Temelín za hubičku

ČEZ minulý týden oznámil, že stavba jaderné elektrárny Temelín přišla do konce září jejího provozovatele, společnost ČEZ, na 97,1 miliardy korun. Protože do kolaudace stavby naplánované na příští rok zbývají jen drobné akce nesouvisející s provozem, jako například investice do udržovacích nátěrů chladicích věží, firma potvrdila, že celkový účet za výstavbu elektrárny bude nižší než plánovaných 98 miliard korun.

Temelín je skutečně celkem levný, můžeme říci s malým odstupem poté, co druhá česká jaderná elektrárna ukončila letos v říjnu zkušební provoz. Navíc přinese v budoucnu české energetice řadu výhod na liberalizovaném trhu, zbývá dodat jedním dechem v zápětí.

A opravdu. Náklady na výstavbu nově stavěných elektráren v celém regionu střední Evropy jsou srovnatelné a nebo vyšší než cena jaderné elektrárny Temelín. Pokud někdy slyšíme útoky proti jaderné elektrárně Temelín v souvislosti s její údajnou neekonomičností, mohou být motivovány právě liberalizací energetiky a obavou konkurence, kterou čeká obnova jejích elektráren.

Například moderní hnědouhelná elektrárna Schwarze Pumpe o výkonu 1600 MW postavená v polovině 90. let minulého století ve východním Německu stála v přepočtu 80 mld. Kč. To poměrně přesně odpovídá nákladům na výstavbu Jaderné elektrárny Temelín. Pokud však uvážíme, že provozní náklady u jaderné elektrárny jsou výrazně nižší, minimálně o polovinu, pak šance obou elektráren uspět na trhu jsou zcela jasně na straně Temelína.

Cena Temelína je neopakovatelně nízká hlavně z pohledu budoucích investic do nových zdrojů.
První západoevropský reaktor 1) po více než dekádě útlumu má přijít Finsko v přepočtu nejméně na 100 miliard korun, ale elektrický výkon bude mít o pětinu nižší než Temelín a to 1600 MW v porovnání s 2000 MW souhrnného výkonu Temelína. Zatím jde o první indikativní rozpočet, kde jak dodavatel tak odběratel předpokládají, že dojde k navýšení ceny poté, co bude projekt dopracován. Podobná srovnání vztažená na instalovaný výkon a časovou využitelnost nových zdrojů jsou platná obecně i pro další budoucí energetické stavby uhelné, plynové, větrné či jiné elektrárny.

Jedním z argumentů proti Temelínu byl průběh jeho výstavby. „Vzpomeňte si na Temelín, jak dlouho se stavěl a jak draho!“, zní často z úst lidí. Není to výmluva, ale je dobré si v případě Temelína připomenout, že nárůst ceny i prodloužení doby výstavby jdou z velké části i na vrub změnám, které přinesl rok 1989 do celé české společnosti. Původní představy o ceně byly na poloviční úrovni. Na nárůstu nákladů se podepsala jak liberalizace cen v roce 1991, tak kompletní výměna zastaralé ruské řídicí technologie, která nevyhovovala zpřísněným bezpečnostním kritériím.

Letmý pohled do zahraničí nám ale prozradí, že oddalování termínu dostavby a několikrát „přehodnocený“ rozpočet není jen doménou naší vlasti.

Například ve Spojených státech se náklady na postavení 75 reaktorů v letech 1968 až 1977 vyšplhaly průměrně na více než trojnásobek plánované částky (některé zdroje dokonce uvádí průměrné navýšení až o 400 %), průměrné zpoždění zahájení výroby činilo čtyři roky.

V historii není několikeré navýšení jak termínu dostavby tak celkového rozpočtu u velkých a technologicky náročných staveb nijak výjimečné. Asi nejznámějším případem je opera v Sydney. Z plánovaných čtyř let výstavby za 7 miliónů australských dolarů se vyklubalo let 14 a miliónů 102 (čtrnáctkrát dráž).

Ostatně známý historik Josef Dobiáš poukázal v jedné ze svých prací na obdobný příklad z Čech. Národní divadlo v Praze mělo být hotovo během čtyř let a stát 472 tisíce zlatých. Každý školák ví, že se stavělo dlouhých třináct let a přišlo na tehdy astronomických 1,825 milionu zlatých, tedy téměř čtyřikrát dráž.

1) Výběrovým řízením byl vybrán projekt reaktorového bloku EPR konsorcia Areva-Siemens o tepelném výkonu 4300 MWt a elektrickém výkonu 1600 MWe, s plánovanou životností 60 let.

Zdroj: Foratom, ČEZ, ČNS

zpět na úvodní stránku