Poroučíme větru...

Vůbec nejsem, jak se nepozorným čtenářům mých úvah může zdát, protivníkem obnovitelných zdrojů.

Zabývám se energetikou a energetickou krizí a píši o nich již čtyřicet let a nikdy jsem nevystupoval proti obnovitelným zdrojům. Varuji pouze proti přecenění jejich potenciálu.

Když v roce 1975 Švédsko začalo diskutovat o vystoupení z jaderné energie, uveřejnily vládní orgány prognózu rozvoje větrné energetiky. Podle této prognózy - dosud ji mám uloženou ve své počítačové paměti - měla větrná energetika poskytovat během deseti let, tedy do roku 1985, 2 TWh elektřiny. (Švédsko vyrábí kolem 70-75 TWh elektřiny v jaderných elektrárnách, o něco málo méně v elektrárnách vodních a asi 10 TWh s pomocí ostatních zdrojů. Na základě této prognózy bylo v roce 1980 přijato politické rozhodnutí o vystoupení z jaderné energetiky nejpozději do roku 2010.)

Nehledě na velkorysou finanční a politickou podporu, vyrobily větrné elektrárny v roce 1993 - tedy osmnáct let od uvedené prognózy -pouze 0,05 TWh elektřiny! Po dalších 13 letech, poté co Švédsko vystavělo přes 700 větrných elektráren, byl v roce 2005 příspěvek větrných elektráren k celkové bilanci výroby elektřiny kolem 0,8 TWh, tedy asi 0,5 % celkové produkce elektřiny. Přitom má Švédsko nesrovnatelně příhodnější klimatické podmínky než naše země: jeho plocha je skoro šestkrát větší, má navíc přes 3000 km mořských hranic s mimořádně příznivými větrnými podmínkami a možností stavět větrné elektrárny i přímo v moři kilometry od pobřeží.

Přes to všechno je zatím průměrný výkon švédských větrných elektráren necelých 20 % z jejich instalovaného výkonu. Tento technický údaj znamená, že k nahrazení jednoho tisícimegawattového bloku jaderné elektrárny by ve Švédsku bylo nutno vystavět nejméně pět tisíc větrných elektráren s výkonem 1 MW.

Jak by to však vypadalo v Česku? Podobné statistiky se u nás když ne přímo utajují, tak alespoň cudně zahalují do mnoha krásných slov. Nedávno byla spuštěna zatím největší větrná elektrárna (2 MW) v Pavlově na Vysočině. S vrtulí bude tato elegantní stavba dosahovat výšky 150 m (skoro třikrát vyšší než Petřínská rozhledna), její celková hmotnost je 333 tun, zapínat se bude při rychlosti větru 2,5 m/vt, vypínat při 25 m/vt. Nejpodstatnější údaj zůstal ale skryt: kolik vyrobí za rok elektřiny? Zatím postavené a provozované větrné elektrárny v ČR se příliš chlubit nemohou: pracují totiž s výkonem 7-8 % z instalovaného výkonu. K nahrazení obou reaktorů temelínské elektrárny větrnými elektrárnami pavlovského typu by bylo zapotřebí vybudovat nejméně 10-11 tisíc větrných elektráren. Každá z nich skoro stejně vysoká jako temelínské chladicí věže!

Nedávno jsem četl poutavý román Petra Englunda o třicetileté válce. Historické dokumenty vypovídají, že přeprava švédských vojsk přes Baltské moře často končila katastrofou nejen kvůli bouřím, ale i kvůli bezvětří: plachetnice uvázly uprostřed moře a vojsko umíralo žízní a hladem. Píši tento článek na chalupě u Baltského moře: řadu dnů panovalo naprosté bezvětří.

Vedení České energetické přenosové soustavy se zřejmě důvodně obává instalace více než 500 MW větrné energie v naší zemi: vedlo by to ke kolapsům v rozvodné síti, blackoutům a jiným problémům. Ale 500 MW větrných elektráren odpovídá výrobou elektřiny necelé padesátině výroby celého Temelína!

V Praze jsem nedávno slyšel položertovnou, polovážnou úvahu. Český šibal bude během bezvětří pohánět generátor větrníku elektřinou nakupovanou od ČEZ zhruba za 1 Kč/kWh a prodávat ji do sítě jako elektřinu z větrné elektrárny za zákonem předepsaných 2,6 Kč/kWh. To vůbec nemusí být vtip! Copak jsme nedávno nezažili mnohem horší podvody třeba s topnými oleji? Jsem zvědav, zda by naše neefektivní administrativa dokázala proti takovémuto „tvůrčímu“ a „ekologickému“ způsobu vydělávání peněz bojovat a zda by naše stejně neefektivní soudy dokázaly takovýto podnikatelský záměr vůbec nějak postihnout.

Naše země nemá naftu, zemní plyn, má velice omezené vodní zdroje, nemá přílivy a odlivy, nemůže využívat energii mořských vln, má nepříznivé podmínky sluneční a větrné.

Realisticky můžeme spoléhat na zbytky uhlí, jadernou energii a biomasu. Hlavně ale na úspory a racionální využívání energie. V tom je dnes jeden z našich největších „udržitelných“ energetických zdrojů.

Kde začít? Třeba ve zdokonalování tepelné izolace našich budov. Nebo v osobní dopravě. Růst počtu městských džípů v Praze a jiných městech mě deprimuje. Co kdyby naši poslanci zavedli silně (ale skutečně silně) progresívní zdanění těchto těžkých a žíznivých oblud, s jejichž pomocí naši zbohatlíci předvádějí svou aroganci? Co kdyby naši pražští radní zakázali vjezd těchto oblud do centrálních částí Prahy? Paříž se k takovému kroku prý chystá.

Zdroj: Právo, František Janouch

zpět na úvodní stránku