Kdyby raději mlčeli

Během úplného výrobního cyklu, tedy od těžby paliva a surovin na výrobu zařízení až po likvidaci odpadů a elektrárny, produkují skleníkové plyny všechny energetické zdroje. Tedy i tzv. bezemisní – jaderné a obnovitelné. Zásadně se však liší objemem vyprodukovaného oxidu uhličitého.

Nejvíce oxidu uhličitého na jednu kilowatthodinu elektřiny vypouštějí uhelné elektrárny – od 900 do 1000 gramů, plynové kolem 600 a paroplynové kolem 500 gramů. Pouhá tři procenta z tohoto množství vypustí do ovzduší jaderný zdroj – zhruba stejně, v některých případech dokonce méně než větrníky, uvádějí japonské, švédské a finské energetické statistiky citované Světovou nukleární asociací.

Fotovoltaika vychází hůř, stále však desetkrát lépe než paroplyn. Nejméně oxidu uhličitého se dostane do ovzduší z vodních elektráren – jenže v přehradních nádržích vzniká zase metan, podstatně nebezpečnější skleníkový plyn.

Stačí se jen podívat do statistik, aby se člověku nepřihodilo to, co šéfovi německé sociální demokracie Kurtu Beckovi. Dnes se mu směje celá země, neboť ve svém protijaderném zápalu naprosto vážně prohlásil, že atomové elektrárny prý produkují více skleníkových plynů než uhelné.

Pozadu, i když ne tak jednoznačně, nezůstala o prvním dubnovém víkendu tuzemská ministryně školství Dana Kuchtová. „Pokud vím, tak vlastně produkce těch skleníkových plynů z jaderných elektráren vlastně odpovídá asi devíti procentům těch emisí, které produkují plynové elektrárny,“ pronesla při debatě z obrazovky veřejnoprávní televize.

A jako nepochybná znalkyně jaderné energetiky dodala: „Pak je tady jeden velmi důležitý aspekt. Jaderné elektrárny vyrábějí elektřinu, nikoliv teplo, a ta elektřina se zdaleka nebo takovou měrou nepodílí na emisích skleníkových plynů jako výroba tepla.“

Kdyby raději mlčeli…

Zdroj: Lidové noviny, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku