Ke kořenům jaderné energetiky – koncept odpovědnosti

Admirál Hyman G. Rickover se narodil v lednu 1900 v ruském Makově, nyní Makow Mazoviecki v Polsku. Jako šestiletý chlapec emigroval do USA, kde celá rodina žila z otcova nuzného platu příležitostného krejčího. Nebýt zásahu Chicagského senátora, nejspíš by i zůstal jen udřeným nádeníkem.

Subtilní osmnáctiletý mladík byl zapsán do námořní poddůstojnické školy a zahájil svou zcela mimořádnou kariéru ve veřejných službách. Zahájil ji zápasem se svou pologramotností a na sklonku 20. století odešel jako charismatický akademický učitel a organizátor, životní vzor mnoha svých žáků. A mezitím, …

Američané si váží lidí, kteří přicházejí s novými myšlenkami. Ovšem nová myšlenka a její uskutečnění jsou dvě rozdílné věci v podobném vztahu, jako se má například základní výzkum k inženýrství. A Rickover byl inženýr, jež uchopil myšlenku určitého využití jaderné energie a změnil ji ve skutečnost. Nezabýval se vědou. Vybudoval americké jaderné námořnictvo a zahájil civilní výrobu elektřiny pomocí jaderného reaktoru. V okolnostech studené války tím prudce změnil svůj a postupně i náš svět v mnoha ohledech a v mnoha jednotlivostech.

Příjmení celkem obyčejného námořního důstojníka vešlo ve známost již před světovou válkou. Doba samostatné plavby vojenských lodí tehdy byla omezena zejména zásobou nafty. Rickover navrhl soubor opatření ke snížení spotřeby paliva, prokázal jejich smysluplnost a formou flotilní soutěže dosáhl rozšíření na celé námořnictvo. Jeho jméno si od té doby pamatoval každý námořník. Služba na moři se totiž proměnila - z celkem příjemného vysedávání v místnostech pro odpočinek a vyhřátých dozornách se stalo studené a provlhlé utrpení. Teplý svetr, do té doby nepochopitelně zbytečné příslušenství námořnické uniformy se rázem stal ceněnou výstrojní součástkou.

Zábavná historka z vojny? Snad. Nebo také projev manažerského stylu, založeného na odborné způsobilosti a na konceptu odpovědnosti: „Odpovědnost může být jen neoddělitelnou a vnitřní součástí individua. Můžete ji sdílet s jinými, ale váš díl se tím nezmenšuje. Můžete ji delegovat, ale stále ji máte. Jestliže si ji dokonce nepřipouštíte nebo ji neuznáváte, nemůžete z ní uniknout. Jestliže je odpovědnost jednou právoplatně na vás, pak její břímě nepřenesete na jiného vyhýbavostí, neznalostí ani svalováním viny. Jestli se něco zkazí a vy nemůžete prstem ukázat na odpovědného člověka, pak jste nikdy žádnou odpovědnost neměli.“

Tento koncept nejdříve v USA rozdělil dodavatelské firmy i jejich týmy na ty, které se mohly podílet na jaderném programu a na ty ostatní. Formulaci uvedenou v uvozovkách Rickover uplatnil později, když organizoval přenos jaderné technologie z USA pro stavbu první britské jaderné ponorky Dreadnought. V britských publikacích se ani po půlstoletí nezapomíná na to, že citovaných několik řádek od základu změnilo ostrovní průmysl. Původně jen zdánlivá drobnost, transfer jedné z mnoha strojírenských technologií do jiné země, učinila z Velké Británie jadernou mocnost. Pokud by tedy světová jaderná energetika měla jeden hlavní kořen, bezesporu by jím byl koncept odpovědnosti.

Tam, kde jsou živé kořeny, bývají i kořínky. Rickover budoval jadernou energetiku na zelené louce a tak mnohá ze samozřejmostí našeho dnešního pracovního života v jaderných oborech má svůj původ v debatách a pochybnostech jeho týmu. Zmiňme namátkou alespoň některé z nich: Použití standardů radiační ochrany, odborná příprava a výcvik personálu, udržování kontaktu s odbornou i občanskou veřejností, nezávislé ověřování a přezkoumání. Kdopak asi ví, že i zásada čtyř „z“ v českých jaderných elektrárnách pamatuje už tyto pionýrské doby. Výčet zdaleka není úplný a každá jeho položka by vydala na samostatný příběh.

Inženýrství a management tvoří u Rickovera jeden nedělitelný celek a stejně tak je osobní odpovědnost vždy úzce spojena s odborností. S oblibou srovnával inženýrskou a manažerskou práci s obrem z řecké mytologie, jehož síla trvá jen pokud obr stojí na zemi: „Stejně jako Anthalus, inženýr nikdy nesmí ztratit kontakt s reálným světem. Ďábel je v detailech, ale v nich je i spása.“ Jeho spolupracovníci i po letech obdivují nakolik toto spojení znalostí, zkušeností a smyslu pro realitu přispělo k řešení technických otázek i k autoritě samotného admirála.

Například v době, kdy už byly v provozu jaderné pohony druhé generace a Rickover byl již delší čas vzdálen technickým otázkám, uprostřed noci u něj doma zazvonil telefon. Volal zoufalý kapitán ponorky. Ráno mají vyplout s důležitým úkolem. Jenomže při revizi do vnitřního prostoru turbíny upadl stavěcí šroubek. Vyzkoušeli doslova všechno, aby jej vylovili a zbývá jen turbínu rozebrat a v důsledku toho nesplnit zadání. Rickover odpověděl: „Právě pro váš případ je na spodní straně statoru nevelký inspekční otvor. Když opatrně uvolníte víčko, váš šroubek najdete přímo na něm. Počkám u telefonu…“

Vlastně i to je jen drobná historka z vojny. Historka o neobyčejné autoritě, důvěře a intuici. O intuici inženýra, který už před rýsovací plochou v duchu poslouchá rytmy budoucího stroje a cítí starosti jeho mechaniků. O důvěře ve společný ethos. Především pak o autoritě nekompromisního učitele, mnozí z jehož žáků si po celý život pamatují:

„Vyhledávat a brát na sebe odpovědnost, vytrvat, snažit se být nejlepším, být tvořivý a odvážný, být houževnatý v intelektuálním růstu, dodržovat vysoký standard etiky a morálky a aktivně si uchovat tyto existenční principy po celý život. To jsou některé z mých myšlenek o cílech, skrze něž lze naplnit smysl života.“: Hyman G. Rickover

František Kostiha

zpět na úvodní stránku