Třídit jaderný odpad je v módě

Myšlenka znovu zužitkovat materiál ze starých věcí a tím šetřit přírodu je ušlechtilá a propagovaná na všech frontách. Je tedy s podivem, že zatímco barevně odlišené popelnice jsou halasně vítány, nesetkává se recyklace se stejným pochopením u odpadů průmyslových, konkrétně u použitého jaderného paliva.
Jaderná elektrárna o výkonu 1000 MW vyprodukuje za rok 25-30 tun použitého paliva. Z 96 % se jedná o nevyužitý uran 238U. Vysoce radioaktivní štěpné produkty tvoří tedy jen malou část odpadního materiálu, z každé tuny jen asi 35-45 kilogramů. Od čtyřicátých let minulého století je znám proces přepracování použitého paliva, při kterém se nebezpečné radioaktivní látky od neškodného uranu oddělí. Zbylý uran se vrací do jaderného koloběhu - obohacuje se o štěpitelný ale velmi vzácný izotop 235U a znovu putuje jako čerstvé palivo do elektráren. Jedna tuna přepracovaného paliva ušetří dvě tuny přírodního uranu. Při spalovacím procesu dochází k přeměně části 238U uranu na plutonium 239Pu. To se chová stejně jako štěpitelný uran-235, lze jej tedy použít jako palivo. Oddělené plutonium se mísí s uranem, čímž vzniká štěpná směs známá pod názvem MOX (UO2+PuO2). MOX směs se dá bez problému použít v reaktorech postavených po roce 1980 jako palivo. Ve většině reaktorů může MOX nahradit asi třetinu paliva, v některých je to dokonce polovina. V Japonsku se bude stavět reaktor, který pojede výlučně na MOX.
Ve světě je v porovnání s počtem jaderných elektráren jen málo přepracovávacích závodů. Je to dáno tím, že recyklace uranu a plutonia je velmi drahá a mohou si ji tedy dovolit jen bohaté země jako je Francie, Velká Británie či Japonsko. Nízké ceny přírodního uranu této skutečnosti ještě nahrávají. Cestou „ekonomičnosti“ jdou ale i Spojené státy. Pokud ale vezmeme v potaz cenu ukládání použitého paliva v trvalých podzemních skladech, není myšlenka přepracování takovou výstředností, jak by se zdálo. Přestože v současnosti vyjde trvalá úložiště až 1,5krát levněji, dlouhodobě tomu tak nebude. Ukládat z jedné elektrárny 30 tun ročně nebo pouhých pět je přeci jen rozdíl. Je zřejmé, že s rozvojem jaderné energetiky v Indii, Číně a Japonsku, bude jaderná recyklace brzy nutností. Bez ní totiž dojde přírodní uran jen o málo později než zásoby uhlí.

Zdroj: WNA, ČNS

zpět na úvodní stránku