Mezisklad v Dukovanech je zaplněn

Stodvacet tun železa a směsi uranu, plutonia, neptunia a dalších prvků dosedlo jako peříčko na poslední volnou pozici v meziskladu použitého jaderného paliva v Jaderné elektrárně Dukovany. Mocný jeřáb povolí do té doby napnutá lana, vazač uvolní čepy a traverza pro uchycení kontejnerů neslyšně odplouvá vzduchem kamsi vzhůru.

V meziskladu je tak rovných 60 zelených bucláčků, kontejnerů Castor. Každý z kontejnerů ukrývá 84 palivových kazet. Každá kazeta obsahuje 126 palivových proutků naplněných do výšky 2,5m použitým jaderným palivem, centimetrovými válečky kysličníku uraničitého.

Mezisklad v Dukovanech je v provozu od roku 1995. Stal se první stavbou v České republice, na kterou bylo vyhotoveno posouzení vlivu na životní prostředí, tzv. EIA, a toto posouzení bylo veřejně projednáno s místními občany v sokolovně obce Rouchovany. Veřejná debata se tenkrát konala od 14 hodin dlouho přes půlnoc.

V roce 2006, v mrazivých mínus 14 stupních, které 8. března ráno svírají jižní Moravu, je po jedenácti letech provozu tento první mezisklad zcela zaplněn. Obsahuje palivo za 15 let provozu elektrárny, palivo za zbývajících 5 let provozu je zatím uskladněno v bazénech použitého paliva přímo u jaderných reaktorů. Dohromady vyrobilo od roku 1985 přes 254 miliard kilowatthodin elektřiny, což představuje spotřebu celé České republiky za více než 4 roky, během nichž by se mohlo ušetřit veškeré spálené uhlí (přes 250 milionů tun – vlak dlouhý 80 000 km, dvakrát obtočený po zemském rovníku). Cena skladování použitého paliva se tak do každé vyrobené kilowatthodiny promítá necelým haléřem.

Mezisklad je bezobslužný prostor, kontejnery jsou chlazeny přirozeným prouděním vzduchu. Obava, některých jeho oponentů, že mezisklad bude ohřívat široké okolí a změní tak přirozené klima, se nikdy nepotvrdila. Budova meziskladu stála okolo 200 mil Kč, hlavní cenu skladování však tvoří cena 60 ks kontejnerů CASTOR. Ty jsou vyráběny v závodech ŠKODA – Plzeň. Kontejner CASTOR 440/84 je transportně-skladovací (slouží jak pro převážení, tak ke skladování paliva) suchý kontejner plněný inertním plynem heliem. Jeho cena se pohybuje v desítkách milionů Kč.

V dukovanském meziskladu bude veškeré použité palivo vyprodukované elektrárnou uloženo minimálně 50 let. Za tu dobu radioaktivita strusky značně poklesne a nakládání s ní se zlevní. Vzhledem k rostoucím cenám prvotních energetických surovin (uhlí, ropa, zemní plyn a uran) se dá očekávat, že stagnující cena přepracování použitého paliva povede k jeho znovuvyužití. Ostatně některé státy tak činí již dnes.

Odpověď na otázku, „Kam s ním?“, tedy s použitým palivem, je jasná. Neukládat do trvalého úložiště, nelikvidovat. Počkat, přepracovat a potom? Zpátky do reaktorů!

Zajímavost

Mezisklad v Dukovanech obsahuje celkem 600 tun tzv. „těžkého kovu“. Kdybychom jej ze všech Castorů sesypali na hromadu, vytvoří krychli o hraně 4m, která je z 96% složena z energeticky štěpitelných prvků, především uranu a plutonia. Zbývající 4% tvoří směs prvků tzv. strusku, nevyužitelný radioaktivní odpad. Za 15 let provozu elektrárny by se struska vešla do kostky o hraně 1,4m a váze 24tun. Dala by se odvézt na náklaďáku. Problém je ale v tom, že oddělení 4% strusky od 96% využitelného materiálu je ekonomicky podstatně nákladnější, než vytěžení nového uranu z nitra Země a jeho zpracování na čerstvé palivo. Je to stejné jako u papíru, kdy cena recyklovaného papíru je vyšší než cena papíru z nově poražených stromů.

Petr Spilka

zpět na úvodní stránku