Osobnosti a názory - Erik Nikolajevič Pozdyšev

Erik Nikolajevič Pozdyšev, na první pohled celkem nenápadný, starší muž, je živoucí legendou ruského jaderného programu.
Jeho životopis je letopisem jaderné energetiky v dobách budování, v černobylské krizi i v letech obnovy a nové výstavby. Kupodivu, stavbu svého života nebuduje na své ohromné technické a manažerské erudici, ale na hlubokých duchovních a morálních základech. Jeho stopa v duchovní obnově Ruska je stejně výrazná, jako ta v jaderné energetice.
Narodil se v roce 1937 Krasnojarsku. Vystudoval fyziku na Leningradské univerzitě. V jaderné energetice prošel řadou převážně odborných a manažerských postů od řadového inženýra, po ředitele postupně v několika jaderných zařízeních a elektrárnách. Byl vedoucím při výstavbě, spouštění a obnově úctyhodné řádky energetických bloků. Proto byl také přirozenou a, jak se ukázalo, také dobrou volbou pro mimořádný úkol řízení Čerobylské JE po její tragédii. Byl generálním ředitelem koncernu Rosenergoatom, zástupcem ministra jaderné energetiky Sovětského svazu a Ruské federace. Nyní stále ještě pracuje jako generální inspektor v energetice. Je nositelem Leninova řádu a Znaku úcty (patří k nejvyšším ruským vyznamenáním), je autorem více než třiceti vědeckých prací.
Po letech hýření a devastace, skryté pod maskou pseudodemokracie devadesátých let je jméno Erik Pozdyšev spojeno v Rusku zejména s renesancí jaderné energetiky. O správnosti této cesty je přesvědčen: „Naše země je doslova odsouzena k jaderné energetice. Čím dříve tuto tezi přijmeme, tím lépe pro budoucí generace. Jedná se nejen o to, že odčerpáváním ropy a plynu vytváříme nové pouště. Organické zdroje nejsou nekonečné. Vzpomeňme jen kdysi bohatou Baškirii a Tatarstan, odkud černé zlato již prakticky zmizelo. Je zde však další, ještě závažnější důkaz o nutnosti rozvoje jaderné energetiky v Rusku. Tím je kvalita života.“
Kterýkoli aspekt životní úrovně vede nakonec k nutnosti uspět v ekonomické soutěži. Při zkoumání možností se vždy dostaneme k ceně zboží a po vyloučení neovlivnitelných faktorů nám jako jeden z nemnohých zůstane cena energií. Při opravdu důsledném ocenění a zvážení skutečných ekologických dopadů alternativních zdrojů a jejich kapacitních možností zjistíte, že mohou sice pomoci, ale potenciál hlavního východiska mají jen zdroje jaderné: „Nakonec, co je to dnešní jaderná energetika? Zaprvé patří k nejlevnějším. Druhým rysem je uplatnění nejmodernějších technologií. A třetí zvláštností je mimořádně vysoký vědecko-technický potenciál odvětví.“
Mezinárodní spolupráce v technice, a v jaderné energetice obzvláště, může nabývat celého spektra různých podob a forem. Někdy bývá odsouvána do pozadí, jako druhořadá otázka. Stává se také, že druhořadý problém může mít prvořadé důsledky, pokud není včas a vhodně vyřešen: „Svého času jsme žili za železnou oponou. Spouštěli jsme závory před zahraničními konkurenty. A čehopak jsme dosáhli? Bez tvůrčích kontaktů naše země (Rusko) začala technologicky zaostávat. Mimochodem, japonci se domnívají, že v otázkách technického pokroku už je nikdy nedohoníme.“.
Výrazy jako „dohonit“ a „předhonit“ také mnozí z nás znají. Víme i to, že ne vždy je vítězem ten, kdo vyhraje závod. Snad i to je důvod, proč je Erik Nikolajevič příznivcem a organizátorem nezměřitelné obnovy ruských historických památek. Zejména těch, spjatých s duchovním životem. V interwiev pro časopis Literaturnaja Rossija v roce 2001 uvedl: „Všechna neštěstí Ruska ve 20. století vyrůstají z lidí jako byli ti, co v roce 1931 shodili velké zvony ze zvonice v Svjato-Trojice-Sergievoj Lavre. Poničili je a nechali se u nich vyfotografovat… Velký úpadek Ruska, který prožíváme, je zrcadlovým obrazem strašné prázdnoty v našich duších. Proto je třeba obnovovat naše svatyně nejen v chrámech a klášterech, ale především v našich duších.“

František Kostiha

zpět na úvodní stránku