Odpověď Petru Uhlovi a zeleným přátelům

Nejvlivnější švédský denník Dagens Nyheter právě uveřejnil články o jaderné energetice a dva sociální demokraté navrhují uspořádat na toto téma nové referendum. Poslední bylo uspořádáno v roce 1980. Voličům byly předloženy tři alternativy, z nichž pouze jedna, podporovaná zelenými, vyžadovala okamžitý zákaz jaderné energie. Zbývající dvě nevyjadřovaly vztah k jaderné energii zcela jasně. Ačkoliv výsledky referenda nejsou pro parlament závazné, švédský Riksdag odhlasoval zákon, podle kterého Švédsko vystoupí z jaderné energetiky do roku 2010. V zákoně byl jeden skandální paragraf: zákaz bádání v oblasti jaderné energetiky (tento paragraf byl zrušen teprve letos v dubnu!).

Švédsko zatím uzavřelo dva nejstarší a nejmenší reaktory (Barsebäck I a II). Současně však, aby nezačalo trpět nedostatkem energie, dvěma JE (Ringshals a Forsmark) bylo povoleno značně zvýšit výkon (u třetí JE – Oskarshamn - lze podobné povolení očekávat). V roce 2004 JE vyrobily 51% elektřiny, vodní 40%, zbytek připadl na fosilní a obnovitelné zdroje. (V ČR přínos vodních elektráren k výrobě elektřiny je menší než 1%). Uvádím švédské zkušenosti proto, že byly hodně ovlivněny zelenými.

Přečetl jsem podrobně předvolební program českých zelených. Je nejupovídanější ze všech volebních programů, má 28 640 slov, slovo energie je v něm zmíněno 111 krát, slovo ČEZ 16 krát. Při jeho čtení jsem měl občas dojem, že čtu učebnici, jindy science-fiction. Voliči jsou poučování o „hnědém“ a „bílém“ vodíku, což je zřejmě nový zelený vynález. Realistická energetická politika pro ČR nespočívá v souhlasu zelených s provozem Dukovan a Temelína až do jejich projektované životnosti. Ví zelení o tom, že prodlužování provozu JE (až do 60 let) povolují dnes i ty nejpřísnější úřady jaderné bezpečnosti a že JE po uplynutí projektované životnosti se proměňují ve slepice, snášející zlatá vajíčka?

Zelení orientují svou energetickou politiku na obnovitelné zdroje a používání zemního plynu. Ten má však tři velká nebezpečí. Geopolitické, ekonomické a environmentální. Kohoutky mohou být kdykoliv Ruskem uzavřeny a ceny kdykoliv dramaticky zvýšeny. Cena barelu ropy, který stál v roce 1970 1$, dosáhla v letošním roce až 73$! Podobný cenový vývoj lze očekávat i u zemního plynu. Třetí nebezpečí se týká zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Zemní plyn sestává totiž převážně z methanu, který je 21x účinnější skleníkový plyn, než CO2. To znamená, že ztráty 5-10% při vrtech, dobývání, kompresi a transportu mohou, z hlediska skleníkového efektu, udělat ze zemního plynu horší alternativu než je ropa nebo dokonce i uhlí. Diskutoval jsem tento problém s Alexejem Millerem, šéfem Gazpromu. Nevěděl, jaké mají ztráty: „Gazprom to ale ani nezajímá, protože zemní plyn je tak levný, že se nevyplatí tyto ztráty redukovat“! Tyto problémy zelení zamlčují – proto jejich energetický program je nerealistický a nebezpečný.

V závěru musím reagovat na jednu trapnost. Petr Uhl tvrdí, že “Janouch potřeboval Chartu, protože jako jejího zástupce ho třeba přijímala nizozemská královna“. Petr Uhl zná fakta, ale překrucuje je. S českou politikou to musí být sakra zlé, když už i on se uchyluje k takovým móresům. Snad se zastydí a omluví. Setkal jsem se s Jejím Veličenstvem pouze jednou z pověření Václava Havla, abych převzal cenu Erasma Rotterdamského, kterou dostal. Při setkáních se západními politiky, spisovateli a veřejnými činiteli jsem občas zastupoval Nadaci Charty 77, respektovanou švédskou kulturně-humanistickou organizaci, jejíž založení jsem v roce 1978 inicioval. Častěji jsem ovšem přednášel a vystupoval jako vědec, publicista, autor či vydavatel řady knih, člověk znající SSSR, Andreje Sacharova atd. Byl to nakonec Petr Uhl, kdo mě požádal, abych zastupoval „jeho“ VONS ve styku s Amnesty International.

Zvolení zelených do parlamentu nevyřeší naši dnešní politickou krizi. Může nás však přivést v příštích 10-20 letech do hluboké krize energeticko-ekonomické.

František Janouch

zpět na úvodní stránku