Americký vědec Barber: Zapomeňte na vodíkovou ekonomiku!

Americký odborník na palivový cyklus David Barber z Národní laboratoře v Idahu tvrdí, že rozvoj vodíkové ekonomiky je v nejbližší budoucnosti nereálný. Místo do výroby vodíku by Spojené státy měly raději nyní investovat do zajištění dostatku levné elektřiny pro hybridní auta, vodík přijde později.
President Spojených států George Bush slíbil vyčlenit na rozvoj vodíkové ekonomiky v automobilismu 1,2 miliardy dolarů. Slibuje si od ní menší závislost na dovozu fosilních paliv, především ropy, a také snížení emisí CO2 do ovzduší. Zatímco ekologové ve vzácné shodě s automobilovým průmyslem tleskají, americký odborník David Barber zaskočil vědecké kruhy svým odmítnutím vodíkové ekonomiky jako nejrychlejšího řešení. „K tomu, aby vodík alespoň relativně konkuroval ropě, bude potřebovat několik zázraků a pár desítek let. A taky hodně nahoru vyšroubovanou cenu benzínu,“ říká Barber.
Podle Barbera má vodík zatím několik neoddiskutovatelných nevýhod, které brání jeho širšímu využití v nejbližších letech: neefektivní a drahá výroba (efektivita kolísá kolem 25 %), vysoké investice do infrastruktury (jen vybavit čtvrtinu čerpacích stanic v USA zázemím pro vodíkové tankování by stálo 13 miliard dolarů), vysoká cena vozidel na vodíkový pohon pro zákazníky (výroba vodíkových aut při počtu půl milionu kusů za rok je asi šestkrát vyšší než u normálních vozidel), horší jízdní vlastnosti vodíkových aut (nádrž benzínu vydrží na delší trasu než vodík o stejném objemu). Jedním z nejpádnějších argumentů je ale fakt, že současný způsob výroby činí z vodíku neekologický zdroj energie. Nyní se většina vodíku vyrábí ze zemního plynu, neobnovitelného zdroje s emisemi CO2. Vodík lze vyrábět i elektrolýzou vody – většinu elektřiny ale dodávají uhelné elektrárny, které vypouštějí do ovzduší nejvíce CO2 ze všech zdrojů energie, navíc se kvůli nízké ceně plynu zatím tento postup nevyplatí „Lidé říkají, že vodíková auta nebudou znečišťovat životní prostředí. Žárovka přece taky životní prostředí neznečišťuje, ale elektrárna ano,“ vysvětluje profesor inženýrství David Keith z univerzity v Calgary.
David Barber místo drahých investic do vodíkové ekonomiky navrhuje zaměřit se v nejbližších několika letech spíše na zajištění dostatku levné, čisté elektřiny. Podle něj je nyní jednodušší rozvíjet hybridní automobily na elektřinu, které si majitel může přes noc (tedy mimo špičku) „zapojit do zásuvky.“ Na rozdíl od vodíkových aut jsou výrobci schopní uvést na trh kombinovaná vozidla ve velkém měřítku již v roce 2007 a jejich cena nebude tak vysoká. Zatímco první automobily by měly benzínovou bázi a elektrickou podporu, postupně by se mohlo přejít na elektromobily s benzínovým záložním zdrojem. Investice do infrastruktury jsou v tomto případě téměř nulové (elektrárny i dráty na rozdíl od vodíkových čerpacích stanic a přenosných trubek již stojí), cena elektřiny je v porovnání s pohonnými hmotami nízká.
Jaderný průmysl se o možnosti budoucí vodíkové ekonomiky živě zajímá (jaderné elektrárny nové generace mohou nabídnout vysoké teploty nutné pro tepelně-chemické reakce při výrobě vodíku). Barberova vize jej ale nevylučuje ani z výhledu pro příštích pár let, spíše naopak. Jaderné elektrárny jsou zatím jediným velkokapacitním zdrojem elektřiny, který nevypouští do ovzduší skleníkové plyny a zároveň nezávisí na počasí. Pokud by se měla doprava nejprve přeorientovat na elektřinu, budou jaderné elektrárny tím nejlepším zdrojem. Na výrobu vodíku se budou moci přeorientovat, až bude vodíkové hospodářství schopné lépe konkurovat jiným alternativám.

Zdroj: Informační servis ČNS

zpět na úvodní stránku