Politika klimatických změn: Spíš by nás mělo zajímat, jak vyřešíme nedostatek zdrojů

rozhovor s Martinem Římanem

Jak vnímáte evropskou politiku změny klimatu?
Nechme stranou relativitu tvrzení, že ke globálnímu
oteplování skutečně dochází. Pokud EU myslí svou
snahu snížit emise skleníkových plynů vážně, musí
asi začít někde jinde. Členské země EU se přece
podílejí na celkových světových emisích tohoto plynu
z necelých 16 procent. Zbytek připadá na státy
jako je Čína nebo Indie, které patří spolu s USA
k největším producentům oxidu uhličitého. Pokud se
nezmění přístup těchto zemí, tak snahy EU prakticky
nic nezmění. Již dnes je ale jasné, že opatření, která
Evropská komise plánuje v „boji“ za snižování emisí,
způsobí evropským firmám i občanům náklady ve výši
desítek až stovek miliard eur. Mimochodem Česká
republika jako jeden z mála členských států EU se
slušnou rezervou plní Kjótský protokol.

Česká republika podala na EK žalobu kvůli krácení požadovaného
množství emisních povolenek. O co tu žalobu opírá?

Rozhodnutí podat kvůli alokačnímu plánu žalobu na Evropskou komisi
vychází z podrobné analýzy rozhodnutí Evropské komise o Národním
alokačním plánu České republiky pro léta 2008-2012. Tato analýza
ukázala, že Evropská komise výrazně podhodnotila růst hrubého
domácího produktu České republiky v letech 2009 a 2010. Čísla,
které použila ke svému výpočtu neodpovídají, odhadu tuzemských
institucí jako je Česká národní banka, Český statistický úřad nebo
Ministerstvo financí. Komise navíc nepřihlédla k faktu, že Česká
republika je nejprůmyslovější zemí Evropy a já jsem přesvědčen, že
kvůli komplikovanému modelu výpočtu a špatným datům poškodila
Českou republiku při přidělování emisních povolenek. Považuji proto
za důležité, že můj návrh prošel koaliční vládou, ve které je zastoupena
také Strana zelených.

Jakou má ČR podle Vás šanci, že soud rozhodne do února 2008, kdy
se povolenky mají přidělovat jednotlivým podnikům?

Nemylme se, žaloba nemá na alokaci povolenek mezi podniky vliv,
nemá odkladný účinek. O rozdělení bylo rozhodnuto už na konci
května, kdy se podniky dozvěděly, s jakou částí z roční alokace 86,8
milionů tun mohou počítat. A žaloba se týká především principů, podle
kterých Evropská komise hodnotila český plán, nikoli finálního čísla.

Co říkáte na protiargument, že EU-ETS (evropský systém obchodování
s emisemi) není účinný právě proto, že bylo v minulém období vydáno
příliš mnoho povolenek.

Ano, tento argument slýchám často. Je pravda, že spotová cena
povolenek se dnes blíží nule, zatímco ještě v první polovině loňského
roku se držely na nějakých 20-30 euro, což je mimochodem velmi
vysoká cena, která negativně ovlivňuje již tak vysokou cenu elektřiny.
Každý jistě uzná, že cena na trhu je nesporně jedním z hlavních
indikátorů vztahu mezi poptávkou a nabídkou. V případě českého
přídělu povolenek na roky 2008 až 2012 ale tento protiargument
neberu. Česká ekonomika roste obrovským tempem, které je z jedné
třetiny taženo průmyslovou produkcí. To Komise ve svém rozhodnutí
vůbec nezohlednila. Na příští čtyři roky jsme dostali povolenek málo.

Považujete EU-ETS za vhodný nástroj ke snížení emisí skleníkových
plynů?

Obchodování s povolenkami je z hlediska ekonomické teorie určitě
dobrý princip, protože na rozdíl od nějakých administrativních
mechanismů zajistí, že se znečištění likviduje tím nejlevnějším
způsobem. Jak už jsem naznačil, problém je v praktické
aplikovatelnosti tohoto systému v situaci, kdy EU není zdaleka
největším producentem tzv. skleníkových plynů.

Dokážete odhadnout, jak to bude po roce 2012? Nehrozí, že se
povolenky rozšíří i na další oblasti lidské činnosti? Na další odvětví
průmyslu a také na dopravu, zemědělství, služby?

Určité náznaky, byť zatím na dobrovolné bázi tu jsou, nejen v Evropské
unii, ale třeba ve Spojených státech. Komise přišla nedávno s plánem
snížit emise u nových osobních automobilů, uvidíme, jestli za pár let
nebude chtít rozjet systém obchodování s emisními povolenkami
v dopravě. Nejsem ale věštec, tak daleko opravdu nevidím. Nicméně
pořád platí, co jsem už řekl. Dokud se k závazkům nepřihlásí velcí
světoví hráči, budou mít jakékoli evropské iniciativy v tomto směru
pramalý význam.

Rada EU chce snížit emise skleníkových plynů také výrazným snížením
spotřeby energie. Jak reálný je z Vašeho pohledu navrhovaný cíl
snížení o 20 procent do roku 2020?

Trend spotřeby energie v Evropě je jednoznačný. Spotřeba roste,
energetických zdrojů naproti tomu ubývá. Představa, že je možné
během deseti, patnácti let tento trend takto výrazně zvrátit, je podle
mne naprostá iluze. Spíš bychom se měli začít vážně bavit o tom,
jak vyřešíme nedostatek zdrojů elektřiny, protože ten se podle mne
během několika let stane evropským tématem číslo jedna.

ČR dnes vyrábí 30 procent elektřiny z jádra. Proč Česká republika
nebojuje v rámci politiky změny klimatu za renesanci využívaní tohoto
„bezuhlíkového“ zdroje?

Ale my se na toto téma soustředíme! Když se o klimatické politice
jednalo na letošní Evropské radě, kde padl závazek zvýšit podíl výroby
elektřiny z obnovitelných zdrojů a snížit emise skleníkových plynů
o 20 % do roku 2020, přišli s tímto argumentem, s tímto požadavkem,
nejen francouzští, ale také čeští zástupci. Závěrečné rozhodnutí sice
o jaderné energetice jakožto obnovitelném zdroji nehovoří, ale bude
možné ji zařadit do kvóty na snižování emisí tzv. skleníkových plynů.
Jsem přesvědčen, že tato otázka bude důležitým bodem podzimního
Jaderného fóra v Bratislavě, jehož pořádání si společně prosadila
Slovenská a Česká republika.

Zdroj: Svaz průmyslu a dopravy ČR, zpravodaj Spektrum

zpět na úvodní stránku