Kdy přijde řada na Temelín?

Vážná událost při úniku páry z potrubí blízko turbíny na japonské jaderné elektrárně Mihama je událostí, ke kterým bohužel dochází a bude docházet u všech technologií, při kterých člověk používá ku svému prospěchu a rozvoji horkou nebo přehřátou páru. Jaderné elektrárny však rozhodně ve světových statistikách nikdy nebudou hrát prim.
Událost v Mihamě se velmi podobá té, která se před mnoha lety stala v americké jaderné elektrárně (JE) Surry. Po této havárii provedl Výzkumný ústav energetiky v USA (EPRI) velmi nákladné studie fenoménu erozní koroze, který byl příčinou roztržení vysokoenergetického parního potrubí v JE Surry.
Tento výzkum vedl k poznání jevu erozní koroze a následně k vypracování technologie na měření, hodnocení erozní koroze na elektrárnách (jaderných i klasických) a na optimalizaci chemického režimu parních (sekundárních) okruhů tak, aby k němu nedocházelo.
Nechci polemizovat o účinnosti a důslednosti kontrolních systémů v japonských elektrárnách a o možném podcenění koroze potrubí v průběhu času. Myslím, že naši spoluobčané se budou více zajímat o to, jak to vypadá na našich elektrárnách a zejména těch jaderných.
Proto bych rád uvedl na přístupu našich techniků z Jaderné elektrárny Temelín, že poučení z JE Surry nebrali na lehkou váhu a závěry všech provedených studií využili, jak nejlépe mohli.
Jev erozní koroze byl na Temelíně vzat v potaz již ve fázi projektování a výstavby. Pro rizikové části sekundárního nejaderného okruhu byly optimalizovány konstrukční materiály potrubí, jejich tvar a průměry. Na mnoha místech bylo použito absolutně odolných materiálů, například austenitické, nerezové oceli.
Ze sekundárního okruhu byly vyloučeny slitiny mědi, což umožnilo použití chemického režimu s vysokým pH, který vylučuje existenci fenoménu erozní koroze. Navíc byl stanoven program a za odstávek bloků je pravidelně prováděno měření a hodnocení tlouštěk stěn potrubí sekundárního okruhu.
Tato reálná data jsou zpracovávána v programu vyvinutém americkým ústavem energetiky EPRI a na jejich základě je prováděno hodnocení zbytkové životnosti potrubních komponent sekundárního okruhu. Zmíněná data potvrzují nyní životnosti větší než sto let.
Co tím chci říci? Především to, že poučení se z provozních zkušeností jiných jaderných elektráren ve všech oblastech a uplatnění jejich závěrů a doporučení patří mezi priority a dobrou praxi využívanou většinou jaderných elektráren včetně Temelína.
Erozní koroze je tak v naší technologii vyloučena, potrubní systémy jsou pod pravidelnou kontrolou. Proto se možnost podobné události, ke které došlo nyní v Japonsku, na Temelíně limitně blíží nule.

Zdroj: Právo, Milan Nebesář

zpět na úvodní stránku