Zakážou Greenpeace kočky a větrné elektrárny?

Havárie ropných tankerů jsou vděčnou mediální ikonou. Nabízejí totiž černobíle polarizovaný příběh: na jedné straně nenasytné nadnárodní koncerny, bezohledně ničící přírodu, na straně druhé hrdinové z nevládních ekologických organizací v bělostných overalech, kteří obětavě čistí pobřeží od smrtící břečky. Když loni na podzim u španělských břehů ztroskotal tanker Prestige, psalo se o tom ve všech českých médiích. Rok od havárie už realita tak černobílá není.

Zabijácké kočky

Ve zhruba 33 tisících tun ropy vyteklé z tankeru podle nejhorších odhadů zahynulo asi 100 tisíc ptáků. To je stejné množství opeřenců, jaké podle studie Americké asociace pro větrnou energii (AWEA) za jediný den zabijí britské kočky. Jiný americký program na podporu větrníků, Capture the wind (CTW), uvádí, že v USA kočky za rok zabijí zhruba 100 milionů ptáků - tedy asi tisíckrát víc, než událost, kterou organizace Greenpeace označila za "vůbec největší evropskou ekologickou katastrofu". Větrní lobbysté z CTW přiznávají, že jen americké větrníky každoročně rozsekají minimálně 40 000 ptáků - tedy asi polovinu všech opeřených obětí havárie Prestige. Greenpeace loni v květnu představili studii, podle níž by měl vítr během dvaceti let pokrýt 12 % celosvětové spotřeby energie, což je prý ekvivalent dvou třetin dnešní spotřeby v USA. Jednoduchou trojčlenkou zjistíme, že by to každý rok stálo životy tří milionů ptáků - což je třicet havárií tankeru Prestige. O této krvavé ceně "ekologické" větrné energie už ale aktivisté nemluví.

Sterilizované pobřeží

Když se v březnu 1989 na Aljašce potopil tanker Exxon Valdez, mluvilo se o "největší ropné havárii v americké historii". Celkové znečištění přitom tvořilo méně než 2 % ropy, které v USA každoročně unikne do moře při běžném provozu motorových člunů. Národní úřad pro oceány a atmosféru (NOAA) po deseti letech od havárie uvedl, že se ekosystém v podstatě obnovil, ale většina studovaných živočišných druhů se vzpamatovala už v letech 1992-3. Záchranné práce za 2,1 miliardy dolarů přitom podle vědců nadělaly víc škody než užitku. Natímco na pláže vyčištěné nevládními ekologickými organizacemi se původní život vrátil až po třech či čtyřech letech, na plochách, které byly ponechány svému osudu se samovolně (a zdarma) obnovil už po osmnácti měsících. K čištění byla totiž použita tlaková pára, která pobřeží v podstatě sterilizovala. Časopis Scientific American o havárii Exxon Valdez napsal: "Veřejnost chce vidět záchranu zvířat - 80 tisíc dolarů za vydru, 10 tisíc za orla - ačkoli je to často právě stres z čistícího procesu, který je zabíjí." Kolik dětí z Třetího světa by před smrtí hladem a nemocemi zachránily peníze, za které přežila jedna jediná vydra?

Lidé z nevládních organizací se z havárie na Aljašce nepoučili - podle týdeníku Respekt používali loni k čištění španělských pláží horkou vodu, takže svým nadšením nejspíš zase napáchali spoustu ekologických škod. Přesto je ale po havárii Prestige výhled podobně optimistický, jako po havárii Exxonu Valdez. Lidové noviny letos v květnu citovaly poradce španělského premiéra Manuela Fragu, podle něhož je situace "z 90 procent normalizovaná."

Peníze a politika

Okamžitě po havárii Prestige zahájili Greenpeace kampaň proti "hazardním plavbám s ropou" a na jejich internetových stránkách se objevila žádost o finanční podporu. Ekologická rizika posuzují velmi různými metry. Sto tisíc mrtvých ptáků je jistě hrozná věc. Proč ale aktivisté nebojují také proti mnohem vražednějším domácím micinkám? Špatně by se proti nim asi organizovala fundraisingová kampaň. Havárii Prestige navíc Greenpeace použili jako argument ke kampani, která měla ropné společnosti přinutit k investicím do alternativních zdrojů energie. Kocourkovská logika tím dospívá vrcholu. Pokud by totiž aktivisty skutečně zajímali ptáci, museli by proti zabijáckým větrníkům naopak protestovat. Bylo by to ale v rozporu se zelenou ideologií podpory obnovitelných zdrojů za každou cenu.

Vypadá to, že Greenpeace víc než příroda zajímá politika a boj proti nadnárodním firmám. Letos na jaře totiž organizovali protesty proti válce se Saddámem Husajnem, za kterou podle nich stály americké ropné společnosti. Nepřímo tak podpořili diktátora, který na ústupu z Kuvajtu v roce 1991 zapálil více než 600 ropných vrtů a nechal do Perského zálivu vypustit asi 6 - 8 milionů tun ropy. Záměrně tím způsobil ekologickou katastrofu minimálně dvěstěkrát větší, než loňská havárie tankeru Prestige.

Zdroj: Ivan Brezina, Lidové noviny

zpět na úvodní stránku