Perspektivy jaderné energie v rozšířené EU

Příspěvek poslance Evropského parlamentu Dr. Gordona Adama na zasedání European Nuclear Council 10.5.2004 v Helsinkách.

Pane předsedo, dámy a pánové.
Úvodem bych rád poděkoval za pozvání účastnit se tohoto zasedání Rady a za příležitost k vám dnešní večer promluvit.

Úvod
Již 25 let jsem aktivním členem Evropského parlamentu pro otázky energie. Někteří kolegové mě považují za jaderného fanatika. Je pravda, že podporuji jadernou energii, ale dávám mnohem více přednost tomu považovat se za energetického fanatika. Jsem toho názoru, že světovou potřebu energie nelze splnit omezováním počtu zdrojů. Jak plyne čas a nároky stoupají, potřeba jaderných zdrojů, ropy, plynu, uhlí, vodních a obnovitelných zdrojů bude dále přetrvávat, s perspektivou využití termojaderné a vodíkové energie.
Dovolte, abych vám zhruba připomněl World Energy Outlook 2002 vydaný Mezinárodní agenturou pro energii (International Energy Agency).
Během příštích 30 let stoupne světová populace z 6 miliard na více než 8 miliard. Světová potřeba primární energie vzroste o 60 až 70% a 90% tohoto nárůstu bude pocházet z fosilních paliv. Spotřeba plynu se zdvojnásobí a nové elektrárny spotřebují až 60% tohoto nárůstu. Tento scénář naznačuje nárůst emisí oxidu uhličitého o 60%, z čehož 75% bude pocházet z výroby energie a dopravy. Dalším faktorem je pokles výroby jaderné energie.
Odhaduje se, že asi 1,6 miliardy lidí nemá přístup k elektřině. Tento počet klesne na 1,4 miliardy. Tradiční biomasa – dřevo, zemědělské odpady a mrva – je palivo, které používá 2,4 miliardy lidí v rozvojových zemích na vaření a vytápění. Tento počet stoupne na 2,6 miliard.
Toto je pozadí, vůči kterému musíme prověřovat perspektivy využívání jaderné energie.

Dimenze životního prostředí
Pamatujete si, kde jste byli 26. dubna 1986? Toto datum si rychle připomenete. Byl to den jaderné havárie v Černobylu. Událost, která měla mimořádný vliv na energetický průmysl. Pamatuji si, kde jsem byl já. Byl jsem zde v Helsinkách. Pro zápis, byl jsem zde jako místopředseda v Evropském parlamentu/parlamentární komisi EFTA ve dnech, které předcházely připojení Finska a Švédska k Evropské unii. Nedokážu si vzpomenout na nic z našich diskusí o této události, ale vzpomínám si na naši reakci na zprávu o této katastrofě. Vydali jsem rezoluci. Ale právě tak si nevzpomínám, co se v této rezoluci pravilo.
Až bude napsána historie naší doby, může se stát, zdůrazňuji slovo ‘může’, že tato jediná katastrofa a její vliv na veřejné mínění bude přijata jako moment, kdy zájmy životního prostředí se obrátí od vědecké analýzy k politickým emocím. Jinými slovy, může se jevit jako moment, kdy veřejné mínění rozhodlo, že riziko je nadále nepřijatelné, a usilovalo o „bezrizikovou“ společnost. To je nedosažitelný "svatý grál". To je antivědecké.
Sotva o dva roky dříve, při volbách 1984, byli do Evropského parlamentu zvoleni první členové strany Zelených. Ačkoliv početně slabí, měli velký politický vliv, protože byli podporováni celým aparátem Greenpeace International. To je organizace s obrovskými prostředky, které lze zaměřit na politickou otázku dost podobně, jako lze použít zrcadla k soustředění slunečních paprsků a způsobit tak zkázu.
V každých dalších volbách do Evropského parlamentu počet členů Zelených stoupal. Právě tak stoupal počet jejich sympatizantů, které získávali z jiných politických skupin, zejména v jaderných otázkách.
V parlamentu roku 1984 se protijaderné síly lehce přehlasovaly, ale jak čas ubíhal, jaderná většina se zmenšila na úroveň nejistoty. V jaderných otázkách už nadále není jistý pozitivní výsledek hlasování v Parlamentu.
Protijaderné síly jsou podobně silnější i v národních vládách. Každá koaliční rudo-zelená vláda v Evropě má ministra životního prostředí strany Zelených. Vliv Zelených je silnější ve státních administrativách, v tom, co bychom v Británii nazývali státní službou. Vliv Zelených v Evropské komisi je nezměrně silnější.
Část tohoto vlivu, který je založen na vědě, je třeba uvítat. Ale značná část není založena na vědě, ale na zvrácené myšlence vztahu mezi lidstvem a světem, který obýváme.
Dovolte, abych se to pokusil vysvětlit.
Jako lidé jsme zcela závislí na zdrojích Země. Vše co jíme, vše co vyrábíme, vše co máme pochází ze Země. Vybudovali jsme si naši civilizaci, naši životní úroveň ze země. Využíváme přírodu. Využíváme přírodu, protože máme vědecké a technické znalosti, abychom pochopili, jak svět přírody funguje a jak jej můžeme využít ke svému prospěchu. Nežijeme "ochraňováním země". Nežijeme, abychom "zachovali planetu". Vyčerpáváme planetu a čím inteligentněji jsme schopni planetu vyčerpávat, tím vyšší je naše životní úroveň. To je pravda, ať už uvažujeme o jaderných zdrojích nebo ropě nebo uhlí, vodních nebo obnovitelných zdrojích.
Podle mého soudu jsou politici Evropské unie stále pevněji v hrsti toho, co nazývám enviromentálním terorismem. Malá, pevně stmelená, vysoce organizovaná, nereprezentativní a nedemokratická organizace se zmocnila agendy, záměrně zneužívajíc vědu a hromadné sdělovací prostředky, aby šířila neopodstatněný strach a neklid a dosáhla tím splnění svých vlastních politických cílů.

Problém stojící před jaderným průmyslem
Jaderný průmysl stále trpí svým vojenským původem. A politickým utajením, které mu politický systém s představami o národní bezpečnosti uložil. Jeho schopnost přispívat k výrobě elektřiny byla nadbízena a problematika nakládání s vyhořelým palivem a jaderným odpadem nebyla na počátku dostatečně pochopena. Strategické politické otázky umožnily, aby se tyto záležitosti odložily stranou.
Dohoda Euratom Treaty je klíčová pro kontrolu materiálu jakosti jaderných zbraní spolu s úlohou Mezinárodní agentury pro atomovou energii (International Atomic Energy Agency). Měla a má dvě slabiny, které se postupem času stávají stále zjevnější. První je přehnaně optimistický odhad kontribuce jaderné energie a druhá je legislativní ochrana, kterou poskytuje vládám ve smyslu kontroly jejich vlastní jaderné elektrárny. Výsledkem je, že provozní bezpečnost a nakládání s jaderným materiálem podléhá evropské legislativě méně než jiný průmysl. Záležitost, na kterou se v posledních návrzích zaměřila Evropská komise a která také dala Zeleným politickou páku, kterou mohou využívat. Teprve minulý týden v závěrečné debatě současného Evropského parlamentu požadovali Zelení, aby Euratom Treaty byla začleněna do návrhu ústavní dohody (Constitutional Treaty). Otázku legislativy komplikuje skutečnost, že obě strany jaderné debaty podporují legislativu, ale s rozdílnými motivy. Návrhy omezit prostředky určené na vyřazování jaderných elektráren z provozu přicházejí od těch, kteří se snaží zatížit průmysl většími finančními břemeny. Tlak na snížení emisí technecia 99 ze Sellafieldu je příkladem, kdy je pochybné, zda se dosáhle skutečného prospěchu z hlediska lékařského nebo životního prostředí. Ale budou další výdaje.
Rozvoj vnitřního trhu s elektřinou ve jménu konkurence a nižších cen elektřiny vyvolal velký otazník o schopnosti jaderné energie soutěžit s jinými formami výroby elektřiny. K tomu přidejte posuny směrem k privatizaci a cíle prosazovat kontribuce energie z obnovitelných zdrojů a máte situaci, kde hřiště elektřiny je nakloněno spíše až k bodu závrati, než aby to bylo vyrovnané hřiště, kterým pravděpodobně je. Trh s elektřinou je nevyvážený oproti výrobním systémům s vysokými kapitálovými náklady vyžadujícími dlouhodobé kontrakty. Toto vše spolu s otázkami provozní bezpečnosti, o kterých jsem se zmínil, vede k nejisté jaderné budoucnosti.
Nejzvrácenější z těchto názorů je odmítnutí akceptovat, že jaderná energie může přispět ke snížení emisí oxidu uhličitého. Pokud nevěříte, že současnou jadernou výrobu a potřeby další elektřiny v příštích 30 letech lze pokrýt obnovitelnými zdroji a zdokonalenou efektivitou využití energie, pak je naprosto jasné, že během tohoto období se emise oxidu uhličitého zvýší.
Je to dvojnásob zvrácené, jelikož nyní se již připouští, že zvyšování podílu obnovitelných zdrojů bude mít za následek zvýšení nákladů na elektřinu, přestože vyšší náklady jsou jedním z častých obvinění namířených proti jádru.
Pravděpodobně nejzvrácenější ze všech je představa, že spotřebu elektřiny lze oddělit od ekonomického vývoje nebo HDP. Je pravda, že intenzita energie se snižuje, ale jestliže posloucháte některou z politických rétorik, kterou jsem slyšel já v posledních letech, získali byste dojem, že HPD lze zvýšit a současně spotřebu elektřiny snížit. Tomu nevěřím.

