Jaká by měla být budoucí politika České republiky a Evropské unie v oblasti globální změny klimatu?

Text vystoupení prezidenta Svazu průmyslu a dopravy České republiky Ing. Jaroslava Míla, MBA při veřejném slyšení v Senátu ČR dne 21.11.2007. Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR na rozdíl od politiků zcela otevřeně pojmenovává problémy a otevřeně upozorňuje na ovlivňování naší energetiky energetikou Německa v důsledku drahé a neodpovídající náhrady zdrojů na jeho území, což je výsledek neodborného zasahování politiků do energwetické koncepce státu pod vlivem demagogických kampaní Strany zelených a jiných protijaderných aktivistů. Neefektivní německá energetika žene na liberalizovaném trhu ceny elektrické energie vzhůru i u nás, ať se nám to líbí či ne. Vysoký podíl velmi obtížně regulovatelných větrných elektráren na území Německa zase způsobuje, že nestability v jejich síti se mohou vlivem vzájemného propojení sítí a uzavírání okruhu elektrické energie mezi severem a jihem Německa přes území Polska a České republiky přenášet i k nám a způsobovat rozsáhlé výpadky dodávek(blackouty). Má tedy být Německo náš vzor v energetice, jak se nám to neustále snaží vsugerovat Strana zelených ?

Za výbor ČNS Miroslav Kawalec



Pane předsedající, dámy a pánové, přeji vám všem hezké odpoledne.
Ve svém vystoupení bych se ani tak nezabýval myšlenkou, jestli
globální oteplování je či není, jestli emise CO2 se podílejí či nepodílejí
na globálním oteplování a jestli mají či nemají být snižovány.

Vzal bych, že úkol je dán, výzva je jasná. Globální společnost se musí
spolehlivě a rychle přesunout směrem k bezuhlíkovým energetickým
systémům, tak aby se minimalizovaly náklady tohoto přechodu, aby bylo
možno se vyhnout narušení fungujících ekonomik, nebyl ohrožen rozvoj
chudších zemí a zároveň tak, aby i český průmysl, české hospodářství se
mohlo racionálním způsobem této celosvětové výzvy chopit.

Kladu si otázky - tak jako asi každý zodpovědný hospodář, který
funguje podle obchodního zákoníku. Asi tak, jako by si je měl klást
každý zodpovědný politik, který by měl pečovat o to, aby občané
v jeho zemi, ať už je to tato země nebo Evropská unie nebo jakákoli
jiná, mohli žít v relativním dostatku všeho a v určitém prostředí, kde
nebudou ohrožováni a kde si budou moci dopřát řekněme základních
lidských potřeb.

Zeptám se tedy sám sebe a položím pár otázek. Zeptám se i vás, jestli
skutečně máte i vy pocit, že děláme všechny nezbytné a efektivní
kroky k tomu, abychom zadanou úlohu - snížit emise CO2, splnili.

Jako první věc se musíme podívat, jestli vůbec plníme staré závazky.
Druhou otázkou je, jestli skutečně nejvíce energie a úsilí věnujeme
tomu, co přinese největší efekt. Jinými slovy to, co každý z nás zažil.
Zkušenost, že dvacet procent úsilí mnohdy přinese osmdesátiprocentní
úsporu. Toto známé pravidlo funguje ve všech společenských sférách.
Dále je třeba se ptát, zda skutečně řešíme tento globální problém
globálně, zda používáme efektivní nástroje a zda jej řešíme ideologicky
nebo racionálně a zda při řešení tohoto úkolu postupujeme podle
pravidel fair play. Tedy, že přitom nepoškodíme nějakou jinou část světa
nebo jinou část společnosti. Koneckonců, zkušenost s výrobou biopaliv
a řada studií organizovaných OSN jasně ukazuje, že i dobrý úmysl se
mnohdy mine účinkem.

A rovnou říkám, a v závěru to zopakuji, že mám výrazné obavy, že
i dobrý úmysl snižování emisí CO2 bude minut jakýmkoli účinkem,
pokud cílem ovšem není zajistit zbohatnutí vybraných částí
společnosti.

Jaký je současný stav? Máme závazky z Kjóto. Podívejme se na jejich
plnění. Vezmu-li Evropu, téměř všechny země nově přistoupivší do EU
je splňují, některé o pět procent, některé o 40 procent. Podíváme-li
se na některé staré země, jako je Rakousko, Španělsko a další, zcela
zásadně tuto zadanou úlohu nenaplňují.

Přijali jsme nějaká opatření k tomu, aby se to změnilo? Nepřijali,
s výjimkou halasnějších prohlášení, že příště to uděláme lépe
a radostněji. Přitom si všichni dobře pamatujeme, že tato prohlášení
většinou k ničemu nevedla, pokud pouze nezdobila nástěnky.

