Větrná elektřina, byznys Rakušanů

Firma Proventi nepostaví u Chomutova továrnu na výrobu tubusů pro větrné turbíny. Počítá sice s tím, že na svazích Krušných hor vybuduje několik větrných farem s celkem 83 stožáry o celkovém výkonu kolem 140 megawattů, avšak kvůli snižování výkupní ceny větrného proudu, jak si postěžoval šéf společnosti Antonín Rais, na ni nemá.

Byznys je byznys, říká si správně on i další výrobci a provozovatelé větrných turbín, které se staly symbolem obnovitelných zdrojů energie. Dokonce to někdy vypadá tak, jako by jiné ani neexistovaly, přestože dotace na rozvoj, výstavbu i provoz se poskytují z peněz daňových poplatníků i na spalování biomasy, vodní a sluneční elektrárny i tepelná čerpadla. Asi je to proto, že stožáry, které brzy přerostou temelínské chladicí věže, se jako symbol ekologické elektřiny hodí nejlépe.

Jejich přívrženci u nás přitom jen opakují to, co dobře znají v Německu nebo Rakousku. Bohužel, zhusta v zájmu nikoli ekologie, nýbrž tamních producentů a provozovatelů. Faktem totiž je, že za budováním české větrné energetiky stojí německé a rakouské firmy. Méně se už ví, že značná část dodávaných větrníků pochází z repasovaných dílů strojů, které u našich sousedů dosloužily. Jinými slovy, i Česká republika podporuje rozvoj větrné energetiky v Rakousku a Německu tím, že nakupuje zastaralé a opotřebované zařízení. V tomto světle pak prohlášení páně Raisovo, že se v Chomutově nebude stavět továrna na výrobu tubusů, dostává zcela jiný význam.

Větrná elektřina stejně jako proud z biomasových kotelen, fotovoltaických panelů či vodních zdrojů je vynikající věc. Neškodí klimatu a její zdroj je nevyčerpatelný. Proto si myslím, že je dobře, když ji stát podporuje, byť by si asi měl lépe všímat, co za své dotace dostává.

Elektřina z obnovitelných zdrojů však má dvě drobné vady: Je drahá a je jí málo. Sotvakdy z nich získáme osm procent tuzemské elektřiny, což je dlouhodobý cíl, kterému dnes už nevěří zřejmě ani ministr životního prostředí Libor Ambrozek.

Nic na tom nezmění nynější masivní dotace, které připomínají pořekadlo: Uspoříme stovku, kdyby to tisíce mělo stát. Prostě obnovitelné zdroje, jakkoli je to smutné, zůstanou, přinejmenším v našich podmínkách, vždy jen žádoucím doplňkem velkokapacitních elektráren, jedno zda uhelných, plynových či jaderných.

Zdroj: Hospodářské noviny, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku