Ekologická daňová reforma není ekologickou

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) ve své zprávě České republice vytkla, že produkuje příliš mnoho odpadů a škodlivých plynů. Jsme vysoko nad průměrem Evropské unie v produkci oxidu siřičitého na tisíc dolarů vydělaných našimi podniky a v produkci oxidu uhličitého jsme dokonce nejhorší v celé EU. Autoři studie doporučují zavést ekologickou daňovou reformu, která do cen výrobků promítne náklady na životní prostředí.

S takovým názorem se nedá než souhlasit. Tímto tvrzením by mohl tento článek skončit. Na zprávu OECD však hbitě zareagoval ministr Ambrozek, který nezapomněl zmínit hlavní nástroje pro zlepšení tohoto neutěšitelného stavu. Je to zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a připravovaná ekologická daňová reforma. Není problém snadno dokázat, že ani zmíněný zákon, ani ekologická daňová reforma, tak jak ji navrhuje Ministerstvo životního prostředí (MŽP) nepomůže snížit zatížení našeho životního prostředí emisemi.

Pokud se týká zákona na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, bylo na toto téma napsáno už mnoho a mnoho článků. Nebudu se rozepisovat o tom, jak zákon deformuje tržní prostředí atd. Zákon zvýhodňuje vybrané druhy zdrojů energie, ale nemá žádnou souvislost se snižováním emisí. Pokud by to MŽP myslelo se snižováním produkce oxidů síry, dusíku a uhlíku vážně, musel by takový zákon vypadat zcela jinak, nebo by spíše návrh takového zákona nikdy nemohlo předložit. Jak si jinak vysvětlit to, že podporuje kromě jiných i sluneční energii. Ano, není pro českého ekologického aktivistu příjemnější pohled než na roztočenou vrtuli větrné elektrárny nebo na sluneční paprsky odrážející se od panelů fotovoltaické elektrárny. Uvědomí si však takový aktivista, jak je náročné takový křemíkový panel vyrobit? Americká studie „The energy payback time of photovoltaic modules“, která čerpala data od renomovaného výrobce fotovoltaických panelů Siemens Solar Industries, došla k závěru, že na vyrobení solárních panelů pro jeden instalovaný megawatt sluneční elektrárny se spotřebuje 2325 MWh elektrické energie. Je to tak, výroba křemíkových panelů je extrémně energeticky náročná. Tuto spotřebovanou energii musel někdo vyrobit. Předpokládejme, že to byla uhelná elektrárna (mají na světě nejvyšší podíl výroby elektrické energie a těžko můžeme před ekologickým aktivistou vyslovit, že aby takovou elektřinu vyrobila jaderná elektrárna). Na jednu megawatthodinu vyrobené elektrické energie se v moderní hnědouhelné elektrárně (moderní znamená s moderním čisticím zařízením) vyprodukuje přibližně jedna tuna oxidu uhličitého (pro zjednodušení se nebudeme zabývat oxidy síry, dusíku a těžkými kovy). Jednoduchým výpočtem zjistíme, že na výrobu panelů solární elektrárny s instalovaným výkonem jeden megawatt se spotřebovala elektřina, při jejíž výrobě se uvolnilo do ovzduší 2325 tun oxidu uhličitého. V souladu s cíli EU by celkový instalovaný výkon solárních systémů v ČR měl do roku 2010 dosáhnout 84 MW a do roku 2020 541 MW. Skutečně si ekologičtí aktivisté přejí, aby do roku 2020 bylo v důsledku výroby solárních panelů pro potřeby ČR uvolněno do ovzduší 1257825 tun oxidu uhličitého? Tento jednoduchý příklad ukazuje, že podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů spíše zatěžuje životní prostředí, než by přispívala ke snižování emisí škodlivých plynů. Vraťme se ještě k výše zmiňované americké studii. Dalším zajímavým výsledkem, ke kterému autoři došli při hodnocení energetické náročnosti výroby fotovoltaických panelů, bylo zjištění že v podmínkách státu Kalifornie, kde je průměrná využitelnost sluneční elektrárny 4.7 hodin denně by trvalo 4.1 roku, než by taková elektrárna vyrobila energii, která byla spotřebována při výrobě panelů. V našich podmínkách se odhaduje průměrná využitelnost slunečních elektráren 2.7 hodiny denně. Realita je podle zkušeností sluneční elektrárny provozované v sousedství JE Dukovany poněkud méně optimistická – podle údajů za rok 2004 byla průměrná využitelnost 2.15 hodiny denně. Z toho vyplývá, že v případě solární elektrárny postavené v podmínkách ČR bude trvat celých 7 let, než elektrárna vyrobí elektřinu spotřebovanou pro výrobu jejích panelů.

Pokud jde o návrh ekologické daňové reformy, která vychází už z programového prohlášení vlády Vladimíra Špidly, a kterou v srpnu dokončili experti MŽP, je na tom s vlivem na snižování emisí podobně bídně jako zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pokud by měla být tato reforma skutečně ekologickou, musela by zohledňovat především vliv výrobních procesů, které chce touto daní zatížit, na životní prostředí. Jinými slovy – její výše by musela odrážet náklady, které musí být vynaloženy na nápravu ekologických škod danou výrobou způsobených. Z návrhu je patrné, že si „experti“ z MŽP s těmito úvahami nedělali těžké hlavy. Jak si jinak vysvětlit, že navrhují daňové zatížení pro výrobu elektrické energie z hnědého uhlí by na 1,30 Kč za vyrobenou kilowatthodinu, černé uhlí by mělo být zatíženo 90 haléři za kWh a elektřina vyrobená ze zemního plynu a jaderného paliva by měla být zdaněna 30 haléři za kWh. Je snad možné ocenit vliv jaderné elektrárny na životní prostředí jako jednu čtvrtinu vlivu elektrárny spalující hnědé uhlí? I babičce z Horní Lhoty musí být jasné, že tady není něco v pořádku. Neinformovaný ekologický aktivista by jistě namítnul, že důvodem poměrně velkého zatížení jaderné energie je problematika odpadů a vyřazování elektrárny po ukončení provozu, což jsou finančně nákladné záležitosti. Je však třeba připomenout, že české jaderné elektrárny ze zákona odvádějí z každé vyrobené megawatthodiny 50 Kč na takzvaný jaderný účet. Ten spravuje stát a jeho prostředky jsou a budou využívány na ukládání radioaktivních odpadů, vyhořelého paliva a konečnou likvidaci elektráren. A nejsou to malé peníze, v případě Temelína to bylo za minulý rok více než 630 milionů korun. Žádný podobný účet pro klasické elektrárny neexistuje. Těžko tedy odhadnout, za co je jaderná energetika podle tohoto návrhu zdaňována.

Oblíbeným argumentem ministerstva financí je, že z celkového pohledu bude ekologická daňová reforma neutrální. To znamená, že peníze ze zavedených daní by měly být použity na snížení daní přímých, což by mělo ve svém důsledku vést ke vzniku nových pracovních míst. Nová pracovní místa očekává MŽP i díky zákonu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Samozřejmě že vzniknou nová pracovní místa – zejména ve stavebnictví – viděli jste už někdy základovou betonovou desku pro stožár větrné elektrárny? Zejména klasické elektrárny budou muset v důsledku vyššího daňového zatížení vyvíjet další tlak na snižování nákladů, aby udržely svoji konkurenceschopnost. Jedním z nástrojů je i další snižování počtu zaměstnanců. Jak bude toto snížení kompenzováno vznikem nových pracovních míst, které předpokládá ministr Ambrozek, si jen stěží dovedu představit.

Podtrženo a sečteno: odpovídat na zprávu OECD o nadměrném znečišťování životního prostředí v ČR argumenty opírajícími se o zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a návrh ekologické daňové reformy je zcela nezodpovědné. Předpokládat, že 6% podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (maximum v podmínkách ČR podle odhadů odborníků) přispěje k razantnímu zlepšení stavu našeho ovzduší je zcestná. Stát by měl podporovat zvýšení podílu jaderných elektráren, protože to je jediný zdroj, který je schopen seriózně zajistit rostoucí poptávku po elektřině bez zvyšování produkce škodlivých plynů. Ekologická daňová reforma, pokud by chtěla být skutečně ekologickou, by měla postavit jadernou energii vedle větru, vody, slunce a biomasy a nezatěžovat ji daňově vůbec.

Daneš Burket

zpět na úvodní stránku