Dekontaminace ministerstva životního prostředí

S lidovci, odcházejícími z Grossovy vlády, opouští svůj post také ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Zanechává za sebou smutný účet. Jen pár příkladů: ve vládě protlačil silně lobbystický zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie, na který doplatí jak česká příroda, tak peněženky domácích spotřebitelů. Na žádost skupin, placených dřevařskými firmami, vyměnil vedení Národního parku Šumava. Zkušeného odborníka Ivana Žlábka v něm nahradil nekomunikativním Aloisem Pavlíčkem, který v parku přes odpor obcí pustil z řetězu nebezpečného škůdce a rozpoutal tak kůrovcovou kalmitu. Při projednáváním vládního návrhu zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkovch plynů Ambrozek své kolegy nazval "čuráky". Navíc prosazoval variantu, která by poškodila české firmy a zabrzdila domácí hospodářský růst.
Snad nejhorším Ambrozkovým "hříchem" jsou ale jeho klientelistické vztahy s ekologisty. V tzv. Brandýské deklaraci (jejímiž iniciátory byl Jan Beránek a Jakub Patočka z Hnutí Duha) koaliční politici na podzim 2001 slíbili aktivistům tři a půl miliardy korun na "rozvoj občanské společnosti". Na jaře 2002 se Hnutí Duha Koalici odvděčilo "masívní předvolební kampaní", ve které se pokusilo zdiskreditovat ODS jako jejího hlavního politického rivala. Když se stal koaličním ministrem životního prostředí Libor Ambrozek, radikálně Duze zvýšil dotace. Svou tiskovou mluvčí navíc jmenoval tiskovou mluvčí Duhy Karolínu Šůlovou a svým tajemníkem aktivistu Duhy Daniela Vondrouše.
Pokud je krize, vyvolaná skandálem kolem Grossova bytu, k něčemu dobrá, pak je to šance, že tento podivný systém vzájemných služeb a protislužeb skončí. Řečeno odborným žargonem: Ambrozkovu "starou ekologickou zátěž" je třeba neprodleně sanovat a ministerstvo životního prostředí důkladně dekontaminovat.

Zdroj: Neviditelný pes, Ivan Brezina

zpět na úvodní stránku