Postřehy z Číny

Na přelomu ledna a února letošního roku jsem byl součástí 15členného týmu Mezinárodní agentury pro atomovou energii, který provedl prověrku Pre-OSART v Jaderné elektrárně Tianwan v ČLR. Nebudu mluvit o výsledcích mise, ty jsou zatím interní záležitostí ČLR a MAAE. Ale rád se podělím o některé dojmy z této více než 3 týdny trvající cesty.
Elektrárna Tianwan leží na břehu Žlutého moře v provincii Jiangsu poblíž středně velkého města Lianyungang, které má asi 3 milióny obyvatel. Investorem a budoucím provozovatelem elektrárny je společnost Jiangsu Nuclear Power Corporation (JNPC). Lokalita je připravená pro stavbu 4 jaderných bloků a v současné době se dokončuje stavba prvních dvou. První blok je ve finální fázi dokončovacích prací a připravuje se na fyzikální spouštění – tedy bude do reaktoru zavezeno první palivo. Druhý blok je dokončován s ročním odstupem. Bloky jsou ruskou dodávkou typu VVER-1000/428 s ruskou sekundární částí s turbínou K-1000-60/3000 o projektovém výkonu 1060 MW. Řídicí technologii, včetně blokové dozorny a simulátoru, dodává německá firma Siemens. Jde tedy také jako v případě Temelína o "směs" pro laiky těžko slučitelných technologií. Tento inovovaný projekt má posíleny některé bezpečnostní prvky. Je například vybaven konstrukcí na záchyt coria v případě protavení aktivní zóny z reaktoru, je vybaven dvojitým kontejnmentem a čtyřmi bezpečnostními systémy, prostorově plně nezávisle vedenými.

Elektrárna je stavěna přímo fascinujícím tempem, avšak při zachování velmi vysoké úrovně kvality. Doba stavby prvního bloku je plánována na 62 měsíců a celá etapa stavby obou zahájených bloků je neuvěřitelných 74 měsíců. Tento časový harmonogram je plněn jen s velmi malými odchylkami. Co lze čínským kolegům, budoucím provozovatelům této jaderné elektrárny, nyní závidět? Především je to obrovská podpora státu a mateřské společnosti. V porovnání s elektrárnou Tianwan byl Temelín z tohoto pohledu problémovým nechtěným dítětem. Možná, že to pro některé lidi bude znít směšně, ale budovatelské úsilí lidí na elektrárně, jejich kvalifikace a z toho plynoucí hrdost na dílo je obdivuhodná. Jisté politické uvolnění s možností soukromého podnikání dává lidem, zejména mladým lidem z měst zaměstnaným v perspektivních oborech, dříve nevídané perspektivy a životní optimismus.
Podpora státu a vůle investora k dokončení a provozu elektrárny pramení z politické a hospodářské situace, která nyní v Číně je. V posledních letech dosahuje hospodářský růst země okolo 10 i více procent ročně. Čína za těchto podmínek potřebuje dostatek elektrické energie. Ekonomický růst je natolik velký, že dosavadní zdroje elektřiny poptávce a potřebě nestačí. V některých oblastech země se již musí přistupovat k regulaci odběru. Opět se ukazuje, že hospodářský růst jakékoliv země je velmi těsně vázán na spotřebu elektřiny.
A i když má Čína velké zásoby fosilních paliv a ve velké míře využívá výroby elektřiny na vodních tocích, doplňuje tento energetický mix stále více rozvojem své jaderné energetiky. V záměrech čínské vlády je vybudovat do roku 2020 TŘICET – ne, to není překlep, je to skutečně 30 nových jaderných bloků. Je zřejmé, že při takovém ekonomickém růstu a počtu obyvatel, který v Číně je, je to nutnost. V této souvislosti mě napadá: co se asi stane s Afrikou, až se vymaní ze svého středověku a začne chtít žít jako zbytek světa? Jak si zajistí dostatek elektřiny pro svůj ekonomický rozvoj? Větrnými mlýny, solárními články? Či pálením křoví z buše? Není to do budoucna i velká šance pro náš průmysl? Ostatně i v Číně jsem viděl na elektrárně mezi stovkami čínských těžkých nákladních automobilů pár starších "tatrovek". Určitě je škoda, že jich tam není více!

Strategie Číny v oblasti jaderných technologií je nakoupit know-how a převzít pak výrobu i těch nejnáročnějších komponent a systémů. Se svými kolegy z týmu OSART jsme se shodli v tom, že bude-li pokračovat vývoj tak, jak jde dnes, a nezmění-li Evropa a Amerika radikálně svůj postoj k jaderné energetice, pak až takzvaný "vyspělý svět" zjistí, že nemá konkurenceschopné zdroje energie pro svůj další rozvoj a až bude zaplaven levným a kvalitním zbožím z Asie, bude muset hledat ztracenou nit právě v Číně. Čína má nyní skutečně ambice na to, převzít iniciativu v rozvoji a využívání jaderných energetických technologií. Je zřejmé, že nezmění-li se něco, pak evropští a američtí jaderní důchodci nebudou schopni držet krok s dravým mládím východoasijských zemí.

Mluvím-li o svých dojmech z Číny, pak se musím zastavit i u jednoho pro mě osobně velmi nepříjemného faktu. Českou republiku tam skoro nikdo nezná. Jeden pán ji dokonce umístil někam do jižní Afriky. Zmíníte-li se o Československu, pak se lidé již vesměs trefují do Evropy. Jedna paní mne překvapila dobrou znalostí osudů Julia Fučíka, ale jinak také o naší republice nevěděla. Bylo to velmi poučné. Myslím, že je třeba začít se učit čínsky.

Ni haj

Václav Hanus

zpět na úvodní stránku