Druhá otázka, zda věnujeme nejvíce energie, úsilí a peněz tam, kde je
možno dosáhnout nejvyššího efektu. Určitě je potřeba se soustředit
na zdroje energií, tzn. elektrárny, je potřeba se podívat na velké
průmyslové podniky, na průmysl obecně. Ale ve chvíli, kdy ignorujeme
největšího znečišťovatele, jehož emise ještě budou narůstat, tedy
dopravu, určitě se pohybujeme mimo rámec zadaného úkolu.

Když se vrátím k otázce, zda globální problém řešíme globálně, odpověď
je ještě více znepokojující. Neřešíme a ani to nevypadá, že v dohledné
době řešit budeme. Možná přijmeme deklaraci na toto téma, kterou
ovšem stejně nebudeme naplňovat, protože součástí všech mezinárodně
přijatých závazků a součástí obchodu s emisními povolenkami není ani
Čína, ani Rusko, ani USA, ani Indie a ani Brazílie. Vezmeme-li v úvahu, že
za posledních 15 let Čína dostihla svou produkcí emisí oxidu uhličitého
USA a Evropu a v příštích 15 – 20 letech bude produkovat tolik, co oba
tyto kontinenty dohromady, jasně vidíme, kde se dá s nejmenším úsilím
dosáhnout největšího efektu. Nezpochybňuje to žádný z celosvětově
akceptovaných expertů. Ale jediný krok, který by k naplnění tohoto úkolu
vedl, nebyl přijat a ani nevypadá, že bude přijat.

Přijímáme a hodláme přijímat opatření, která se budou soustřeďovat
pouze na EU, kde s ohromnými náklady možná dosáhneme
pětiprocentního efektu. Netvrdím, že bychom se neměli snažit, jen
tvrdím, že bychom měli s menšími náklady dosáhnout víc. Je naší
povinností chtít po politicích, aby to dělali, aby nešli cestou nejmenšího
odporu, protože za to placeni nejsou.

Používáme efektivní nástroje? Tady si troufám tvrdit, že v žádném
případě. V závěru znovu zopakuji to, z čeho mám velké obavy. Jestli se
naprosto neukotveného systému obchodování s emisními povolenkami
chytí hedgeové fondy, ať už z USA nebo ustanovené v Asii, Evropa se
nebude stačit divit a výsledkem snahy o zlepšení životního prostředí
bude hluboká deziluze těch, kteří dnes tyto aktivity podporují.

Proč se nepoučíme z toho, co fungovalo? Před 20 lety nebylo
v Kalifornii pro smog vidět. V Los Angeles nemohl téměř nikdo vyjít
na ulici, v Anglii před 30 lety jste měli bílou košili za půl dne černou.
Byla přijata racionální opatření především v oblasti normotvorné
s jasně danými daty a parametry a problém byl vyřešen. Proč se
nepoučíme z Kalifornie a neřekneme, že všechny energetické zdroje
nově postavené po roce 2010, 2015, 2020 nebo 2025 musí splňovat
ty a ty parametry ochrany životního prostředí, účinnosti atd.? Proč
neřekneme, že všechny provozované zdroje třeba od roku 2015, 2025
nebo 2030 – to je věc politické dohody - budou splňovat opět určité
parametry?

Jde-li to v automobilovém průmyslu, jde to určitě i v energetice a já
jsem přesvědčen, že i v dalších oblastech hospodářství. Co je výhodou,
že téměř ve všech případech lze tento systém aplikovat celosvětově.
A v případě, že někdo nenaplňuje tyto akceptované normy, nemusí
mít povolen vstup svého výrobku na vaše území. Jednoduchý, funkční,
transparentní mechanismus, snadno vymahatelný, na který se podniky
budou umět připravit a který povede podniky nikoli ke spekulacím, ale
k investicím do nových technologií.

Řešíme zadaný úkol racionálně nebo ideologicky? Já si troufnu
tvrdit, že jej řešíme pouze k naplnění „některých kapes“. A teď tím
nemyslím fyzické osoby, míním tím skutečně naplnění některých
bankovních kont. Přátelé, nezlobte se na mě, postupujeme iracionálně.
Iracionálním způsobem řešíme zadanou úlohu a mám výrazné obavy,
že výsledkem bude znevážení veškerého zájmu všech lidí, jejichž
zájem o zlepšení životního prostředí – a to i pomocí vystupování
různých celebrit - byl dnes globálně zvednut. Mineme příležitost, kdy
lidé jsou ochotní si za lepší životní prostředí připlatit. A jestli se vám
jednou povede minout a zneužít nebo nevyužít zájmu lidí a jednou
dojdeme k tomu, že v podstatě daný úkol bude znevěrohodněn, tak už
v příštích deseti, patnácti letech bude muset přijít jiná garnitura, která
bude hovořit o ochraně životního prostředí.

