Osobnosti a názory - William Cavanaugh III

William Cavanaugh III se v roce 2004 stal v pořadí čtvrtým prezidentem Světové organizace provozovatelů jaderných zařízení (WANO), poté co pracoval v řídící radě WANO a jako předseda Atlantského centra. Pochází z New Orleansu v Luisianě. Sloužil devět let v U.S. Navy, především v programu jaderných ponorek. Většinu své kariéry pracoval ve vrcholovém managementu a v představenstvech energetických společností v jižní části USA. Pracuje v The National Academy of Engineering, jako člen komise hostů na University of North Karolina a v dalších vysokoškolských a výzkumných institucích. Je čerstvým nositelem vysokého vyznamenání „William S. Lee Award for Industry Leadership“ pro americký jaderný průmysl.

Pan Cavanaugh se netají svým zaujetím pro jadernou energetiku. Jedním z jeho zatím posledních veřejných vystoupení byl příspěvek na nedávné konferenci Energie pro život v Praze. Následující odstavce jsou rekapitulací hlavních rysů, určujících charakter dnešní jaderné energetiky, pohledem chronologicky pátého předsedy této organizace od jejího vzniku v roce 1989 až po křižovatku, na níž se dnes nacházíme.

Jaderná energetika hraje významnou roli v energetickém mixu Evropské unie. Nynějších 155 evropských reaktorů představuje asi třetinu z celkového výroby elektřiny v Evropské Unii. Prosadit se v takovém měřítku nebylo nikdy lehké a i naše budoucnost není pevně určena. Podle zelené knihy Evropské komise zde stále zůstávají dvě velké nejistoty – jaderný odpad a ekonomická proveditelnost nové generace jaderných elektráren. Nejdůležitějším faktorem zůstává bezpečné provozování existujících zdrojů. Někdo se může domnívat, že bezpečnost je samozřejmá. Proč by pak tomuto tématu věnovali tolik pozornosti významní lidé, jako například zakládající předseda WANO lord Walter Marshall. Proč by bývalý předseda WANO Remy Carle zdůrazňoval:“Kultura bezpečnosti není nesmrtelná a musí se neustále obnovovat.“

„Konkurenční prostředí a bezpečnost mohou koexistovat. Přesto i v Evropě jsem se setkal s případy, kdy provozovatelé tak dlouho redukovali zdroje, až ohrozili spolehlivost a bezpečnost. Proto považuji za výzvu, abychom tlak konkurence chápali jako tlak na hlubší vzájemnou kolegiální spolupráci“, opakovaně prohlašuje William Cavanaugh. Ta nabývá na významu i tím, že do vrcholových manažerských pozic jaderného průmyslu přicházejí noví lidé. Přinášejí to, co nám tolik chybí, a to jsou zkušenosti z neúprosného tržního prostředí. Často však nejsou zatíženi osobním vztahem k budování jaderných elektráren, i odborně mohou být vzdáleni jaderném průmyslu.

Přirozenou schopností člověka je učit se ze zkušeností jiných, ale nečinit tak je součástí lidské povahy. Vyslovíme-li dnes slova Tokaimura, Phillipsburg, Paks, nebo Davis-Besse, všichni víme, že mají něco společného. Ne všichni však vědí, že to je také určitá izolovanost od událostí, jež se staly dříve. Proto druhou výzvou je důraz na sdílení provozních zkušeností v nadnárodních měřítcích.

Na základě analýz WANO, naše největší provozní problémy přináší stárnutí zařízení, materiální podmínky a spolehlivost, ústící v poruchy a náhlá odstavení. Rozhodující roli zde hraje právě chování vrcholového managementu. Prohlášení netolerovat setrvalé a opakované události, nespokojit se s konstatováním náhlé poruchy, je snadné. Skutečně a účinně je netolerovat je však složité. Mezinárodní zkušenosti mohou mnohému pomoci.

Nakonec pohled předsedy WANO pana Cavanaugha také na mise peer review. Souhrnné informace ukazují jak excelentní provozní praxe, tak také globální slabiny v několika klíčových oblastech:

- Za prvé, management nedostatečně sleduje a kontroluje pracovní výkony. Důsledkem pak je například degradace víka reaktoru, poškození paliva a rychlá odstavení.
- Za druhé: Provozovatelé nepoužívají provozní předpisy nebo tyto předpisy jsou spíše jen prostřední kvality.
- Konečně, oblast prevence lidského selhání. K dispozici je řada nástrojů k tomuto účelu, jejich využití však nebývá vždy provázeno jejich správným pochopením.

Dobrou zprávou je, že všichni členové WANO ve všech čtyřech oblastech (Londýn, Moskva, Paříž, Tokio) pracují na tom, aby každá jaderná elektrárna prošla mezinárodním hodnocením výkonnosti alespoň jednou za tři roky.

František Kostiha

zpět na úvodní stránku