Potřebujeme více jaderných elektráren, ne jen zbožná přání

Premiér Tony Blair tento týden apeloval na celý svět, aby se neodkladně začal zabývat hrozbou skleníkových plynů měnících klima na naší planetě. Ačkoliv se Británie staví do role vůdce v boji s emisemi oxidu uhličitého, hlavního viníka v atmosféře, neměla její vláda bohužel dostatek politické odvahy učinit těžká rozhodnutí v otázce, jak budeme naši elektřinu vyrábět. Pravdou je, že bude pro Británii ve střednědobém horizontu těžké udržet si současnou vůdčí pozici v oblasti změny klimatu, pokud nepostaví nové jaderné elektrárny.
Klimatické změny se neoddiskutovatelně dostaly do širšího povědomí občanů nejen díky Hollywoodským kasovním trhákům, ale i skrze reálné zkušenosti s extrémními výkyvy počasí. Významní politici včetně Tonyho Blaira je nazvali největší výzvou pro naši planetu. Teď když jsme všichni na jedné lodi, bylo by záhodno začít s těžkým rozhodováním, jak se tomu postavit. Kjótský protokol je jen prvním důležitým krokem pro mobilizaci mezinárodních sil. I ta nejdelší cesta začíná prvním krůčkem a opatření přijatá nyní budou mít nesrovnatelně větší efekt než ta, která přijdou později. Protokol stanovil průmyslovým zemím cíle na snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990. Pro Velkou Británii to znamená snížit do roku 2012 emise o 12,5 procent.
Do budoucna ale budeme muset snížit emise oxidu uhličitého až o 60 procent a to nejpozději do poloviny tohoto století, pokud se budeme chtít vyhnout těm nejpesimističtějším scénářům klimatických změn. V letech 2002 a 2003 přitom v Británii emise o 1,5 procenta stouply. Mnozí z nás chtějí věřit slibům o blahodárných obnovitelných zdrojích jako větrná či solární energie, které uspokojí náš zřejmě neukojitelný hlad po energii a při tom neuškodí přírodě. Nyní je však v odvrácení klimatické krize příliš mnoho v sázce, než abychom se mohli ukájet zbožnými představami. Obnovitelné zdroje jsou na hony vzdálené možnosti nahradit větší část naší energetické potřeby. Většina odborníků se shodne, že i nynější britský plán vyrábět do roku 2010 až desetinu energie z obnovitelných zdrojů je – ač chvályhodný – velice ambiciózní. Jen pro ilustraci, v roce 2002 dodávaly obnovitelné zdroje do sítě tři procenta z celkového objemu energie.
Jaderná energie je nechtěných dítětem rodiny energetických zdrojů a jakékoliv projevy přízně jsou ve světle populárního větru, vody a slunce chápány jako zpátečnictví. Neměli bychom se ovšem bát poukázat na to, že jádro je relativně „klima-friendly“ zdroj. Při výrobě energie neprodukuje žádné CO2 a mělo by se tedy o něm vážně uvažovat. To, že si necháme jadernou možnost otevřenou, v žádném případě neznamená, že se vzdáváme obnovitelných zdrojů. Británie jen musí trochu více zapracovat na plnění svých závazků v rámci šetrné energie. Navíc je vždy bezpečnější čerpat energii z několika různých zdrojů.
V krátkodobém i střednědobém horizontu je těžké si představit, jak snížíme naši závislost na fosilních palivech bez pomoci jaderné energie. Británie v současnosti spoléhá ve výrobě energie na jádro ze jedné čtvrtiny. Všechny naše jaderné elektrárny ale dožijí během příštích třiceti let a vláda přesto ještě nenaznačila, čím je nahradíme. Pokud vývoj v oblasti obnovitelných zdrojů a šetření energií neposkočí výrazným způsobem kupředu, aby přemostil ztrátu kapacit během postupného odstavování jaderných elektráren, Británie svou závislost na fosilních palivech zvýší, což je v přímém kontrastu se snahou drasticky snížit emise CO2. ve skutečnosti budeme podle vládních odhadů v roce 2010 záviset na fosilních palivech více než v roce 1995.
Jelikož mnoho jaderných elektráren dokončí svou životnost během několika pár let, bude naše jaderná kapacita v roce 2015 ve srovnání s dneškem poloviční. Vzhledem k tomu, že od objednávky na novou jadernou elektrárnu k jejímu připojení na elektrickou síť uběhne obvykle asi deset let, Británie by měla začít budovat nové jaderné kapacity. Mohla by při tom využít technologického pokroku, který zatímco my jsme se otáčeli k jádru zády ve světě nastal. Abychom udrželi status quo i v budoucnosti, musíme začít stavět nyní. Dnes donekonečna odsouvané rozhodnutí se zítra rovná ne jaderné energii.
Jakékoliv plány na výstavbu nových jaderných elektráren musí samozřejmě obsahovat i strategii, jak naložit s dlouhodobým skladováním a uložením radioaktivních zbytků paliva. Británie musí mít řešení jak skladovat a ukládat současné radioaktivní odpady, z nichž většina pochází z civilního a vojenského jaderného programu 50. let, i jak naloží s novými radioaktivními zbytky z provozu a vyřazování nynějších jaderných elektráren. Neznamená to ale, že musí mít toto řešení dřív, než učiní rozhodnutí o výstavbě nových elektráren.
Pokud chceme úspěšně čelit hrozbě změny klimatu, musíme seriózně zkoumat všechny možnosti, které se nám otvírají. A ať už pocházíme z politických, vědeckých či ochranářských kruhů, nesmíme se bát učinit a obhájit těžká rozhodnutí.

Lord Robert May
Autor je prezidentem Královské společnosti (britská obdoba Akademie věd) a působil jako hlavní vědecký poradce vlády v letech 1995-2000.
Přeloženo z The Daily Telegraph


Zdroj: Informační servis ČNS

zpět na úvodní stránku