Jaderný parník

Letos už podeváté se vydal na cestu z Prahy do Řeže a zpět. Stala se z toho za tu dobu docela sympatická tradice, že vždy koncem června (zrovna letos to bylo 29.) vyplouvá od Palackého mostu, zastaví se pro další cestující u budovy FJFI v Břehové, pak u ZOO v Tróji a vyrazí dolů po proudu. Kousíček pod ústavem se otočí a zakotví na bývalém nákladové přístavišti ÚJV. Pasažéři vystoupí, projdou areálem a zasednou k zaslouženému občerstvení v hotelu Vltava. Posilněni párkem a lahodným mokem (diferencovaně podle vyspělosti a chuti účastníků) se vrátí na paroloď, která se vydá zpět do Prahy, kam dorazí v podvečerních hodinách.
Naše paroloď byla skutečně důstojným dopravním prostředkem. Pořádný kolesový parník se majestátně, ale přitom razantně šinul po Vltava River, jejíž voda byla i podobně kalná, jako na „matce řek“ Mississippi. A samozřejmě ani letos nechyběl dixieland, který k dobré náladě i tanci vyhrával tu „pravou říční muziku“.
Společnost se sešla početná a přepestrá. Ti, co jako já podcenili situaci a nastupovali až u Břehové, těžko hledali místečko na horní palubě nebo u stolu, takže většina z nich to měla „na stání“ nebo „na pochůzku“. Po palubách posedávaly a postávaly skupinky rodičů a prarodičů, jejichž ratolesti mohly kromě zajímavé městské i přírodní scenérie pozorovat průhledem do strojovny úctyhodný a monumentální stroj, který uděloval razantní pohyb naší parolodi. Početné hloučky nedávných absolventů probíraly své první vědecké i podnikatelské (ne)úspěchy. Kousek od baru se sešel diskusní kroužek, který řešil (pokud jsem to mohl po těch desítkách let, během nichž jsem toho tolik zapomněl, identifikovat) nějaké zásadní problémy kvantových polí a modelů. Prostě každý si našel svoji „parketu“ a partnery, s nimiž měl co probírat nebo projednávat.
Počasí nás trochu pozlobilo, ale na to už jsme si letos zvykli. Při průjezdu Holešovicemi to vypadalo „ jen to spadnout“. A skutečně to na konci Prahy spadlo. Ale v Roztokách se nad námi reaktorový bůh Štěpník slitoval a zase na nás seslal sluníčko a dobro pohodu, která pak už vydržela.
A samozřejmě, stejně jako každý rok, i tentokrát se konala oslava s překvapením. Tím oslavencem byl letos tajemník FJFI, na jehož počest a zdraví jsme snědli ohromný (a nutno dodat, že velmi dobrý) dort.
Myslím, že nikdo z těch několika set účastníků času stráveného na letošním Jaderném parníku nelitoval. Strávili příjemný (a někteří určitě i velmi efektivní) den a jistě už se těší na příští plavbu.
Takže NA SHLEDANOU NA JADERNÉM PARNÍKU 2005!

Rudolf Vespalec

zpět na úvodní stránku