Setkání mladé generace České nukleární společnosti s předsedou US NRC

Ve čtvrtek 22.9.2005 dopoledne se uskutečnilo v budově Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) zajímavé setkání organizované Sekcí mladých ČNS a SÚJB, jehož účelem byla diskuse mladých odborníků a studentů jaderných oborů s předsedou Komise pro jaderný dozor Spojených států amerických (US NRC) panem Nilsem J. Diazem. Vzhledem k pernému programu pana Diaze, jehož mimochodem na setkání doprovázely dvě spolupracovnice z jeho vlastního úřadu, zástupce americké ambasády i jeho český protějšek - předsedkyně SÚJB Dana Drábová, zbylo na setkání s „mladými“ pouze asi tři čtvrtě hodiny, nicméně i za tak krátkou dobu stihl pozitivně zapůsobit a předat několik zajímavých informací. Kromě dvacítky mladých odborníků a studentů se diskuse účastnilo i několik „starších“, např. prezident a viceprezident České nukleární společnosti pánové Václav Hanus a Václav Bláha.

Ještě než na něj dopadly první dotazy, pan Diaz se pokusil vysvětlit účel existence svého úřadu a jeho vliv na budoucí vývoj jaderné energetiky ve Spojených státech. Řekl, že rozvoj jaderné energetiky ovlivňují čtyři principiální více či méně nezávislé aspekty: politický, finanční, hospodářský (poptávka po elektřině) a regulační (dozorný). Vyjádřil přesvědčení, že pravý důvod stagnace jaderné energetiky ve Spojených státech v 80. a 90. letech nebyl politický (negativní veřejné mínění), ale finanční – příliš vysoké úrokové míry odradily investory od investičně velmi náročné stavby nových jaderných elektráren, na něž by si jistě museli od nějaké banky půjčit peníze (a pak splácet vzniklé vysoké úroky). Za obdobně důležitý jako finanční aspekt považuje aspekt regulační, ale hned dodal, že úkolem dozorného úřadu není rozvoj jaderné energetiky omezovat, ale legislativně upravovat tak, aby umožnil bezpečné mírové využití jaderné energie.

Po úvodních slovech pana Diaze se již objevily první dotazy. Na otázku reverzibility budoucího ukládání vyhořelého jaderného paliva v budovaném americkém úložišti Yucca Mountain (tedy jestli Spojené státy uvažují možnost jeho pozdější vyzvednutí pro účely přepracování) odpověděl, že otázka přepracování je v USA do budoucna ne zcela jasná a dost závisí na ceně uranu a ostatních paliv, podobně jako jiné způsoby získávání jaderného paliva. Například při ceně ropy přesahující 90 dolarů za barel prý začíná být ekonomicky zajímavá i technicky náročná separace uranu z mořské vody. Další padla poznámka, že kapacita úložiště Yucca Mountain (asi 60 tis. tun těžkého kovu) pokryje potřeby Spojených států pouze pro vyhořelé palivo vytvořené do roku 2015, a tudíž je pro budoucnost nedostatečná, a zda právě proto nezačínají USA uvažovat o přepracovaní technologií UREX, jež hmotnost vzniklých vysoce aktivních odpadů podstatně redukuje. Na ní odpověděl, že vlastní význam úložiště Yucca Mountain nespočívá ani tak v jeho funkci, jako v programu jeho stavby, jež dokazuje proveditelnost bezpečného a pro životní prostředí přijatelného ukončení palivového cyklu jaderné energetiky.

Diskuse se dotkla i vývoje jaderné vodíkové energetiky. Pan Diaz řekl, že současná generace reaktorů sice může dodávat elektřinu pro elektrolytickou produkci vodíku, ale zcela jednoznačně vše nastartuje až zprovoznění vysokoteplotních plynem chlazených reaktorů, jež mohou dosáhnout 1000°C, při kterých je přímá termochemická produkce vodíku energeticky mnohem výnosnější a energeticky účinnější. Přiznal, že když mu bylo lehce přes dvacet, tak se sám pracovně takovým systémem zabýval, ale tehdy ještě nebyly materiály schopné práce za takových teplot. Dnes již prý takové materiály známe, a tak se tento program může plně rozvinout.

Nakonec se diskutovalo o nové generaci reaktorů a tedy na přicházející úkoly Komise, která se musí připravit na proces schvalování stavby nových jaderných reaktorů, jenž přichází v současnosti nezávisle na procesu prodlužování životnosti až k hranici 60-let. Po 20 letech stavební stagnace je ve Spojených státech v očekávání stavba asi 13 nových reaktorových bloků, založených na pokročilých reaktorech třetí generace. Mezi ně patří americké Westinghouse AP 1000 a General Electric ESBWR, kanadský lehko-těžkovodní ACR-700 a evropský EPR. U těchto typů již začal složitý legislativní proces schvalování jejich konceptu i konkrétní stavby v některé lokalitě. Pan Diaz přiznává, že pro Komisi je to výzva, neboť je třeba ji reorganizovat ze současného orgánu pro dozor nad výrobou jaderné elektřiny na orgán schopný i regulovat stavbu nových zdrojů. Kvůli tomuto úkolu tento rok nabral úřad pana Diaze 350 inženýrů a stejný počet bude pravděpodobně nově zaměstnán i příští rok, aby vyřídili nejen všechnu administrativní činnost spojenou se schvalovacím procesem na potřebná povolení, ale i odpovědět na „potřeby zítřka“. Kromě toho mnohem větší úkol bude Komise řešit s revolučně odlišnými koncepty reaktorů čtvrté generace, s jejichž nasazením se počítá v 20. a 30. letech tohoto století.

Diskusi uzavřel se slovy, že na přicházející pracovně nabité období hledí spíše pozitivně, neboť je příznakem návratu jaderné energetiky mezi perspektivní energetické zdroje, což jej jako příznivce tohoto energetického zdroje těší.

Martin Přeček

zpět na úvodní stránku