Obnovitelné zdroje energie a efektivnost jejich využívání

Postupné dočerpávání tuzemských zásob uhlí a žádoucí úsilí o snižování emisí škodlivin ze spalování všech fosilních paliv vedou k nutnosti podporovat využívání obnovitelných zdrojů energie a zejména paliv z těchto zdrojů, která pomohou omezit škody na klimatu a životním prostředí a snížit energetickou závislost na dovozu různých druhů paliv a energie. Jednou z překážek širšího rozvoje využívání obnovitelných zdrojů energie je mj. jejich vysoká cena.

Podpora rozvoje kterékoliv formy obnovitelných zdrojů energie musí být založena na kvalifikované znalosti a rozboru všech systémových (fyzikálních, ekonomických i ekologických) vazeb spojených s jejich využíváním a také důsledků, a to z hlediska dlouhodobější perspektivy. Potom bude například podpora založená na povinných "zelených" certifikátech a obchodu s nimi (podle požadavků směrnic EU) únosná pro spotřebitele a bude sloužit perspektivě takových soustav a jejich optimálnímu využití. K vytvoření stanovisek a názorů vedoucích ke správné energetické politice mnohdy nestačí ani dobré znalosti odborníků jen na určitou část mezisystémových vztahů, natož jednostranné a zpravidla fanatické postoje lidí podléhajících "táborovým řečníkům", kteří bez dostatečné znalosti vztahů nebo i za cizí peníze iniciují nejrůznější davové akce.

Některé již využívané obnovitelné zdroje, především hydroenergetiku, není účelné podporovat paušálně stanovenými vysokými výkupními cenami, protože by to mohlo vést k výstavbě i neefektivních zdrojů. Například paušální cena elektřiny z vodních elektráren do 10 MW ve výši 2 Kč/kWh, kterou uvádí vládní návrh zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie, není ekonomicky zdůvodněná; měla by se odvozovat od výrobních nákladů, které jsou v různých lokalitách různé.

Podobná situace je u elektřiny z větrných elektráren, kde je navrhována paušální cena 3 Kč/kWh. Zde hraje významnou roli také její časová pohotovost. Jestliže se v nějaké (zpravidla horské) oblasti vybuduje velký počet větrných elektráren o velkém součtovém výkonu, musí se počítat s tím, že v časových úsecích velkého zatížení sítí a malého nebo žádného příkonu větru musejí být jejich výkony plně nahrazeny záložními výkony elektráren na fosilní paliva nebo (perspektivně) jaderných elektráren, které pak v důsledku těchto "záskoků" hospodaří neefektivně. Příliš velký výkon větrných elektráren v soustavě si vynucuje velmi vysoké náklady na vybudování a provoz záložních zdrojů, takže taková soustava větrných elektráren celkově nemá ekonomický přínos.

Při záměru vybudovat velkou soustavu větrných elektráren je proto nutné brát v úvahu i systémové předpoklady provozování celé elektrizační soustavy, v níž má být tato nová investice efektivně využívána. Jaderné elektrárny v ČR totiž dodávají elektřinu za 60 hal./kWh a uhelné elektrárny po úpravě na čistší provoz za 80 hal./kWh.

Situaci nemůže vyřešit ani požadované zpoplatnění emisí. Emise hlavního skleníkového plynu, CO2, který se nejvíce podílí na změně světového klimatu, se v roce 2002 v ČR podle metodiky EU (1 až 2 % HDP, podle podílu emisí z výroby elektřiny na celkových emisích CO2) promítly do ceny elektřiny vyrobené z fosilních paliv 0,14 až 0,28 Kč/kWh na úhradu vznikajících ekologických škod. Nezpoplatnění elektřiny z tohoto důvodu nezpůsobí cenové podhodnocení elektřiny z fosilních paliv, neboť podle používaných metodik vyčíslení ekonomické části škod na životním prostředí plynoucích ze zbytkového znečištění ovzduší spalováním uhlí v uhelných elektrárnách jsou tyto škody ještě podstatně menší.

Smysl mají i ekologické námitky proti paušálnímu obchodu se "zelenými" certifikáty, neboť paušální podpora prostřednictvím výkupních cen elektřiny z vodních elektráren do 10 MW nejspíše povede k budování nových vodních elektráren i tam, kde budou nutná nová vodní díla a kde dojde ke zhoršení vodních poměrů a ke změnám v zátopových a záplavových územích. Podobně může vzniknout tlak na stavbu větrných elektráren i na územích s přírodou chráněnou podle zákona č. 114/1992 Sb. a na územích, kde je příkon větru daný jeho rychlostí nedostatečný (do 5 m/s).

V některých zemích se rozvíjí i využívání energie slunečního záření, a to jak slunečními tepelnými kolektory, tak i fotovoltaickou výrobou elektřiny, a to především pro spotřebu v budovách, na jejichž střechách nebo zdech jsou kolektory umístěny. Meziroční přírůstky jsou někde značné. Nově instalované výkony fotovoltaických zařízení například v Německu v roce 1999 dosahovaly 15 600 kW, v roce 2000 již 44 300 kW a v roce 2001 dokonce 77 400 kW a obdobné tempo přírůstků vykazuje také Rakousko, Holandsko a Švýcarsko.

Podíly těchto zařízení na celkové výrobě energie jsou však vesměs malé až zanedbatelné. K významnějšímu rozšíření fotovoltaické výroby přispívá technický rozvoj příslušných zařízení, zejména invertorů, které umožňují oboustrannou spolupráci s veřejnou rozvodnou sítí (dodávku přebytků elektřiny do sítě v časových úsecích, kdy se právě produkované množství v dané budově nespotřebuje, a odběr elektřiny ze sítě v době nedostatečného slunečního svitu nebo spotřeby převyšující výkon fotovoltaického zařízení).

Jak nové, tak i využívané obnovitelné zdroje energie není nutné podporovat ani dotacemi, ani "zelenými" certifikáty, měla by stačit podpora daňovými úlevami a výhodnými (nebo alespoň dostupnými) úvěry. Je však třeba vyloučit z podpory ekologicky nežádoucí druhy obnovitelných zdrojů, například nové vodní elektrárny v nevhodných místech, pro něž by bylo nutné budovat nová díla, nebo větrné elektrárny v lokalitách s chráněnou přírodou (jak už bylo uvedeno).

Vhodné není ani paušální zvýšení DPH u všech druhů prvotní energie (a tedy i obnovitelných zdrojů) jejich přesunem do základní sazby, který předpokládá nově připravovaná legislativa, ani požadavek EU, aby ČR převedla do základní sazby DPH centralizované teplo a stavební práce. Je třeba zachovat osvobození obnovitelných zdrojů energie od daně z nemovitostí a podporovat především stavbu nových a systémově i perspektivně dostatečně zdůvodněných zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie, nikoliv však paušálně stanovenými ukazateli. Systém podpory používání bionafty (státní dotací, nižší sazbou DPH nebo podporou výrobců bionafty úvěrem) je vyhovující (i když potřebuje určité "doladění"), podobně jako dotační a úvěrová podpora poskytovaná Státním fondem životního prostředí ČR výstavbě výtopen na dřevní štěpky nebo jinou biomasu v obcích v lesnatých regionech.

Některé již využívané obnovitelné zdroje energie bohužel nelze vhodně začlenit do efektivní mezi systémově zdůvodněné energetické politiky.

Současná struktura energetického hospodářství negativně ovlivňuje stabilitu klimatu a čistotu životního prostředí a musí být postupně přeměněna. Dosud převažující fosilní paliva musejí být na zdrojové straně energetické bilance nahrazena jadernou energií a do určité míry i spalitelnými druhy obnovitelných zdrojů energie. Pouze spalitelné obnovitelné zdroje jsou totiž vhodné pro pokrývání základních energetických výkonů, i když zde ani zdaleka nemohou nahradit významnější část fosilních paliv, a to jak z hlediska potřebného objemu, tak z časového hlediska, neboť se nesmí porušit rovnováha flóry v přírodě (zejména schopnost asimilace CO2 z ovzduší, podmíněná dostatečným množstvím zeleně).

Požadavky, které klade EU na českou energetickou politiku, jsou v některých směrech rozporné. Na jedné straně je požadována podpora využívání obnovitelných zdrojů energie, avšak na druhé straně nás EU nutí přijímat opatření, která jsou s rozvojem jejich využívání v rozporu (například změny DPH). Negativně působí také omezování dotací a výhodných úvěrů, které je důsledkem špatného stavu veřejných rozpočtů v ČR. Pod vlivem požadavků EU je také navrhován obchod se "zelenými" certifikáty, který má své stinné stránky, protože přírodní, ekonomické a další podmínky jsou v každé zemi specifické a někdy dosti odlišné.

Opatření platná v celé EU by měla především vytyčovat přístupy k řešení energetické budoucnosti a jen opatrně sahat po závazných "směrných číslech".

Zdroj: Pavel Erban, Energetika

zpět na úvodní stránku