Izraelský jaderný program - mlčení a dohady

Sto až dvě stě atomových hlavic má zřejmě ve výzbroji izraelská armáda. Vláda vlastnictví nukleárních zbraní nikdy nepřiznala, ale ani nevyvrátila.

Stát Izrael začal po jaderných zbraních pošilhávat vzápětí po svém vzniku. Bylo mu totiž jasné, že právě nukleární arzenál by byl tou dostatečně odstrašující silou pro nepřátelsky naladěné arabské sousedy.
Jak ve svých materiálech uvádí Federace amerických vědců (FAS), již v roce 1949 speciální vědecká jednotka izraelské armády pátrala v Negevské poušti po zásobách uranu. Žádná větší ložiska ale nebyla nalezena. Během 50. let ale dostal izraelský jaderný program dva silné impulsy. Tím prvním bylo vytvoření Izraelské komise pro atomovou energii, jejíž šéf Ernst David Bergmann byl dlouholetým zastáncem vlastnictví jaderných zbraní. Jedině tak půjde zajistit, "aby nás už nikdy nevedli na porážku jako ovce", prohlašoval Bergmann.
Druhým rozhodujícím faktorem byla pomoc Paříže, která podobně jako Izrael usilovala v bipolárním světě o autonomní, ale silnou pozici. Právě z Francie dorazil v roce 1956 výzkumný reaktor a její technici se podíleli i na vybudování jaderného komplexu v Dimoně. Francie také koupila pod falešnou záminkou od Norska těžkou vodu nutnou pro provoz zařízení.
Komplex neušel pozornosti Američanů, kteří se o jeho budování dozvěděli v roce 1958 ze snímků pořízených špionážním letounem U-2. Jeho pravý účel ale odhalili až o dva roky později. V 60. letech byli do Dimony několikrát vpuštěni američtí inspektoři, příliš toho ale nezjistili. Izrael totiž prohlídku připravil tak, aby viděli jen to, co měli. Spatřili tak kontrolní panely, které ovšem byly pouze naaranžované kvůli inspekci a jinou funkci neplnily. Výtahy do
podlaží a vchody do utajených místností byly promptně zazděny. Washington se tak smířil tím, že v následujících letech mohl jaderného programu Zpráva CIA z roku 1968 sice hovořila o tom, že Izrael zřejmě začal s výrobou atomových zbraní, byla však založena pouze na rozhovorech s izraelskými vědci.
Izraelská armáda přitom již o rok dříve během šestidenní války měla údajně v pohotovosti dvě atomové hlavice. Při následujícím konfliktu v roce 1973 pak podle informací FAS disponovala už 13 bombami. Odhady jejich počtu se zvyšovaly především na základě toho, kolik mohlo být v Dimoně vyprodukováno plutonia. Nejčastěji se hovoří o tom, že Izrael disponuje 100 až 200 jadernými hlavicemi, i když v poslední době se hovoří spíše o spodní hranici.
Jelikož Izrael nikdy výrobu atomových hlavic nepřiznal (ani nepopřel) a nepřipojil se ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT), nejsou jeho nukleární pracoviště podrobena inspekcím. Oficiálně své jaderné zbraně ani nevyzkoušel. Mluví se však o tzv. nenukleárním testu provedeném v Negevské poušti v roce 1966 a spolupráci Izraele a Jihoafrické republiky při pokusném výbuchu provedeném v roce 1979 v Indickém oceánu, k němuž se nikdo nepřihlásil.

Zdroj: Lidové noviny

zpět na úvodní stránku