Sítě padají kvůli "větrné" elektřině

Není toho už trochu moc? Nedávno došlo k dalšímu velkému výpadku v dodávkách elektřiny, tentokrát v Německu, jižní Itálii a Francii. Čtvrtý velký kolaps během čtyř let: po Itálii a Skandinávii v roce 2003 a Řecku v létě 2004. Čím to?

Jistěže každá z poruch má nakonec svou spouštěcí příčinu - selhání konkrétní rozvodny či výpadky konkrétních vedení. Ale jak je možné, že se tak stává mnohem častěji než třeba v 90. letech?

Kdyby tisíc větrníků

Poptávkou po elektřině to není - ta sice narůstá, ale vzhledem ke stagnující nabídce se projeví zdražením elektřiny či kolísáním cen.

Není to ani liberalizací energetických trhů. I když mezi národními soustavami narůstá množství prodávané a kupované elektřiny, neznamená to, že přímo úměrně roste i zátěž přeshraniční sítě a vnitřních soustav.

Skutečný důvod je jiný - v soustavách Evropské unie v posledních pěti letech dramaticky přibývá zdrojů, které se chovají nepředvídatelně - totiž větrných elektráren. Největší růst zaznamenává Německo, Rakousko a Dánsko.

Jen v Německu je dnes ve větrných elektrárnách skoro 17 tisíc megawattů instalovaného výkonu; to zhruba odpovídá sedmnácti blokům Temelína. Jenže vyrábějí elektřinu pouze tehdy, když fouká vítr (a tam, kde fouká) - nikoliv tehdy, kdy ji někdo potřebuje (a tam, kde ji potřebuje). Jejich zapojení do soustavy se však provozovatelé a vlastníci sítí nemohou vyhnout, ani kdyby pro ně masívní zapojení "větrníků" znamenalo zhoršení spolehlivosti celé soustavy.

Jedna větrná elektrárna nebo i jeden větrný park zpravidla elektrizační soustavu příliš neovlivní. Ale souhrn tisíců větrných elektráren a parků naprosto rozhodí toky elektřiny v soustavě. Zejména při změnách počasí: když vítr přestane foukat nebo naopak začne, když začne mrznout, což část větrných elektráren také vyřadí, atd.

Zaplevelená krajina

Ukazuje se tak, že dramatický vzestup větrné energetiky ve střední a západní Evropě má mnohem závažnější důsledky než jenom znetvoření krajiny a vysoké přímé náklady ve formě dotací a povinných výkupů za regulované ceny.

Je velký rozdíl řídit toky v soustavě, která zahrnuje stabilní a "předvídatelné" konvenční zdroje, jež jen občas vypadnou, oproti situaci, kdy značná část zdrojů má jako hlavní princip svého fungování náhodu. Na to evropské soustavy nebyly vůbec stavěny.

A totální výpadky mají své velké náklady - dopadají jak na výrobce elektřiny, tak na její spotřebitele. Ať už se jedná o zničené obsahy ledniček nebo o zastavení provozních linek v citlivých výrobách. Jediným, kdo žádné náklady nenese, jsou vlastníci větrných elektráren.

Bohužel si na to, že výpadků bude více, musíme zvyknout - jediné štěstí máme v tom, že česká energetická soustava je zatím větrnými elektrárnami zaplevelena velmi málo. Většina problémů se stabilitou soustavy se tak do Česka dostane ze zahraničí. Ale výpadky by měly vést k zamyšlení, zda je nutné opakovat chyby západních sousedů.

Zdroj: Hospodářské noviny, Miroslav Zajíček


Špatný příklad - německé větrníky

V článku Sítě padají kvůli "větrné" elektřině (HN 6. listopadu) varuje Miroslav Zajíček před nepromyšleným přebíráním této technologie zejména z Německa. Na doplnění uvádím několik údajů švédské firmy Vattenfall, která elektřinou zásobuje asi třetinu Německa.

Účinnost větrných elektráren je pouze 10 % instalovaného výkonu a vyžadují proto 80% zálohování spolehlivými konvenčními zdroji. Zároveň je nutné pro vyrovnávání kolísání výkonů budovat dodatečné přenosové soustavy včetně rozvoden, což vede k dalšímu zadrátování a devastaci krajiny.

Pro zvýšení ubohé efektivity se pokouší výrobci těchto zařízení vyvíjet stále větší monstra, takže dokonce vrcholová německá organizace dřívějších propagátorů této energie se přidala k obyvatelstvu, které protestuje proti plánované výstavbě větrného parku Schmarloch u dolnosaského Celle, kde mají být instalovány téměř 200 metrů vysoké větrníky.

Díky štědré státní podpoře, prosazené minulou německou vládou, se podařilo vybudovat větrné elektrárny, které během své životnosti nevyrobí dokonce ani tolik energie, kolik je jí potřeba na jejich provoz a údržbu! I to je mimo jiné příčinou vysoké ceny elektřiny v Německu. Souhlasím proto s panem Zajíčkem, že je nebezpečné bezhlavě kopírovat energetickou politiku našich sousedů.

Zdroj: Hospodářské noviny, Jiří Aster

zpět na úvodní stránku