 |
|
Vladimír Just nemá rád TemelínTemelínská jaderná elektrárna
a atomová energetika vůbec se u nás staly pozoruhodným
fenoménem. Spory kolem nich hýbou přinejmenším mediálním
světem a národ, alespoň podle nejnovějších průzkumů
veřejného mínění, je v názoru na ně rozpolcen napůl
stejně jako politicky na pravici a levici. Prostě Temelín
a atom buď podporujete, nebo nenávidíte; názory
uprostřed jako by neexistovaly.
Trochu mě však zarazilo, když jsem se v poslední loňské
Kavárně dozvěděl, že existuje kauza Temelín, a
zamrazilo, když jsem ji objevil v přehledu páně
Justově (Česká televize nemá ráda názor, 30. 12.
2006). Ve výčtu loňských tuzemských kauz se totiž v
sousedství potíží s uvedením dokumentu o Vladimíru
Hučínovi v ČT, bezprecedentního odvolávání šéfů
Národního divadla, posuzování spolupráce herce Jana
Kanyzy s StB, potažmo „vyrovnání se“ s
komunistickou minulostí objevil „případ Temelín a
naše energetika, zaměřená na vývoz životního prostředí“.
Do předposledního dne roku 2006 jsem totiž netušil,
že nějaký takový případ existuje. Spojení „vývoz
životního prostředí“ jsem už z úst odpůrců,
chcete-li protivníků nebo nepřátel atomu slyšel
mnohokrát, ale jeho smysl jsem dodnes nepochopil. Jako
exportně orientovaná země přece vyvážíme každou
minutu podstatně více životního prostředí než v
elektřině.
Spíš mi to připomíná sapéra Vodičku: „Každý Maďar
může za to, že je Maďar, tak do nich!“ Se seriózní
diskusí, po níž volá text v Kavárně a jež je dnes
nadmíru naléhavá, to nemá vůbec, ale vůbec nic
společného.
Zkusím tedy popsat něco, čemu díky své letité praxi
dobře rozumím.
Česká energetika se ocitla na rozcestí a musí se
rychle rozhodnout, kudy dál. Výběr máme bohatý: Uhlí,
atom, zemní plyn, mazut, voda, slunce, vítr, biomasa.
Naneštěstí nemáme moře, takže přílivové elektrárny
nepostavíme vůbec nikdy.
A také můžeme šetřit.
Jenže právě v této chvíli slyším samá Ne! nebo
Ale…
Uhlí? Jediná domácí surovina. Museli bychom však
prolomit limity a odstěhovat několik obcí. Těžba
devastuje přírodu, při spalování se znečišťuje
ovzduší a oxid uhličitý poškozuje zemské klima.
Omezit, nejlépe zrušit!
Atom? Neprodukuje skleníkové plyny, avšak hrozí nové
Černobyly, vyřešen není konec palivového cyklu. Zrušit,
nejlépe okamžitě!
Plyn? Poměrně ekologické palivo, bohužel se musí dovážet
hlavně z Ruska, a dodávky tedy nejsou stabilní. Stavět
plynové zdroje? Možná, ale asi jich bude jen velice málo.
Mazut? Okamžité Ne!
Voda? Určitě ano. Je to čistý zdroj, jen jí máme málo.
Pokusí-li se však někdo navrhnout další Dlouhé Stráně,
neboť v přečerpávacích elektrárnách se ještě
tuzemský vodní potenciál nevyužívá naplno, umlátí
ho tzv. ekologové v nejlepším případě čepicemi.
Slunce? Vynikající, energie zdarma! Ale: na jaderné
elektrárně Dukovany se provozuje demonstrační solární
elektrárna o výkonu deset kilowattů. Za rok vyrobí v
místě, které patří k nejslunečnějším u nás,
kolem 8000 kilowatthodin, tedy teoreticky vystačí pro
necelé tři domácnosti – samozřejmě pokud nebudou
chtít s veškerým svým provozem čekat na jasnou
oblohu.
Vítr? Výtečný zdroj, jen lokalit je proklatě málo.
A divím se, že proti výstavbě větrníků nebouří
titíž tzv. ekologové, kterým vadila výstavba
obchvatu Plzně nebo průtahu Českým středohořím –
jako by se při budování větrných parků neničila příroda.
No dobrá: podmíněné ano.
Biomasa? Nulový vliv na klima, s emisemi dalších škodlivin
to už tak slavné není. Energii nevytvářejí, jen
jeden zdroj, naftu spálenou při obdělávání polí,
nahradí jiným, relativně čistým. A zajišťují práci
zemědělcům. Tož ano.
Úspory? Určitě, zcela jistě! Deset procent, dvacet
procent a pak už končíme s dnešní civilizací…
Takže ten velký výběr není bůhvíjaký a řečeno
slovy tzv. ekologů, „můžeme si vybírat mezi morem a
cholerou“, tedy mezi uhlím a atomem. Anebo ještě
jinak: kdo si přeje likvidaci uhelných a atomových
elektráren, musí také říci, kde vezmeme proud.
Ví snad někdo kde? Já nikoli. Znám jen prognózy hovořící
o růstu spotřeby elektřiny. Ale i kdyby se nevyplnily
a skutečně jsme dokázali udržet současný hospodářský
růst za stávající spotřeby, což hraničí s možnostmi
vymyslet perpetuum mobile, příliš to nepomůže.
Severočeské elektrárny dosluhují, těžitelné zásoby
hnědého uhlí se vyčerpávají. Atom je také fuj. O
drobných v tzv. obnovitelných zdrojích se i přes přínos
každé kilowatthodiny nesluší vůbec mluvit.
Dovezeme! slyším sebevědomý křik lidí, kteří
bojují proti „vývozu životního prostředí“ a chtějí
užívat dobrodiní civilizace mimo jiné za cenu exportu
téhož životního prostředí v podobě jiného dobře
prodejného artiklu, ať už to jsou auta nebo turbíny.
Až na to, že není a nebude odkud, protože se zastaráváním
elektrárenského parku zápasí celá Evropa, protože v
posledních desetiletích se do energetiky investovalo méně,
než se z ní odebíralo. Sáhlo se na podstatu, říkají
tomu ekonomové, a základní fondy je třeba obnovit.
A my právě dnes, protože zítra bude kvůli desetiletím
potřebným na schválení, vyprojektování a postavení
nových zdrojů pozdě, musíme rozhodnout. Propočítat
rizika každé varianty a začít jednat. Říci jako nový
Topolánkův kabinet, že se nebudou plánovat ani
budovat nové jaderné elektrárny, znamená bohužel
jediné: Za deset patnáct let se dočkáme podobných výpadků
elektřiny jako před necelými čtyřmi roky Italové.
Zdroj: MF Dnes, Daneš Burket
zpět na úvodní
stránku
|