Evropští mladí ve Švýcarsku

Třikrát ročně se koná zasedání výboru Young Generation Network (YGN) při Evropské nukleární společnosti. V neděli 19. září se tato akce konala poprvé ve Švýcarsku. Zúčastnili se zástupci 15 evropských zemí, historicky poprvé bylo zastoupeno Rumunsko. Na programu jednání bylo zhodnocení International Youth Nuclear Congress 2004, který se konal v Torontu a Česká republika zde byla zastoupena 4 členy sekce mladých. Projednávala se forma účasti zástupců ENS YGN na konferenci PIME 2005. Diskutoval se program konference European Young Generation Forum, která se má uskutečnit příští rok v Chorvatsku. Na programu byly i otázky rozpočtu a mnoho dalších organizačních záležitostí.

V pátek proběhlo zasedání přípravného výboru International Youth Nuclear Congress 2006, který se uskuteční v červnu 2006 ve Stockholmu. Tohoto jednání jsem se zúčastnil jako člen výboru - zástupce České republiky. Posledního kongresu se zúčastnilo více než 300 mladých odborníků z bezmála 40 zemí, takže příprava takové akce není jednoduchou záležitostí. Navíc se kolegové ze Švédska rozhodli pořádat kongres společně s Finskem, takže součástí akce bude přesun všech účastníků lodí ze Stockholmu do Helsinek, kde bude kongres pokračovat a naváže ne něj exkurze na elektrárnu Olkiluoto.

Náročný program byl pro oživení proložen návštěvou jaderné elektrárny Gösgen a celodenním výletem do Alp zaměřeným na exkurzi po vodních přečerpávacích elektrárnách a návštěvu lokality Nagra, kde se zkoumají podmínky v podzemních úložištích.

Faktografie výroby elektřiny ve Švýcarsku je velmi jednoduchá - 40 procent výroby v jaderných elektrárnách a 60 ve vodních - šťastná to země. Jaderná elektrárna Gösgen leží nedaleko města Olten (kde probíhala obě výše zmíněná jednání). Olten je několikatisícové město asi 60 km západně od Curychu - ve švýcarských podmínkách půlhodinku vlakem. Do komerčního provozu byla elektrárna uvedena v listopadu 1979. Je zde instalováno 1020 MWe (po zvýšení výkonu - původní výkon byl 970 MWe) - jeden tlakovodní reaktor ve třísmyčkovém uspořádání, jehož dodavatelem byla firma Siemens KWU. Jako palivo je využíváno vedle klasického UO2 částečně i MOX palivo ve čtyřletém 12 měsíčním cyklu. Část paliva si elektrárna nechává přepracovávat ve Francii. V současnosti probíhají zahajovací práce na výstavbě meziskladu pro použité palivo - zajímavostí je, že vzhledem ke kompaktnosti celého areálu elektrárny bude stát mezisklad jen několik desítek metrů od kontejnmentu. Vše je zde perfektně upravené, takže návštěvník těžko uvěří, že má elektrárna za sebou už 25 let provozu. Projektovaná životnost byla 30 let, ale podle sledování stavu tlakové nádoby a dalších komponent se ukazuje, že bude možné prodloužit životnost až na 60 let. Přímo v lokalitě pracuje 400 lidí (většinou technický a provozní personál), ale spousta dalších lidí pracuje v Oltenu, kde sídlí firma Atel (vlastní 35% elektrárny). Z pohledu vlastnické struktury je zajímavé, že mezi spoluvlastníky patří například město Curych (15%) nebo Švýcarské železnice (5%). Jedním z největších problémů elektrárny je v současnosti velký podíl pracovníků odcházejících do důchodu, které je velmi těžké nahrazovat personálem s odpovídající kvalifikací. Jako průvodci exkurzí zde pracují vysoce kvalifikovaní inženýři s mnohaletou praxí, informační centrum je srovnatelné s těmi, které známe z Dukovan nebo Temelína, řekl bych však, že je zde všechno o trochu názornější a veselejší. Návštěvníka z Dukovan potěšilo především žluté prádlo v kontrolovaném pásmu, takže si zde připadal jako na „domácí“ elektrárně. Jako zástupce garanta dukovanské nástěnky České nukleární společnosti mě silně zklamal žalostný stav jediné nástěnky, kterou jsme v celém areálu potkali. Mezi postřehy z návštěvy patří i to, že do Švýcarska ještě ze zámoří nedorazila protikuřácká hysterie, takže popelníky je zde možné najít skutečně na každém rohu - ovšem našeho požárního technika by jistě jímala hrůza z popelníku umístěného ve výtahu.

Celá sobota byla věnována výletu do Alp. V lokalitě poblíž města Interlaken je v nadmořské výšce zhruba mezi 1300 a 2400 metry několik jezer propojeno do systému přečerpávacích elektráren. Hory jsou zde provrtány více než 100 kilometry chodeb a tunelů. A právě jeden z těchto tunelů využívají odborníci v projektu Nagra, kde se provádí (i za účasti odborníků z České republiky) experimenty spojené se studiem podmínek v podzemních úložištích. Tato lokalita je pouze experimentální a nepředpokládá se její využití pro ukládání. Lokalita pro stavbu úložište ješte není vybrána, ale jisté je, že její schválení bude podmíněno referendem. A právě to je důvod, proč jsou víkendy v těchto laboratořích věnovány veřejnosti. Už při vstupu do lokality vás vítají usměvavé hostesky - jste nejprve pozváni na kávu a koláče. Potom si můžete projít celý tunel, kde probíhá spousta zajímavých experimentů. Přímo vědci, kteří zde pracují, se věnují návštěvníkům a vysvětlují, vysvětlují a vysvětlují. Všichni jsou si vědomi, že pokud si nenakloní veřejnost na svou stranu, bude složité získat povolení pro stavbu úložiště. Švýcaři jsou pragmatičtí, takže místní odborníci jsou si jistí, že pokud se jim podaří přesvědčit veřejnost o výhodách této koncepce, nebude s referendem problém.

Obecně se dá říci, že se v současnosti společnosti vlastnící jaderné elektrárny ve Švýcarsku nezaměřují ani tak na přesvědčování veřejnosti o potřebě stavět nové bloky (i když v blízké budoucnosti to bude třeba), ale právě o potřebě výstavby úložiště, jehož existence podmiňuje další rozvoj jaderné energetiky v zemi.

Daneš Burket

zpět na úvodní stránku