Reagování na problém
Částí této reakce může být poukázání na to, že existují jasně výhodné aplikace jaderné energie, z čehož použití v medicíně je nejzřejmější.
Je možno zmínit se také o takových použitích, jako je provádění plastového povlaku teflonových pánví, nebo zvyšování výnosů úrody a vypořádání se s jinými problémy spojenými s hladověním.
Konkrétněji, existují tři způsoby, kterými může jaderný průmysl reagovat na tento problém. Jeden je technický, jeden polický a jeden je směsí obou.
Technické záležitosti se týkají celé oblasti projektování a provozování jaderné elektrárny i nakládání s jaderným materiálem a jeho likvidace. Klíčovou rolí je jasně otázka nákladů, které se týkají projektování a rychlosti výstavby.
Zdá se mi, že technická součinnost všech jaderných odborností v EU by nabídla lepší vyhlídku, než když jednotlivé společnosti soupeří na v současné době omezeném trhu. Podle toho, co vím, budou místem dalších nově budovaných elektráren v Evropě přistupující země - Litva, Rumunsko a Bulharsko jako nejpravděpodobnější možnosti. Minulý týden oznámila Ukrajina svůj úmysl dokončit reaktor 3 JE Chmelnická. Také se vede kampaň pro vybudování reaktoru na výměnu v Chapelcross ve Skotsku.
Tady by moje představa byla jaderný ekvivalent evropského Airbus, prototypem by snad mohl být evropský tlakovodní reaktor, který TVO zvolila pro svoji elektrárnu Olkiluoto 3. Také v konsorciu Generation IV bude příležitost podporovat tuto myšlenku.
Je zapotřebí, aby bylo vidět, že průmysl přináší jak zvýšenou bezpečnost provozu tak výkonnost elektrárny, což byla v uplynulých 10 letech tak silná charakteristika výkonnosti průmyslu. Využitelnost se zvýšila z 71% na 84%, ekvivalent nových reaktorů s celkovým výkonem 34 Gigawatt.
Technicko-politická reakce přichází v bitvě o obnovení důvěry veřejnosti v bezpečnost tohoto průmyslu. Stín Černobylu nelze vymazat, ale lze jej zmírnit. Půda pro to je v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii a orgánu jaderných regulátorů, v současnosti WENRA a CONCERT. Standardy, které jsou používány pro zajištění bezpečnosti, musí fungovat na globálním základě a musí být zřejmé, že jsou prosazovány. Nemá příliš smysl zavádět obecně akceptovatelné standardy v Evropské unii, jestliže se zároveň ignoruje, co se děje v Rusku, kde je v provozu 15 reaktorů RBMK, nebo na Ukrajině nebo jinde ve světě. To znamená, že průmysl a národní vlády by měly akceptovat potřebu evropské legislativy a navíc mezinárodní dozor nebo rovnocenné prověrky. Myslím, že pro praktické účely již existuje, ale neexistuje ve vnímání veřejnosti a to se musí změnit.
Nejdůležitější ve vztahu k bezpečnosti je problém zahájit mezinárodní akce, které se budou zabývat nakládáním s vyhořelým palivem a vysoce radioaktivním odpadem. Toto vidím jako absolutně klíčové, aby jaderná energetika v budoucnosti uspěla. Toho všeho není mnoho. Je relativně snadné zadržet radioaktivitu. Zelení, zcela jistě v Evropském parlamentu, velmi usilují o to, aby zmařili každý případný průlom. Nechtějí řešení, protože řešení by podkopalo to, co vidí jako svoji hlavní zbraň. Je třeba vyvíjet maximální úsilí, aby se urychlilo budování geologických úložišť. Zejména se mi líbí nedávný návrh generálního ředitele IAEA, Dr. El Baradei, že výroba nových paliv, zpracování materiálu jakosti zbraní a likvidace jaderného odpadu by se měly převést pod nadnárodní kontrolu, možná v limitovaném počtu regionálních center. Protijaderní agitátoři měli tuto oblast pro sebe již příliš dlouho.
Třetí oblast je zcela politická. Jaderný průmysl není sám. Není to jediný průmysl, který je pod mikroskopem Greenpeace. Uhlí, plyn, chemikálie, biotechnologie, pesticidy, herbicidy, fungicidy, geneticky modifikované rostliny a potravinové výrobky, živočišná výroba, rybářství. Stěží existuje průmyslová činnost, která by tomu unikla.
Průmysl jako takový se musí proti těmto útokům spojit. Velkým nebezpečím je, že Greenpeace neatakují průmysl jako celek. Jednotlivé sektory jsou probírány odděleně a pro ty, které nejsou předmětem zkoumání, je snadné relaxovat.
Hlavním bitevním polem je Evropský parlament a pro jaderný průmysl to musí být středem vytrvalé činnosti. Nepodléhejte žádné iluzi. Každá zpráva, která prochází Parlamentem, je podrobně zkoumána, aby se zjistilo, zda je to příležitost vyjádřit protijaderný názor. Pokud jsou tyto připomínky schváleny, mohou být a často jsou bez konce citovány jako mínění Evropského parlamentu. Je to snadné pro Greenpeace s jejich obrovskými zdroji - členům a průmyslu se to obtížně monitoruje. Proto jsou aktivity Foratomu tak důležité a vytvoření skupiny Nuclear All Party Group - která tolik dluží podpoře členů z přistupujících zemí - přinese po nadcházejících volbách nové dimenze pro politickou aktivitu. Podobná skupina pracuje také ve Westminsteru v Británii za podpory asociace Nuclear Industry Association (dříve British Nuclear Forum). Je důvod podporovat podobné skupiny ve všech zemích s jadernými instalacemi a jejich snahy být koordinovány Foratomem. Bitevní pole bylo určeno.

Změna jaderného klimatu
Pochopíte, že nejsem jeden z těch, kteří věří, že budoucí potřeby elektřiny a nahrazení současné jaderné kapacity lze splnit zvýšenou energetickou efektivitou a obnovitelnými zdroji energie, zejména větru.
Energetická výkonnost má vždy smysl jak v ekonomickém smyslu tak z hlediska životního prostředí. Ale to není zdroj energie: může to fungovat naopak. Energetická výkonnost snižuje náklady na energii a tím uvolňuje zdroje, které lze využít řekněme pro vyšší produkci nebo více tepla v domovech, z čehož vyplývá zvýšení spotřeby.
Neexistuje žádná známka, že používání elektrických spotřebičů se bude snižovat. Mohli bychom méně používat svá auta a více využívat kola nebo dokonce chodit pěšky. Mohli bychom méně létat, méně vytápět své domovy. V jednom domě by mohlo bydlet více lidí. Dokonce by pomohlo, kdybychom nežili tak dlouho. Nevidím, že by se cokoliv z toho dělo.
Obnovitelné zdroje budou mít důležitou úlohu. To já nezpochybňuji. Ale mají své meze. Nechtěl bych být operován v nemocnici, která je závislá pouze na větrné energii. Charakteristické je, zejména když obnovitelné zdroje jsou nesouvislé a nekontrolovatelné, že je instalováno také připojení k síti.
Náklady na záložní zdroj napájení vzala v úvahu nedávná zpráva U.K. Royal Academy of Engineering, která uvedla mnohem příznivější odhad jaderných nákladů.
Jsem obzvláště potěšen, že jsem na tomto zasedání Rady v Helsinkách. Doufám, že by to mohlo značit moment, kdy se protijaderný příliv začne obracet. Vývoj v jaderném průmyslu ve Finsku je v současnosti nejnapínavější událostí v jaderném průmyslu v Evropě. Je to skutečně vedoucí postavení, ochota zabývat se obtížnými otázkami a schopnost účinně se spojit s veřejným míněním.
Nevím, zda je oxid uhličitý zodpovědný za změnu klimatu.
Nevím, zda jsme schopni řídit klima. Ale vím, že bez jaderné energie je jakákoliv naděje na snížení emisí oxidu uhličitého pouhou iluzí.
Určitě vím, že potřebujeme změnu v jaderném klimatu, a přeji mnoho úspěchů našim finským kolegům a celému evropskému jadernému průmyslu v jejich úsilí toho dosáhnout.
Děkuji vám za pozornost.

Gordon J. ADAM
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
Labour Party
Narozen 28. března 1934, Carlisle
Poslanec Evropského parlamentu, páté volební období 1999-2004
Skupina Strany Evropských socialistů
Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova

předklad Vladimíra Sinkulová

zpět na úvodní stránku