Mluvím-li o řešení racionálním, tak mluvím i o tom, zda postupujeme
sociálně únosným způsobem. Já si umím představit, že ten dnešní
povede v příštích deseti letech k cenám elektřiny na úrovni 8 až
9 korun za kilowatthodinu. A umím si představit, že to je sociálně
únosné. Ale měli bychom také vědět, že je povinností těch, kteří to
k tomuto stavu vedou, na to společnost připravit. Deziluze a rozdělení
společnosti je to nejhorší, co by se nám mohlo stát.

Řešíme tento úkol racionálně s ohledem na zabezpečení budoucích
zdrojů? Ani v nejmenším. Řešíme ho z hlediska bezpečnosti
a spolehlivosti dodávek? Ani v nejmenším.

Teď se vrátím jen krátce k problematice výrobních zdrojů. Nejsem
jaderný fundamentalista, nebudu tady hovořit o tom, že je nutno
dostavět Temelín, nebudu hovořit ani o tom, že je nutno zrušit uhelné
limity. Myslím, že ten problém je úplně někde jinde.

Problém Evropy, konkrétně naší střední Evropy je v drahé
a neodpovídající náhradě zdrojů na území Německa a nedostatku
zdrojů na Balkáně. A my jako střed Evropy budeme ti, kteří budeme
určitou násoskou těchto problémů bez ohledu na to, jestli tady máme
nadbytek nebo vyrovnanou bilanci.

V případě, že Německo své jaderné zdroje nahradí plynovými, k čemuž
směřuje, tak za prvé nebude naplněn základní požadavek EU snížit
závislost na dodávkách plynu z Ruska. Právě naopak. Za druhé,
energie vyráběná v plynových elektrárnách je mnohonásobně dražší
než z jaderných a nezapomeňme, že se bude využívat v základním
zatížení.

Představa, že ČR bude fungovat odděleně v jiné cenové struktuře, je
naprostou iluzí. Nebude. Technicky, technologicky nemůže.

V případě, že Německo postaví nových 10 Temelínů ve větrných
elektrárnách, tak po uzavírání okruhu elektrické energie přes území
ČR a Polska bude docházet k blackoutům. Naše systémy nebudou
- přes své vynikající parametry - schopny tuto elektrickou energii
přenášet. To znamená, že bychom měli zahájit jednání se sousedními
zeměmi o racionálním řešení tohoto problému na území střední
Evropy.

Poslední otázku, kterou jsem kladl, jestli řešíme zadaný úkol s ohledem
na fair play. To znamená s ohledem na konkurenceschopnost všech
zemí, aby nebyl řešen tak, že nově přistoupivší země budou mít
výrazně vyšší náklady na přijímání příslušných technologických
opatření než staré země EU.

Mám pocit, že je nezbytné požadovat po vládě ČR, aby na úrovni EU
nechala zpracovat zásadní studii dopadů na konkurenceschopnost
jednotlivých zemí, sumarizaci nákladů souvisejících s přijetím
příslušných opatření. Je nemyslitelné, aby 10 milionů obyvatel ČR
fi nancovalo opatření přijatá v Bruselu výrazně vyšším způsobem než
zbytek občanů EU. Je ovšem korektní požadovat stejný příspěvek jako
mají Francouzi nebo Němci.

Jenom poznámku: Vrátím se k našim sousedům na Slovensku.
Není normální přinutit našeho souseda odstavit jaderné elektrárny
a pak mu snížit emisní povolenky o 20 % ve chvíli, kdy mu HDP roste
desetiprocentním růstem. To znamená zpomalení ekonomiky.

Závěrem - bude to hodně razantní závěr, ale já jsem přesvědčen, že
je povinností všech politiků zastavit zcela nesmyslný mechanismus
obchodování s emisními povolenkami CO2 . Neosvědčil se. Nemá
právní rámec, dochází k jeho zneužití a výsledkem nebude zlepšení
životního prostředí. Pojďme cestou osvědčených metod, osvědčených
regulativních prvků, normotvorných prvků.

A úplně závěrem. Přál bych si, aby celosvětový zájem o zlepšení
životního prostředí nebyl minut, abychom se skutečně dopracovali
k tomu, že ochotu a chuť lidí využijeme v jejich prospěch. Jestliže
je dnes miliarda lidí schopná sledovat televizní program hovořící
o nutnosti zlepšit životní prostředí, je to příležitost. Abychom ji
neminuli je zodpovědností všech, kteří budou jednat příští týden v Bali.
A především zodpovědností představitelů EU, kteří by měli zastavit
připravený mechanismus obchodování s povolenkami po roce 2013.
Nejsem si jist, že v roce 2014 budou obyvatelé ČR ochotní platit 10 až
14 korun za kilowatthodinu dodané elektřiny.

Co bych ale požadoval od českého kabinetu? Zcela zásadní je,
aby zahájil jednání společně se slovenskou a polskou vládou
a s německými představiteli na téma náhrady zdrojů v Německu, aby
nedošlo k ohrožení spolehlivosti dodávek v ČR.

Dámy a pánové, pane předsedající, děkuji vám za pozornost.

Zdroj: Zpravodaj Spektrum

zpět na úvodní stránku