Bez jádra se neobejdeme

Proč vyrábět elektřinu bezpečně, spolehlivě, čistě a levně, když jsou tady problematičtější a dražší zdroje? Tak by se daly popsat snahy zastavit rozvoj jaderné energetiky v České republice. Věřím, že nakonec zvítězí zdravý rozum a po roce 2020, jak to předpokládá schválená státní energetická koncepce, spustíme další jaderný blok.

Případné odstoupení České republiky od jádra by totiž znamenal významný dopad na konkurenceschopnost naší ekonomiky. Dnes jsou už všude na světě ceny elektřiny vyráběné v jaderných elektrárnách nejnižší z klasických zdrojů nebo srovnatelné, nemůžeme se proto divit, že jednotlivé vlády dávají ve svých energetických koncepcích jádru stále větší prostor. Odborné studie říkají, že budou náklady nových jaderných bloků i v budoucnu klesat, neboť se používají standardizované typy reaktorů, zkracuje se doba výstavby elektráren a zvyšuje se výrobní kapacita i životnost jaderných zařízení. Jaderná energie je stále více využívána, protože s sebou přináší celou řadu výhod oproti fosilním palivům. Při výrobě této energie nevznikají prakticky žádné skleníkové plyny, a proto nezatěžuje životní prostředí. Představuje navíc cenově stabilní zdroj energie.

Že nejde o žádnou propagandu, potvrzují energetické strategie jednotlivých zemí. Výstavbu nových jaderných zdrojů už ohlásili George Bush i Tony Blair, více než třicet nových jaderných bloků plánuje do roku 2030 postavit Čína, která si bere příklad z Japonska a Jižní Koreje, které také vsadily na jadernou kartu. Indie se chystá v příštích 10 letech postavit 40 tisíc jaderných megawattů. Podle vyjádření prezidenta Vladimíra Putina stojí Rusko na prahu nové doby, kdy musí dojít k výraznému zrychlení vývoje jaderné energetiky. Nová jaderná elektrárna se staví ve Finsku, výstavba se připravuje ve Francii. Koaliční vláda v Německu nesměle uvažuje o změně zákona přikazujícího uzavření jaderných elektráren. Holandsko obrací svůj negativní postoj a nevylučuje stavbu nové jaderné elektrárny. O své první jaderné elektrárně dokonce uvažují v Polsku. Naši přátelé na Slovensku schválili dlouhodobou energetickou strategii, která zahrnuje také investiční plány italské společnosti ENEL ve výši 1,88 miliard EUR na výstavbu dvou jaderných bloků Mochovce 3 a 4 v letech 2011 a 2012.

Evropský parlament v březnu při volbě ekonomické strategie odmítl některé protijaderné iniciativy a přijal prohlášení, že by si EU měla udržet svou světově uznávanou úroveň expertních znalostí v oblasti jaderné energetiky, která může účinně ovlivnit vzrůstající energetickou závislost a negativní změny klimatu. Podle Světové jaderné asociace by se mělo postavit do roku 2030 až 400 nových jaderných reaktorů. Celosvětově se tak zvýší podíl jaderné energie na pokrytí energetických potřeb ze současných 9 na 16 procent.

Výše uvedená rozhodnutí nepřicházejí z náhlého jaderného opojení, ale jsou výsledkem pragmatických úvah a ekonomických analýz. Žádná země by svoji energetickou koncepci nestavěla na rizikových a nepodložených rozhodnutích. Při rozhodování o struktuře energetického mixu budoucnosti jednotlivé vlády vycházejí ze dvou základních požadavků: nechceme už nadále zatěžovat klima, kterému hrozí globální oteplování a musíme to zajistit ekonomicky přijatelným způsobem.

Drtivá většina evropských zemí bude i v budoucnu využívat jadernou energii, její podíl dokonce poroste. Pokud bychom se dnes rozhodli od tohoto zdroje odstoupit, budoucí generace by nás za to nepochválily. Zbytečně bychom se připravili o bezpečný, spolehlivý, čistý a levný zdroj elektrické energie. Pokud bychom navíc chtěli nahradit jaderné bloky obnovitelnými zdroji, jak o tom někteří ekologičtí aktivisté sní, zvýšily by se ceny elektřiny takovým způsobem, že by to naše ekonomika tvrdě pocítila. Ceny elektřiny z jaderných a uhelných zdrojů se dnes pohybují kolem jedné koruny za kilowatthodinu, zatímco elektřinu například z větrníků musí distribuční společnosti na základě zákona vykupovat za cenu bezmála třikrát vyšší.

Pokud bychom se v budoucnu stali bezjaderným ostrovem, stěží by naše ekonomika mohla konkurovat sousedům, kteří budou provozovat levné zdroje. Nemáme bohužel to štěstí, že bychom mohli vyrábět dvě třetiny elektřiny ve vodních elektrárnách, jako je tomu v Rakousku.

Daneš Burket

zpět na úvodní stránku