S jádrem to jde lépe

Evropské země až doposud pojímaly energetickou strategii jako rozcestí: buď jaderná energie nebo obnovitelné zdroje. Souhra několika významných faktorů (nárůst cen ropy a zemního plynu, globální oteplování, kjótský protokol) ale nastínila novou možnost. Pokud chce Evropa dostát svým závazkům o snižování emisí a zároveň nabídnout svým občanům energii cenově dostupnou, jádro a obnovitelné zdroje musí spolupracovat.

V osmdesátých letech minulého století prohlásili západoevropští zelení politici jadernou energii za dinosaura, jehož čas se nachýlil. Enviromentálně uvědomělá společnost žádala nové moderní zdroje, jimiž se staly takzvané zdroje obnovitelné, tedy energie z vody, větru, slunce a biomasy. Vysoká cena technologií na výrobu této „čisté“ energie měla díky rapidnímu vývoji a vysokým státním dotacím na její podporu klesat, zatímco účinnost naopak rychle stoupat. Jedna vláda za druhou vyhlašovala postupné vyřazování jaderných elektráren z činnosti, někde v upřímném přesvědčení, někde spíše jako úlitbu koaličním zeleným partnerům za udržení křehké většiny.

První léta nového tisíciletí ale přinesla v oblasti obnovitelných zdrojů řadu rozčarování. Naděje do nich vkládané se ukázaly jako poněkud přemrštěné. I přes intenzivní snahu neustále zlepšovat technologie, se výrazný cenový pád zatím nekoná a státní podpora je nadále nutností. Průkopníkem větrné energie v Evropě byli a jsou hlavně Dánové. Větrné farmy (v současnosti čítají kolem 6 000 vrtulí) ale spolykají ročně na 300 miliónů dolarů podpory ze státní pokladny. Také nadšení veřejnosti při pohledu na účet za „zelenou“ elektřinu poněkud vyprchalo. Například ve Švédku o čistou ale dražší elektřinu zájem natolik upadl, že byla stažena z nabídky trhu. Také v Německu již energie z obnovitelných zdrojů není tak zidealizovaná jako před deseti lety. Země sice těžce investovala především do větru, nepředvídatelnost počasí si ale vynucuje takzvané „stínové“ záložní zdroje. Protože to jsou většinou plynové elektrárny, v Německu spotřeba neobnovitelných zdrojů neustále narůstá, místo aby se snižovala.

Kam vítr, tam jádro

Jaká je tedy situace v Evropě dnes? Země, které na jádro nezanevřely, plánují výstavbu dalších reaktorů nebo je již staví. Takový je případ Francie a Finska. Oba státy vsadily na reaktor 3. generace EPR (evropský tlakovodní reaktor) s pokročilým bezpečnostním systémem a zvýšenou účinností. Po EPR pošilhává také Švýcarsko, jehož obyvatelé v referendu odmítli jaderné energie se vzdát. Na druhé straně, některé země, jež s fanfárami vyhlásily odstoupení od jádra, teď jen s námahou vymýšlejí energetické strategie bez tohoto zdroje. Velká Británie a Německo sice investují do obnovitelných zdrojů, jejich kapacita však zdaleka nestačí pokrýt výpadek energie z odstavovaných jaderných elektráren. Speciálně ve Velké Británii se navíc větrné vrtule setkávají s odporem místních obyvatel. Lidé organizují petice proti jejich výstavbě, stěžují si na hluk a na estetické narušení krajiny. Vláda sice slibuje přesunout další výstavbu na otevřené moře, ale pilotní dánský projekt nedopadl příliš příznivě. Drsné podmínky Severního moře si vyžádaly opravu zařízení již po 18 měsících.

Jako příklad vzorově „zelené“ země se často uvádí Švédsko. V roce 1980 se Švédové v referendu vyslovili pro postupné odstavení všech svých dvanácti reaktorů do roku 2010. První reaktor Barseback 1 se ale zavřel teprve před pěti lety, další přijde na řadu až příští rok. V duchu hesla aby se vlk nažral a koza zůstala celá investoval švédský průmysl zatím 2,8 miliard eur na vylepšení ostatních reaktorů a na zvýšení výkonu. Letos dokonce Švédsko očekává rekordní výrobu z jádra. I Švédové za poslední dvě dekády změnili názor. Nyní je proti odstavování jaderných elektráren až 85 % obyvatel.

Realita

Zatímco Evropa hledala alternativní zdroje, zbytek světa se soustředil na vývoj výkonnějších a bezpečnějších reaktorů. Obrovský pokrok zaznamenala jaderná energie především v Asii. Tradičně jaderné Japonsko v dohledné době spustí elektrárnu na výrobu vodíku, Indie zase pracuje na rychlém množivém reaktoru, který by místo obohaceného uranu používal jako palivo mnohem hojnější plutonium.

Západní svět si čím dál tím nutkavěji uvědomuje, že současné rozložení spotřeby energie je dlouhodobě neudržitelné. Rozvojové země jako je Čína, Indie či Brazílie prahnou po energetických surovinách a zvyšují tak jejich cenu na trhu. Protože sdružují třetinu světové populace, je pravděpodobné, že se stoupající životní úrovní jejich obyvatel poroste i spotřeba energie, tím pádem i znečištění ovzduší. Jaderná energie je jedním z řešení, jak uspokojit jejich hlad po energii a přitom alespoň částečně omezit vznik miliónů tun zplodin. Už nyní, kdy jaderné zdroje tvoří pouhých 17 % světové energie, ušetří ročně přes 1,5 miliard tun CO2. Hrozba globálního oteplování tedy lidstvo staví ne nad rozhodnutí jádro nebo obnovitelné zdroje, ale nad možnost jádro a obnovitelné zdroje.

Zdroj: Foratom, Nuclear Information Commitee

zpět na úvodní stránku