Postaví Finsko ještě šestý reaktor?

Členové Evropské unie se stále více přiklánějí k využívání energie atomového jádra

Dokončení právě budovaného pátého finského jaderného bloku v elektrárně Olkiluoto se sice zřejmě o rok zpozdí, přesto se už dnes v zemi uvažuje o výstavbě šestého reaktoru. Právě zveřejněná analýza ministerstva obchodu a průmyslu doporučuje právě tímto zdrojem zvýšit kapacitu finské energetiky, uvedla specializovaná informační agentura NucNet.

„Rozhodnutí o přípravách ‚šestky‘ leží plně na domácím průmyslu. Vláda stanovila rámec: při rozhodování, jak zajistit příští dodávky energie, se budou zvažovat všechny možnosti,“ prohlásil čerstvě jmenovaný ministr Mauri Pekkarinen. On sám by „rozhodně podpořil“ výstavbu nových vodních elektráren a domnívá se, že vláda musí zvýšit využití domácích a obnovitelných zdrojů.

Rozvíjet jadernou energetiku hodlá také Nizozemsko. Hlavním důvodem jsou docházející zdroje vlastního zemního plynu. V současné době se tam provozuje jeden reaktorový blok Borselle o výkonu 480 megawattů uvedený spuštěný v roce 1973. Letos v lednu schválila nizozemská vláda prodloužení původní provozní doby o dvacet let, tedy až do roku 2023. Státní tajemník v ministerstvu životního prostředí Pieter van Geel prohlásil, že libovolná nová elektrárna musí odpovídat standardům tzv. třetí generace (například evropský reaktor EPR).

Rezervovaný postoj Evropské unie vůči využívání energie atomového jádra se v poslední době mění. Důvodem je to, že plných 80 procent energie spotřebované v pětadvacítce pochází z ropy, plynu a uhlí a unie tu závisí na dovozu už z padesáti procent, informoval generální ředitel Roland Schenker zodpovědný v Evropské komisi za výzkum. Do roku 2030 se tento podíl může zvýšit až na 70 procent. Proto Schenker doporučuje naléhavě zvážit budoucí využití jaderné energie. Dodává, že je hospodárná a bezpečná a navíc představuje „zelenou volbu“, neboť nepřispívá ke globálnímu oteplování.

Pro využívání jaderné energie se dnes vyslovuje 37 procent, proti 55 procent obyvatel EU. Hlavním důvodem je problém likvidace atomového odpadu, který však, jak připomněl Schenker, řeší reaktory tzv. čtvrté generace. První se mají uvádět do provozu kolem roku 2040 a jsou schopny „spalovat“ současné použité palivo, jež se jinak zbaví radioaktivity řádově až po statisících let. Vývoj nových reaktorů koordinuje mezinárodní fórum (GIF), jehož členy jsou Kanada, Jižní Korea, Japonsko, Argentina, Brazílie, Jihoafrická republika, Francie, Velká Británie, Švýcarsko, USA a Euratom a v posledních měsících k němu přistoupily Rusko a Čína.

Další informace:
Nové jaderné zdroje představují společně s chystanými moderními nebo modernizovanými uhelnými prakticky jedinou možnost rozvoje české energetiky, informoval na říjnovém odborném semináři Retrofity Alan Svoboda, obchodní ředitel společnosti ČEZ dominující tuzemskému energetickému trhu. Z hlediska plných nákladů na výrobu elektřiny vycházejí nejlépe jaderné bloky následované uhelnými a plynovými, jejichž produkce je o třetinu, respektive o polovinu dražší (45, 60-62, 68 USD/MWh). Dnešní přebytek výroby tuzemských elektráren se rychle vyčerpává a Česko rychle dohání Slovensko, které se už z někdejšího vývozce proudu stalo jeho dovozcem. Český export se v poslední době přeorientoval právě na Slovensku; na obou trzích vznikne kvůli odstavování energetických bloků napřesrok deficit 8,1 miliardy kilowatthodin.

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku