Energetickou žízeň zažene deset reaktorů

Jihoafrická republika chce přispět k zápasu s hrozícími klimatickými změnami

V podobné situaci jako polská se po desetiletí nachází energetika Jihoafrické republiky, hospodářsky nejvyspělejšího státu černého kontinentu. V obou zemích pochází z uhlí více než 90 procent veškeré vyrobené elektřiny. Na rozdíl od našich severních sousedů však v JAR provozují už od roku 1984 dva jaderné bloky v Koebergu nedaleko Kapského Města o celkovém výkonu odpovídajícím českým Dukovanům. Díky získaným zkušenostem a bohatým zásobám uranu se bude nukleární program dále rozvíjet.

Jaderné zdroje označuje jako „jedinou hospodářsky reálnou alternativu uhlí“ pro výrobu elektřiny ve velkém právě předložený návrh jihoafrického dlouhodobého programu rozvoje nukleární energetiky*. Do roku 2025 se počítá s výstavbou desítky jaderných elektráren o výkonu 14 tisíc až 22 tisíc megawattů, informovalo jihoafrické ministerstvo dolů a energetiky.

Nové zdroje rychle rostoucí ekonomika naléhavě potřebuje. Současně však JAR hodlá budováním bezemisní jaderné energetiky přispět ke snižování produkce skleníkových plynů a zápasu s klimatickými změnami. Podíl jaderné elektřiny na celkové výrobě proudu stoupne v cílovém roce ze současných bezmála šesti na nejméně 25 procent.

V první etapě do roku 2010 se připraví infrastruktura a projekty nových jaderných elektráren. V dalších pěti letech se vybudují nové komerční i zkušební bloky, na nichž se ověří pokročilé technologie. A během následujících deseti let se budování jaderné energetiky, která bude využívat nesmírné domácí zásoby uranu, dále urychlí.

Už v roce 2012 se plánuje spuštění prototypu vysokoteplotního, héliem chlazeného reaktoru s kuličkovým palivem (PBMR) v Pelindabě nedaleko metropole Pretorie. Výhodou jeho konstrukce je větší provozní bezpečnost. Teplota, a tedy výkon se reguluje průtokem chladicího plynu a natavení paliva je prakticky vyloučeno. O jeho využití má eminentní zájem Čína, která se na vývoji rovněž podílí.

* viz
www.dme.gov.za/pdfs/energy/nuclear/nuclear_energy_policy.pdf

Další informace:

Jihoafrické elektrárny vyprodukují ročně přes 230 miliard kilowatthodin proudu. Plných 90 procent ho pochází z uhelných zdrojů, téměř šesti procenty přispívají dva jaderné bloky v Koebergu a více než třemi procenty vodní zdroje. V uplynulém desetiletí se v hospodářsky nejvyspělejší zemi kontinentu postavily prakticky výhradně uhelné elektrárny o výkonu 16 tisíc megawattů (Česko disponuje 17 tisíci MW). Celkový výkon jihoafrické energetiky dosáhl dnes 36 tisíc MW.

V Jihoafrické republice se těží více než 95 procent afrického uhlí. Z 250 miliónů tun se téměř polovina spálí v elektrárnách, více než čtvrtina vyveze (mj. do Evropy) a šestina zkapalní na pohonné hmoty. Zbytek slouží pro konečnou spotřebu v domácnostech a závodech, uvádějí statistiky jihoafrické energetiky.

Vyvíjet jaderný reaktor, který jako palivo používá uranové kuličky (PBMR), začal už v 50. letech minulého století v německém Jülichu profesor Robert Schulten. Pod jeho vedením se postavil v roce 1967 pokusný reaktor, který běžel plných 22 let. Další vývojové práce pokračovaly v koncernech Siemens a ABB, avšak v roce 1989 byl program v Německu ukončen a přenesen do Jihoafrické republiky. Závod na výrobu paliva se podle nejnovějších informací nukleární agentury NucNet staví v Pelindabě. V jeho sousedství vyroste prototyp „kuličkové elektrárny“ o výkonu 165 megawattů, jenž se má uvést do provozu v roce 2012.

V reaktorech PBMR se používá štěpný materiál (uran, thorium nebo plutonium) ve formě keramického oxidu uzavřeného do grafitových kuliček velikosti tenisového míčku o hmotnosti zhruba 200 gramů. Typový reaktor používá zhruba 400 tisíc takových kuliček, jež lze za provozu automaticky přidávat či odebírat. Pohybují se v atmosféře z hélia, dusíku nebo oxidu uhličitého. Obvykle v dalším okruhu se z tepla vznikajícího při štěpné reakci vyrábí pára pro turbínu.

Modulární reaktor s kuličkovým keramickým palivem je první z nové, čtvrté generace jaderných reaktorů. Štěpná reakce v nich probíhá za vyšších teplot; chladí se nikoli vodou, nýbrž plynem nebo dokonce kovy (sodík, olovo) a dokáží „spalovat“ i použité palivo ze současných reaktorů.

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku