Švédská slepá ulička

Jednání mezi švédskou vládou a tamějšími provozovateli jaderných elektráren uvízla na mrtvém bodě. Původní plán postupného odstavování jaderných elektráren, odsouhlasený v roce 1980, naráží na odpor nejen provozovatelů, ale také opozice a veřejnosti.
Přestože se Švédové se svými 18 000 kilowatt hodinami na hlavu pravidelně umísťují na nejvyšších příčkách energetické spotřeby, patří jejich země mezi největší bojovníky proti skleníkovým plynům. Švédsko získává 45 % své energie z jaderných zdrojů, přes třetinu z vodních elektráren. Jeho pozice malého znečišťovatele ale může být v několika příštích letech ohrožena.
V roce 1980 předložila vláda občanům v referendu tři varianty postupného odstavení jaderných zdrojů. Jednala tak v reakci na nehodu v americké elektrárně Three Mile Island. Většina občanů se vyjádřila pro to, aby všechny funkční i stavěné elektrárny pod přísným bezpečnostním dohledem vyráběly elektřinu do konce své projektované životnosti, která se tehdy předpokládala na 25 let. Vláda tedy uvalila embargo na stavbu dalších jaderných zařízení a zavázala se odstavit všech 12 reaktorů do roku 2010, za předpokladu, že je nahradí energie z jiných zdrojů. V roce 1999 opravdu uzavřela první reaktor, Barseback 1 z roku 1975 s tím, že jeho kapacitu nahradí elektrárna plynová.
V té době již ale bylo jasné, že životnost reaktorů se pohybuje kolem 40 let, při úpravách ještě až o dvacet let déle. Plány na odstavení reaktoru Barseback 2 tedy začaly váznout a vláda vstoupila do zdlouhavých vyjednávání s jadernými provozovateli. Ačkoliv vláda začátkem října prohlásila, že jmenovaný reaktor odstaví již příští rok, napětí trvá dodnes a nálada v zemi jej odráží. Poslední průzkumy veřejného mínění z dubna 2004 ukazují, že plánovaný přechod od jádra k jiným zdrojům podporuje jen 17 % obyvatel, zatímco téměř třetina si přeje, aby jaderné elektrárny nejen dosloužily, ale i byly nahrazeny novými.
Na stranu jaderných elektráren se postavila i opoziční Strana umírněných. Její šéf Mikael Odenberg prohlásil, že Švédsko za odstavení zaplatí vysokou ekologickou cenu. „Bojím se, že místo relativně ekologického plynu, nahradí chybějící kapacitu energie z dánských uhelných elektráren. V budoucnu tak každou minutu spálíme tři tuny uhlí jen proto, abychom vyrobili stejné množství elektřiny. Takové chování zvýší naše emise oxidu uhličitého o pět procent,“ uvedl Odenberg. Za pravdu mu dává i nezávislý ekonom William Nordhaus. Podle něj by odstávka všech jaderných elektráren do roku 2010 znamenala zvýšení emisí oxidu uhlíku o 50 % nad úroveň roku 1990. V čase Kyótského protokolu nepříjemná prognóza.
Švédská vláda tvrdí, že odstavené reaktory budou dočasně nahrazeny plynovými elektrárnami, než jejich kapacitu zaujme energie z obnovitelných zdrojů. Společnost Sydkraft, jeden ze tří jaderných provozovatelů, ale tuto vizi zpochybňuje. Podle mluvčího Styga Claessona současné plynové kapacity nestačí a energie se bude muset dovážet. „Plánujeme sice výstavbu nového paroplynového cyklu, ale výroba bude spuštěna až v roce 2008. Samozřejmě můžeme energii dovážet, ale pak se musíme spolehnout na sousedy. Pokud nás čekají studené zimy, pak má jižní Švédsko problém,“ řekl. Navýšení kapacity obnovitelných zdrojů také nebude jednoduché. Veřejnost se staví odmítavě jak k výstavbě dalších hydroelektrických zdrojů tak ke zvýšenému kácení dřevin na bio palivo.
Do debat o švédské jaderné energii méně či více nenápadně zasahují i sousední země. Dánsko, jehož metropole Kodaň leží 20 kilometrů od reaktorů Barseback 1 a 2, hraje pro Švédy stejnou roli jako pro nás Rakousko. Švédští průmyslníci ale spekulují, že si Dánsko brousí zuby na vývoz energie ke svému velkému sousedovi. Také Finsko sleduje situaci pozorně. Plánuje totiž stavbu svého pátého reaktoru a nedávno navýšené kapacity současných reaktorů mu mohou k vývozu dobře posloužit. Právě Finsko se svým kladným přístupem k jádru by se podle Evropské nukleární společnosti mělo stát Švédsku vzorem. „Důvěryhodnost Švédska jako průmyslové země nepochybně utrpí, když tato země obětuje dobře zvládnutou, ekonomickou a bezpečnou technologii na oltář politického oportunismu,“ řekl prezident ENS Bertrand Barré.

Zdroj: Informační servis ČNS

zpět na úvodní stránku