Mýty opředená cena elektřiny

Po aukci virtuální elektrárny společnosti ČEZ bylo oznámeno, že se příští rok zvýší cena elektřiny pro domácnosti. Znovu se zvedla vlna kritiky, poukazující na neúměrné zisky výrobců a distributorů, na nefungování trhu a na dominantní postavení našeho největšího výrobce. O cenách elektřiny toho bylo napsáno už mnoho, zdá se však, že u nás v této otázce stále panuje mnoho mýtů.

V první řadě je třeba uvést, že cenu na příští rok nestanovil ČEZ, ale tvořila se na základě poptávky obchodníků. Právě oni v aukci podávali nabídky, za kolik jsou ochotni příští rok silovou elektřinu nakupovat. Pokud se nárůst ceny elektřiny, kterou výrobce prodává distributorům, o 17 % zdá někomu neúměrný, připomeňme, že na základě podobné aukce v Maďarsku vzrostla cena na tamním trhu dokonce o 19 %. Musíme se smířit s tím, že hlad po elektřině je obrovský a od toho se také odvíjí růst cen této komodity.

Druhým mýtem je tvrzení, že má ČEZ neúměrné zisky. Samozřejmě, že roční zisk přesahující 20 miliard korun může připadat někomu astronomický, ale ve srovnání s tržbami ve výši 125 miliard korun nemůžeme v žádném případě hovořit o zisku neúměrném. Uvědomíme-li si navíc, že se tržní kapitalizace ČEZ blíží půl bilionu korun, pochopíme, že tomu musí odpovídat i zisk takového kolosu. Ovšem i při tak velkém zisku musí ČEZ velmi pečlivě zvažovat nové investice, protože obnova dosluhujících a výstavba nových elektrárenských bloků přijde zhruba na 100 miliard. Při současné úrovni cen elektřiny by návratnost takových investic byla neúměrně dlouhá.

Další mýtus říká, že je u nás elektřina pro domácnosti, v porovnání se zbytkem Evropy, příliš vysoká. Ze statistiky Eurostatu vyplývá, že patříme mezi třetinu zemí s nejlevnější elektřinou. U nás platí domácnosti v průměru 8,7 eurocentu za kWh, což je cena srovnatelná s úrovní například v Rumunsku, zatímco v Maďarsku je to 11,2 a na Slovensku 13,3. V Itálii, která musí velké množství elektřiny dovážet, platí domácnosti dokonce 20 eurocentů za kWh.

Čtvrtý mýtus chybně předpokládá, že nejvyšší zisk mají výrobci (elektrárny). Je proto třeba uvést, že z ceny pro koncového zákazníka připadne výrobci jen zhruba třetina. Téměř 40 % ceny tvoří přenos a distribuce a nezapomeňme, že z každé koruny, kterou za elektřinu zaplatíme, připadne bezmála jedna pětina státu.

Další, již stokrát opakovanou nepravdou je tvrzení, že je ČEZ monopolním prodejcem elektřiny. ČEZ je pouze dominantním výrobcem, ale v prodeji elektřiny dnes už nemá monopol v žádném případě. Po úplném otevření trhu, ke kterému došlo 1. ledna letošního roku, si už mohou svého dodavatele elektřiny svobodně vybírat všichni, tedy i domácnosti.

Každý, kdo lamentuje nad cenou elektřiny, by si měl uvědomit výše uvedená fakta. Musíme se navíc smířit s tím, že nejen u nás, ale i v Evropě a na celém světě bude s rostoucí poptávkou cena elektřiny i nadále růst. Úsporami a dalšími opatřeními můžeme tento nárůst jen mírně zpomalit, ale v žádném případě se nám ho nepodaří zastavit nebo dokonce zvrátit. Česká republika má tu výhodu, že je ve výrobě elektřiny zatím soběstačná, protože nejdražší elektřina je ta, která se musí v případě nedostatku dovážet.

Zdroj: Hospodářské noviny, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku