Kanadské reaktory mohou vyrábět vodík

Při náhradě docházející ropy vodíkem může „vedoucí úlohu“ sehrát jaderná energetika. „To byl klíčový důvod, proč se naše elektrárenská společnost stala členem Kanadské vodíkové asociace (CHA),“ vysvětlil pro mezinárodní informační síť NucNet Duncan Hawthorne, šéf ontarijské firmy Bruce Power. Mezi jadernou energií a vodíkem existuje přímá vazba, neboť „bezemisní palivo lze vyrábět už dnes z proudu, který produkují atomové elektrárny mimo špičku“.

Bruce Power provozuje ve stejnojmenné lokalitě dvě jaderné elektrárny o celkovém výkonu 6241 megawattů. Každou tvoří čtyři reaktory CANDU na přírodní uran a moderované těžkou vodou; v provozu je nyní šest bloků, zbývající dva dlouhodobě odstavené chce společnost znovu uvést do provozu.

„Dnes nestačí uvažovat s výhledem na dvacet let. Přechod na vodíkové hospodářství potřebuje dlouhodobější, nejméně čtyřicetiletý výhled a program. Myslím, že právě naše reaktory sehrají hlavní roli při rozvoji této vynikající technologie,“ říká Hawthorne. Kanada by se podle něj mohla stát průkopníkem nového zdroje energie pro dopravu, jehož „jedinou emisí je pár kapek vody“.

„Vodík lze vyrábět ze širokého spektra surovin počínaje vodou přes zemní plyn až po biomasu a ve spojení s různými zdroji energie včetně vodní, větrné a jaderné,“ uvádí ředitel Ústavu jaderného výzkumu v Řeži František Pazdera. „Potřebu větší produkce vodíku odhadujeme na rok 2030, kdy má v Evropské unii na tento pohon jezdit 35 procent nových automobilů.“ Už dnes ústav chystá ve spolupráci s dalšími firmami demonstraci dopravního spojení Řež-Neratovice s vodíkovým autobusem.

Vodík se s největší pravděpodobností bude vyrábět hlavně elektrolyticky nebo tepelným štěpením vody v jaderných reaktorech nové generace. Potřebné množství vodíku pro českou dopravu dokáží zajistit nové energetické bloky, jejichž elektrický výkon pro elektrolýzu odhaduje František Pazdera na 14 tisíc megawattů (14 temelínských reaktorů) anebo na polovinu ve vysokoteplotních zdrojích.

Další informace:

Kanada provozuje v pěti jaderných elektrárnách celkem osmnáct těžkovodních reaktorů CANDU na přírodní nebo mírně obohacený uran o celkovém výkonu 12 584 MW (statistiky MAAE). Další čtyři jsou dlouhodobě odstavené, uvažuje se však o jejich urychleném znovuuvedení do provozu. Jaderný proud se na kanadské výrobě elektřiny podílí jednou sedminou. Další čtyři dodala Kanadská společnost pro jadernou energii (AECL) do Jižní Koreje, po dvou do Číny a Indie a po jednom do Pákistánu, Argentiny a Rumunska. V tamní podunajské Cernavodě se blíží k závěru výstavba druhého 708megawattového bloku, který se má uvádět do provozu v únoru příštího roku; pro třetí blok hledá Bukurešť investora.

Doprava se na produkci skleníkových plynů podílí v České republice přibližně čtvrtinou, zhruba stejné množství vypustí do ovzduší průmysl a po šestině připadá na energetiku a vytápění. Českých 120 miliónů tun vypuštěného CO2 představuje podle statistik Mezinárodní energetické agentury (EIA) půl procenta světových emisí. V přepočtu na obyvatele se Česko řadí mezi větší producenty. V roce 2003 se mu však na pouhou půltunu přiblížilo s 11,5 tunami Rakousko v důsledku celkového zvýšení emisí CO2 právě v dopravě o plných deset miliónů tun. „Tento vývoj jsme si nepřáli,“ komentoval přednedávnem zveřejněnou analýzu o plnění rakouských závazků v oblasti skleníkových plynů lidovecký ministr životního prostředí Josef Pröll.

Vodík se dnes vyrábí především parním reformingem zemního plynu a v některých závodech, například ve Spolaně Neratovice, je vedlejším produktem. Masová výroba vodíku jako náhrady za ropu souvisí s vývojem dopravních prostředků a jejich hromadnou výrobu a zejména s budováním nezbytné infrastruktur, především sítě čerpacích stanic. „Potřebu větší produkce vodíku odhadujeme na rok 2030, kdy má v Evropské unii na tento pohon jezdit už 35 procent nových automobilů,“ soudí ředitel Ústavu jaderného výzkumu v Řeži František Pazdera.

Vodík se podle něj bude vyrábět elektrolýzou nebo tepelným štěpením vody, při němž připadá v úvahu zejména vysokoteplotní reaktor. V prvním případě bude na produkci vodíku, jenž by plně nahradil ropu spálenou v tuzemské dopravě, potřeba vybudovat devět evropských reaktorů EPR, tedy například tři elektrárny o třech blocích každá, o celkovém elektrickém výkonu zhruba 14 tisíc megawattů. Na vysokoteplotní rozklad postačí mít ve třech lokalitách po čtyřech podstatně menších reaktorech (o přibližně polovičním elektrickém výkonu).

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku