Dnešní jaderný odpad se stává palivem

U zrodu ruských rychlých reaktorů stáli výzkumníci z brněnské techniky

Konečná úložiště možná nebudou vůbec nutná

Raději nový než modernizace starého, rozhodli se ve Vědecko-výzkumném ústavu jaderných reaktorů v Dimitrovgradu na střední Volze, 1100 kilometrů jihovýchodně od Moskvy. Na dosavadním šedesátimegawattovém rychlém reaktoru BOR-60 se od roku 1969 řeší zásadní problémy vývoje dnes už klasických atomových reaktorů temelínského typu i perspektivních množivých a využívá se také při výzkumu termojaderné fúze. Původně se počítalo s jeho modernizací, nakonec jsme se rozhodli nahradit ho v roce 2017 novým stomegawattovým, sdělil informační síti NucNet ředitel ústavu Alexandr Byčkov.

Dosluhující BOR-60 má provozní licenci do roku 2010 a počítá se s jejím prodloužením nejméně do roku 2015. U jeho vzniku stály i československé vědecké týmy vedené profesory Františkem Dubšekem a Oldřichem Matalem z brněnské techniky. Materiálový a technický výzkum prováděný v Brně a Ostravě pro jaderně-energetickou technologii patřil od 60. let minulého století k evropské špičce. Výsledky a dlouhodobé zkušenosti výzkumných týmů vedených z brněnské techniky se ověřovaly na parních generátorech reaktorů BOR-60. Tato zařízení vyvinutá a vyrobená v českých podnicích mají za sebou přes 120 tisíc provozních hodin bez jediné netěsnosti a připomínky uživatele.

Rychlé reaktory se podle Byčkova stanou druhým pilířem ruské atomové energetiky a její palivový cyklus se uzavře. V první řadě „spálí“ nebezpečný, vysoce radioaktivní odpad ze současných reaktorů. Zlikvidují jeho nejnebezpečnější a nejdlouhodobější složky, kvůli kterým by se muselo skladovat v trvalém úložišti statisíce let, a navíc využijí energii uranového paliva až na dvacet procent oproti běžným nejvýše pěti procentům. Zásoby uranu tak vystačí podstatně déle než nyní odhadovaných 50-70 let.

Podíl jaderné energetiky na ruské výrobě elektřiny stoupne do roku 2030 ze současných šestnácti na 25 procent, oznámil šéf Federální atomové agentury Rosatom Andrej Kirijenko. Výstavba čtyřiceti nových jaderných bloků během necelého čtvrtstoletí přijde na 70 miliard dolarů (60 miliard eur, kolem 1,7 biliónu Kč).

Další informace:

Vědecko-výzkumný ústav atomových reaktorů v Dimitrovgradu má v Rusku obdobné postavení jako řežský Ústav jaderného výzkumu u nás. Provozuje šest reaktorů různých typů, na kterých se testují materiály a palivo pro energetická zařízení, vyvíjejí radioaktivní léčebné preparáty a ekologicky čisté technologie pro řadu dalších hospodářských odvětví. Podrobnosti viz
www.niiar.ru (rusky i anglicky).

Jediná průmyslová elektrárna s rychlým reaktorem na světě běží v Bělojarsku na Urale naprosto spolehlivě od roku 1980. Osmisetmegawattový blok se stavěl třináct let. Do provozu se uváděl už po spuštění 350megawattové elektrárny v kazašském Aktau (Ševčenko) na kaspickém poloostrově Mangyšlak; po čtvrtstoletí výroby elektřiny a energie pro odsolování mořské vody ho postsovětský Kazachstán v roce 1999 odstavil. Nyní se v Bělojarsku staví nový osmisetmegawattový „rychlý“ blok, s jehož dokončením se počítá na přelomu desetiletí; celkové náklady dosáhnou 1,6 miliardy dolarů (1,3 miliardy eur, necelých 40 miliard Kč). Hotový je už i projekt 1600megawattové elektrárny se stejnou technologií.

Štěpnou reakci v rychlých (také množivých) reaktorech vyvolávají tzv. rychlé neutrony, takže reaktor, na rozdíl od většiny používaných typů včetně temelínských, nepotřebuje moderátor. Chladí se tekutým sodíkem. Teplo se pak přenáší do dalšího sodíkového obvodu a teprve ve třetí sérii výměníků se vyrábí pára pro pohon turbín. Při provozu vzniká mj. plutonium, které se dále využívá jako jaderné palivo (proto také množivé reaktory). Tepelná účinnost této technologie převyšuje 40 procent. Podstatně lépe se při ní využívá jaderné palivo a zároveň se produkuje nové.

První ruský experimentální reaktor oslavil šedesátiny. Zařízení F-1 v moskevském Kurčatovově ústavu bylo spuštěno o Vánocích 1946. Původně složilo vojenskému výzkumu, především vývoji atomové a vodíkové pumy, později sehrálo významnou úlohu při vývoji zařízení pro jadernou energetiku.

Do konce dekády přibudou v Rusku elektrárny o výkonu 30 tisíc megawattů a v následující pětiletce dokonce 70 700 megawattů. Důraz se bude klást, jak na konci minulého roku informoval ministr průmyslu a energetiky Viktor Christenko, na jadernou, uhelnou a vodní energetiku“, zatímco podíl plynových zdrojů bude postupně klesat. Podrobněji viz
www.ies-holding.com/industry_id2580.html (rusky).

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku