Co není podle pana Beránka, od ďábla jest

Podíl tzv. ekologicky šetrných zdrojů na světové energetice se měří v řádu procent. V některých zemích je větší, jinde menší, každopádně barevný koláč výroby elektřiny není v každé zemi, řečeno shodně s Janem Beránkem z energetického informačního servisu WISE (HN 23. 11. 2005) k nakousnutí.

Náš vzor Rakousko vyrábí ve vodních přehradách zhusta „zkalených bahnem“ 70 procent elektřiny, přes čtvrtinu dodávají tepelné zdroje spalující vesměs dovážené kamenné nebo černé uhlí či zemní plyn. V emisích oxidu uhličitého v přepočtu na obyvatele nám jižní sousedé dýchají na záda.

Němci likvidují „výstražnou plochu“ jaderné energetiky, podíl „zastaralých tepelných elektráren“ tam roste a blíží se ke třem pětinám. Švýcaři proslulí péčí o životní prostředí si nemohou vynachválit svůj energetický mix ze 60 procent vodní a 40 procent jaderné elektřiny. A pokračovat bychom mohli po dalších zemích a všude bychom došli ke stejnému závěru jako pan Beránek: ten barevný koláč není k nakousnutí.

Ujistím ho, že mu nebude chutnat ani v budoucnosti – pokud se ovšem, obrazně řečeno, nechce vrátit do jeskyní nebo na stromy. Ekologicky šetrná energie totiž mohla stačit předvěkému člověkovi. Od okamžiku, kdy se začalo spalovat něco jiného než dřevo či dobytčí trus (dnes bychom řekli biomasa), neboť rozvoj civilizace si žádal více energie, jsou ony tzv. šetrné zdroje pouze doplňkové. A obávám se, že jimi zůstanou i nadále.

Ne, nemyslím, že bychom je neměli podporovat. Každá kilowatthodina se hodí, pokud se vyplatí ekonomicky i ekologicky. Avšak účelové černobílé třídění páně Beránkovo na správné, totiž ekologicky šetrné, a špatné, tedy všechny ostatní, nemá s realitou vůbec nic společného. Doporučil bych jiný, naprosto neúčelový pohled.

S jakými zdroji dokáže naše civilizace ekologicky a ekonomicky přežít? Shodneme se s panem Beránkem, že by nám měly zajistit dostatek energie s co nejmenším vlivem (emise škodlivin, zejména skleníkových plynů, příroda zničená těžbou, respektive poškozená novými stavbami) na životní prostředí.

Žádný zdroj není z tohoto hlediska dokonalý – i malé vodní elektrárny likvidují biotopy a vysoce výkonné větrníky už brzy výškou zastíní temelínské věže. Jen málokteré zdroje dokáží pokrýt potřeby průmyslu a obyvatelstva v dostatečné míře. Pohříchu ony tzv. šetrné jimi nejsou. Zato to dokáží ony proskribované jaderné neprodukující skleníkové plyny, avšak dnes ještě hledající, co se za půl století podnikne s použitým palivem.

Máme tady něco lepšího? Pokud ano, sem s tím, pane Beránku!

Daneš Burket

zpět na úvodní stránku