Klaus má pravdu, ale zapomněl na Majakovského

Nestává se, bohužel, často, že souhlasím s názory pana prezidenta Klause. A má stárnoucí paměť, ať v ní pátrám jak chci, neregistruje ani jeden případ, že bych pochvalný souhlas dokonce vyjádřil tiskem.

Přečetl jsem si však včera interview pana prezidenta poskytnuté novinám Komersant v souvislosti s nadcházející návštěvou ruského prezidenta Putina v naší zemi a mám potřebu se k němu vyjádřit.

President Klaus říká, že „energetickou alternativou ruského plynu pro Evropu je nejen neruský plyn, ale hlavně jiný zdroj energie, zejména energie jaderná. Pokud budou Evropu ovládat zelené lobby, pak budeme i nadále velmi snadno manipulovatelní jakýmkoli dominantním dodavatelem plynu“.

S těmito prezidentovými slovy nelze než vřele souhlasit. Jaderná energie poskytuje - a to nejen naší zemi - zdroj energie, který není závislý na kapricích dodavatele či jeho politických ambicích.

Zatímco strategické zásoby plynu mohou pokrýt spotřebu země na několik málo týdnů, jaderné palivo má zcela jiné vlastnosti. Za prvé zůstává v reaktoru řádově roky, za druhé lze mít palivové články do zásoby na několik let - je to pouze otázka finanční a ekonomická. Ačkoliv zatím všechny naše reaktory jsou ruské provenience (jde o tak zvané VVER-440 a VVER-1000), palivové články nemusí být vyráběny v Rusku - pro Temelín je například vyrábí Westinghouse a jejich výrobu by jistě celkem bez obtíží zvládly i jiné západní firmy. Pokud ovšem bude k dispozici uran.

Uranu je na světě zatím dost, aby dokázal zásobovat existující reaktory (dnes jich je v provozu kolem 450) na několik set let. Stoupneli cena uranu, začnou být atraktivní i méně bohatá ložiska, kde by se uran při dnešních cenách těžil se ztrátou, a tím se „životnost“ jaderné energetiky značně prodlouží.

V této souvislosti - a i v souvislosti s tím, že zásoby naší jediné energetické suroviny, hnědého uhlí, vystačí při dnešním tempu jeho spalování přibližně na padesát let, vyvstává otázka českého uranu. Naše země měla velké zdroje bohaté uranové rudy (první gram radia byl získán z jáchymovského smolince) - ty však byly urychleně a dosti bezohledně vytěženy koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let a zřejmě sehrály klíčovou roli při výrobě prvních sovětských jaderných zbraní. Uran se těží v nepatrné míře v České republice dodnes, dodnes se také zahlazují škody, které způsobila nezodpovědná chemická těžba této suroviny v severních Čechách. Geologové však odhadují, že v Čechách existují ještě značné zásoby uranových rud -sice s malou koncentrací, přesto však při vyšších cenách energie zřejmě bez újmy na životním prostředí se ziskem těžitelných. Přesné odhady neexistují - mluví se však o množství, které by mohlo naši dnešní jadernou kapacitu zásobit na padesát až sto let.

Prezident Klaus má pravdu, když mluví o zelené lobby, ovládající Evropu. Dodal bych přívlastek - často velmi nezodpovědné.

Světová energetika dnes spočívá na fosilních palivech: celých 85 procent lidstvem spotřebovávané energie má dnes fosilní původ.

S končícími zásobami fosilních paliv - příroda je vytvářela stovky milionů let a lidstvo je spotřebovalo či spotřebuje za několik málo stovek let - musíme hledat alternativu. Obnovitelné zdroje přirozeně budou hrát nezaměnitelnou a rostoucí úlohu v zásobování lidstva energií - ale nikdy nenahradí to, co se v technickém žargonu nazývá energetikou velkého výkonu: například jaderné elektrárny, které nejméně ve čtyřech zemích Evropské unie dodávají do sítě více než 50 procent elektrické energie.

Vůbec bychom si měli uvědomit, že současná evropská pětadvacítka je největší světovou jadernou mocností: produkuje skoro o deset procent více jaderné elektřiny, než Spojené státy a Kanada, třikrát více než Japonsko, a dokonce sedmkrát více než Rusko. A unie si svou vedoucí pozici nenechá lehce vzít, i když se o to třeba Čína, která hodlá vybudovat v nejbližších desetiletích přes 40 velkých reaktorů, velice snaží. Finsko již buduje nový reaktor (aby uhájilo svou energetickou nezávislost), řada evropských zemí velice vážně uvažuje o výstavbě nových reaktorů (mezi nimi je i Česko, Polsko, Bulharsko a další). A ty evropské země, které ohlásily rozchod s jadernou energetikou, s realizací svého nazelenalého rozhodnutí vůbec nepospíchají. Spíše prodlužují životnost svých reaktorů a dovolují zvyšovat jejich výkon (Švédsko, Belgie). Evropa si uvědomuje čím dál tím jasněji, že jaderná energie sice není panaceou, ale přesto sehraje nezaměnitelnou úlohu v příštích 50 až 150 letech, kdy lidstvo bude intenzivně přetvářet svou energetiku.

Ruský plyn je používán jako politická zbraň. Kdyby Rusko bylo klasickou západní demokracií, bylo by to jiné. Kde ale končí v Rusku Gazprom a kde začíná Putin? Copak prezident Klaus nečetl verše sovětského básníka Majakovského: My govorim: Lenin, podrazumevajem: partija, my govorim: partija, podrazumevajem: Lenin? Dnes můžeme parafrázovat: Říkáme: Putin, myslíme: Gazprom, říkáme: Gazprom, myslíme: Putin.

Zdroj: Lidové noviny, František Janouch

zpět na úvodní stránku