zdokonalování, pokud se to považuje za nutné.

Od začátku jaderné éry jsou si všichni vědomi, že radioaktivní odpady představují potenciální riziko, a proto se jaderný průmysl zabývá řízením bezpečného uložení odpadů v povolených dočasných úložištích, kde nemohou způsobit ohrožení lidského zdraví. Ve světě ale ještě není v provozu žádné trvalé úložiště jaderných odpadů. Na druhé straně ale roste mezinárodní konsensus, že geologické uložení představuje adekvátní technologii pro trvalé uložení odpadů, a několik zemí již podniká kroky pro získání povolení a realizaci těchto úložišť. Významná část výzkumu a vývoje se věnuje hledání způsobů, jak zlepšit současnou situaci a snížit jak množství tak dlouhodobou toxicitu odpadů, které se mají natrvalo likvidovat.

Vedle výroby elektřiny existují seriózní vyhlídky na budoucí využití vodíku jako čistého paliva pro dopravu a také čistého prostředku pro skladování energie. Jaderná energie a zejména vysokoteplotní reaktory představují velmi atraktivní způsob výroby velkého množství vodíku bez emisí oxidu uhličitého.

Jaderná energie může v mnoha zemích ekonomicky konkurovat jiným zdrojům energie. U nových elektráren jsou hlavním faktorem kapitálové náklady, zatímco náklady na palivo a další provozní náklady jsou relativně malé. Již postavené jaderné elektrárny tedy mohou vyrábět elektřinu za předvídatelné náklady, které kolísání cen paliva téměř neovlivní.

Jaderná energie je také trvale udržitelnou energetickou alternativou [3-5]. Zdroje paliva je možné snadno prodloužit na stovky let s použitím již prokázané „množivé" technologie. Kromě toho je možné jako jaderné palivo použít také thorium, což z hlediska nerostných zdrojů prodlužuje udržitelnost jaderné energetiky ještě víc.

Pro Evropu, která dnes dováží 50 % energie a bude pravděpodobně během několika desetiletí dovážet ještě víc [6], je jaderná energie také důležitým faktorem pro snižování zranitelnosti při dovozech a cenových výkyvech.

Stručně řečeno, nemyslíme si, že jaderná energie je odpovědí na problém zajišťování většího množství energie při současném snižování emisí oxidu uhličitého, ale jsme přesvědčeni, že bez ní není jiné řešení. Všichni sdílíme stejnou planetu. Jestliže rozvinuté země, které jsou schopny bezpečně a ekonomicky využívat jadernou energii, se rozhodnou zříci se této alternativy, doplatí na to převážně chudší země, které nemají tuto volbu.

Reference

1. IIASA/WEC Global Energy Perspectives, 1998
2. IEA, World Energy Outlook (Energetické vyhlídky ve světě), prosinec 2002
3. Reducing global carbon dioxide emissions (Snižování globálních emisí kysličníku uhličitého); vyjádření INSC, duben 2001
4. A fresh look at nuclear power (Nový pohled na jadernou energii); EURATOM Scientific & Technical Committee Report EUR 19786 EN (EURATOM – Zpráva vědeckého a technického výboru EUR 19786 EN), 2001
5. Energetická výzva 21. století: Úloha jaderné energie; EURATOM Scientific & Technical Committee Report EUR 20634 EN, 2003.
6. Towards a European strategy for security of energy supply (Směrem k evropské strategii zabezpečování dodávek energie); Commission of the European Communities „Green Paper„ COM 769, 2000

zpět na úvodní stránku