Je na čase postavit se čelem k realitě energetických potřeb EU

Političtí činitelé EU zabývající se energetikou stojí před obtížným úkolem – zajistit spolehlivé a přijatelné dodávky energie, aniž by se nepřiměřeně poškodilo životní prostředí lokálně nebo globálně. Co se týče evropské energetické scény, není potřeba propadat bezprostřední panice, ale rozhodně je potřeba, aby se bez prodlení řešily potenciální vážné problémy. Členové Evropského parlamentu (MEP) a vyšší úředníci Evropské komise se v současné době zaměřují na dva klíčové požadavky – zajištění bezpečnosti dodávek energie a snížení emisí skleníkových plynů.
Ve smyslu výroby elektřiny to znamená dvě věci. Za prvé – investice do nových výrobních kapacit a náhrada stárnoucích zařízení a splnění mírných ale stálých ročních nárůstů poptávky, a za druhé – větší využití energetických zdrojů s nízkým obsahem uhlíku.
Hlavní varianty s nízkým obsahem uhlíku, které jsou v současnosti dostupné, jsou větrná a jaderná energie. Neexistují však snadné způsoby, jak vyvážit naši energetickou rovnováhu. Všechny energetické zdroje mají své výhody a nevýhody. Elektřina z větrných turbin se může projevit jako nejméně dvakrát tak drahá než kilowatt-hodina vyrobená v jaderné elektrárně a větrné farmy, stejně jako většina jiných velkých průmyslových zařízení, mají značně negativní ekologický dopad. A navíc, protože nikdo najisto neví kde a kdy bude vítr foukat, musí větrné farmy investovat do záložních zařízení, což znamená náklady navíc.
Investice do nových jaderných elektráren by tak jevila jako logická volba. Elektrárny vyrábějí elektřinu přijatelným způsobem, spolehlivě a ve velkém měřítku, aniž by produkovaly CO2 nebo emise do atmosféry, které mají negativní dopad na zdraví obyvatel a na životní prostředí. Kromě toho evropský jaderný energetický průmysl trvale prokazuje, že je schopen dodávat energii bezpečně a za konkurenční ceny.
S jadernou energií je zde samozřejmě nutnost poradit si s jaderným odpadem, který je výsledkem každého jaderného programu. Bezpečné a zodpovědné řízení tohoto odpadu je ale po celé Evropě probíhající proces, který, jak se ukázalo, je vysoce účinný. Časem budou vybudována hlubinná úložiště a užívána pro konečné uskladnění vysoce radioaktivního odpadu. Tento aspekt řízení radioaktivního odpadu je národní zodpovědností a je povzbudivé, že komisí navržený balík nové legislativy v jaderné oblasti se snaží podporovat tyto programy a projekty mezi členskými státy.
Všeobecněji řečeno, tento balík, který také zahrnuje otázku společných jaderných bezpečnostních standardů, by měl splnit to, co bylo původním záměrem – nechat variantu jaderné energie otevřenou pro všechny členské státy. Je zde však riziko, že tento balík by se mohl projevit spíše jako překážka než jako pomoc, spíše náhodou než záměrně.
V tomto smyslu poslali výkonní ředitelé (CEO) vloni v listopadu jasnou zprávu politickým činitelům EU, když přijali prohlášení o budoucím užívání jaderné energie v Evropě.
Toto prohlášení vybízí politické činitele EU, aby:

• podporovali energetickou politiku v těch členských státech EU, které nechávají všechny varianty otevřené;
• uznali, že jaderný průmysl významně přispívá k zajištění bezpečné a čisté energie;
• prosazovali flexibilní, životaschopnou a konkurence schopnou energetickou směs, energetickou efektivitu a nové investice do zdrojů energie s nízkých obsahem uhlíku, jako je energie z jaderných a obnovitelných zdrojů; a
• vytvořili ‘vyrovnané hřiště’, které umožní, aby se různé zdroje energie včetně jaderné rozvíjely a soutěžily v podmínkách liberalizovaného trhu.

Z tohoto prohlášení je zřejmé, že jaderný sektor neusiluje o žádné speciální a výhodnější podmínky. Jaderná energie by se měla zvažovat na stejném základě spolu s ostatními variantami, které jsou k dispozici. Viděli jsme případy, kdy jaderná energie byla diskriminována na národní úrovni, zejména v Německu a Švédsku, ale taková politika by se neměla tolerovat nebo dokonce podporovat na úrovni EU.
Existuje pro to několik velmi dobrých důvodů. Evropané se v současnosti těší výhodám stabilního energetického systému; výpadky energie jsou výjimečné a palivo pro vozidla je volně dostupné. To zastírá skutečnost, že Evropa je mimořádně chudá, když dojde na domácí dodávky energií. Polovina energií EU, hlavně ropa a plyn, se musí dovážet především ze zemí Zálivu a z Ruska a předpokládá se, že úroveň této závislosti během příštích 20-30 let vzroste z 50 na 70%, pokud se nic nezmění.
Naše schopnost zastavit tento růst závislosti je velice omezená, ale domácí výroba elektřiny přece jen nabízí určitou míru energetické nezávislosti. Až se však bude uvažovat o nových investicích do nových výrobních kapacit , důraz se musí opět klást na varianty s nízkým obsahem uhlíku.
Nové investice do jaderné technologie pro výrobu energie není v Evropě nadále pouze možným scénářem. Finsko a Francie se nyní pouštějí do budování nových jaderných elektráren, což je záležitost, která je také předmětem živých diskusí ve Velké Británii, která čelí větší závislosti na dovozu plynu.
Vyrovnat se se skutečnostmi evropské energetické budoucnosti bude vyžadovat velkou dávku politické vůle, odvahy a odpovědnosti na straně politických činitelů rozhodujících o energetice jak na národní úrovni tak úrovni EU. Politici a veřejnost budou muset v nepříliš vzdálené budoucnosti provést několik velmi obtížných voleb. Po velkém přemísťování institucí EU v loňském roce je nyní nejpříznivější doba, aby MEP, Evropská komise a Rada provedli inventuru a podívali se, co je možné udělat pro to, aby se evropský energetický systém posílil. Každý nový úkol s sebou nese příležitost změnit věci k lepšímu.
Evropský jaderný průmysl vyrábí kolem jedné třetiny elektřiny EU a jejím závazkem bude i nadále hrát důležitou roli v ekonomické životě Společenství. My se také zavazujeme k úzké spolupráci s institucemi EU pro dosažení pokroku jak pro vlastní průmysl a pro Společenství jako takové. Od této chvíle musí být pro obě strany nejvyšší prioritou smysluplné konzultace v tomto důležitém aspektu debaty o evropské energetice.

Dr. Peter Haug, generální ředitel FORATOMu
Přeloženo z originálu: An Equal Footing - It’s time to face up to the realities of Europe’s energy challenges

zpět na úvodní stránku