Touha stát se Ropákem

Dnes jsem obdržel od nejmenované redaktorky nejmenovaného celostátního deníku tento e-mail: „Dobrý den, musím gratulovat k umístění v Ropákovi/Zelené perle. Ocitl jste se ve velmi dobré společnosti. Toužím po nominaci už dlouho, ale nikdo si mě zatím nevšiml, ať dělám, co dělám. Takže trochu závidím.“

Myslím, že nic nevystihuje ankety Ropák a Zelená perla roku lépe než výše uvedený e-mail. Když jsem se dověděl, že jsem získal čtyři nominace na cenu Zelená perla, upřímně mě to potěšilo. Skutečnost, že jeden z mých výroků porota vybrala dokonce do finálového kola, byla už jen třešinkou na dortu. Mezi finalisty byli Václav Klaus, Martin Jahn, Evžen Tošenovský, Jaroslav Míl a další, mezi nominovanými bychom našli například Martina Římana, Milana Šimonovského, Luďka Sefziga nebo Jaroslava Kuberu. Není tedy divu, že účast v této anketě se pro nominované stává prestižní záležitostí.

Ankety Ropák (antiekologický čin) a Zelená perla (antiekologický výrok) vyhlašuje již od roku 1992 občanské sdružení Děti země a za svou existenci se staly známou akcí, o které informují všechny významné sdělovací prostředky. Háček je ale v tom, že o porotě, která vybírá finalisty a nakonec celkového vítěze, se na stránkách projektu dočteme jen to, že jde o „nezávislou komisi, která je složená z více jak stovky vědců, publicistů, umělců, politiků a ekologických aktivistů.“ Upřímně by mě zajímalo, o které „nezávislé“ vědce, publicisty, umělce, politiky a aktivisty jde. Pokud by sdružení Děti země jména porotců zveřejnilo, vrhlo by to jistě na anketu zcela nové světlo. O složení poroty můžeme spekulovat na základě oceněných výroků. Letos ocenění Zelená perla získal Václav Klaus za výrok „Občanská společnost je polemika se svobodnou společností! A je povinností každého demokrata ze všech svých sil do konce svých věků proti ní bojovat!!!", který se objevil v jeho článku Nešťastný debakl zeleného osamělce (Právo). Prezident postoupil do finále i s výrokem „Výčet obnovitelných zdrojů je poplatný militantní ekologické propagandě. Vyhýbá se jaderné energii, ač pro to není žádný racionální argument.“ z odůvodnění, proč nepodepsal zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Zajímavou je i finálová účast Evžena Tošenovského s výrokem „Větrné elektrárny rovněž způsobují takřka okamžitý pád cen pozemků a nemovitostí, stojících na dohled od nich, tedy v okruhu 30 až 50 kilometrů.“ z článku Proč říkám ne větrným elektrárnám (Mladá fronta Dnes). Martin Jahn byl nominován za výrok „Jsme v obtížné situaci, protože ekologická legislativa je v mnoha oblastech nastavena tak, že brání jakémukoliv ekonomickému rozvoji.“ z článku Zkřížené šavle nad ekologickým právem (Euro). Většině nominovaných výroků se dá stěží něco vytknout, je tedy otázkou, co je cílem takové ankety? Nabízí se spekulace, že porota je (podobně jako většina „ekologických“ organizací a stran) jen skupinou „odborníků“ bojujících za nejrůznější ekonomické zájmy pod pláštíkem ochrany přírody.

Děti země jsou právě takovou organizací. Na jejich stránkách se můžeme dočíst: „Věříme v občanskou společnost, v níž mají všichni lidé možnost aktivně chránit sebe, své zdraví a životní prostředí, bez ohledu na to, jaká politická strana či ideologie zrovna rozhoduje.“ nebo „Stejně jako je naše činnost otevřená, tak i rozhodování o budoucnosti životního prostředí musí být naprosto otevřené.“ Neodpustím si v této souvislosti poznámku, že velmi podobné názory můžeme najít i v programu Strany zelených. Možná by měl Dětem země někdo vysvětlit, že naše společnost je založena na zastupitelské demokracii a představa, že každý může mluvit do všeho je nejen naivní, ale její aplikace by se mohla stát pro společnost nebezpečnou. Své by o tom mohli vyprávět občané Plzně, které léta dusily centrem města projíždějící kamiony, protože ekologické organizace blokovaly stavbu obchvatu města nebo oběti desítek dopravních nehod na nebezpečném úseku silnice mezi Poděbrady a Hradcem Králové, způsobených průtahy ve výstavbě dálnice D11.

Ale zpátky k anketě. I přes všechny mé výhrady, které jsem v článku uvedl mě těší, že jsem měl to štěstí a dostal se až do finále. Udělám vše pro to, abych se v příštím ročníku umístil ještě lépe. Projekt se totiž díky výběru oceňovaných výroků organizátorům zvrhl z anticeny na ocenění, kterého si laureáti považují. Moje ocenění je pro mě důkazem, že buď šlapu ekologistům na kuří oka, anebo prostě potvrzením, že se ve svých článcích nemýlím.

Daneš Burket

zpět na úvodní stránku