Vodíkový autobus vyjede už za rok

Ekologickým vozidlem budou jezdit cestující městské dopravy v Neratovicích

Pilotní projekt prvního vodíkového autobusu v nových členských zemích Evropské unie vstoupil do druhého poločasu. Už začátkem příštího roku vyjede do ulic středočeských Neratovic vůz, který vyvíjí od roku 2006 Ústav jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Informoval o tom vedoucí oddělení vodíkových technologií řežského ústavu Luděk Janík. Čeští vědci a výzkumníci tak přispívají ke prosazení vodíkového hospodářství v dopravě, které podle všeho vystřídá v polovině století éru uhlovodíkových, především ropných paliv.

Základním zdrojem energie pro elektromotor o výkonu kolem 50 kW (67 koní) budou palivové články, akumulátory pro rekuperaci energie při brždění a ultrakapacitory k pokrytí proudových špiček při rozjezdu autobusu. Na zhruba 20 kg tekutého vodíku, který si poveze na střeše v tlakových lahvích v plynném stavu (tlak 35 Mpa), dojede téměř 300 kilometrů. Úprava vozu na vodíkový pohon vyjde na 30 miliónů Kč.

Vodík pro nový autobus bude dodávat neratovická Spolana, kde vzniká jako vedlejší produkt při parním reformingu zemního plynu. V budoucnosti se pak jako nejvhodnější technologie výroby vodíku jeví elektrolýza nebo vysokoteplotní rozklad vody. Potřebné obrovské množství energie v obou případech nejvýhodněji zajistí právě vyvíjené jaderné reaktory čtvrté generace, které budou s to „spalovat“ i odpad ze současných jaderných elektráren, jež se tak nebude muset na tisíciletí ukládat pod zem.
Ve velkém se začnou nasazovat kolem roku 2040, soudí ředitel řežského ústavu František Pazdera. Náhradu ropných paliv spotřebovaných dnes v tuzemské dopravě odhaduje na 14 nových temelínských reaktorů, pokud by se vodík vyráběl elektrolyticky, stačila by však pouhých sedm vysokoteplotních tisícimegawattových zdrojů. „Potřebu větší produkce vodíku odhadujeme na rok 2030, kdy má v Evropské unii na tento pohon jezdit už více než třetina nových automobilů,“ dodává.

„V současné době řešíme především podobu jednotlivých komponentů a jejich umístění ve vozidle a problematiku čerpací vodíkové stanice,“ sdělil Luděk Janík. Přímo v ústavu se těmito pracemi zabývají čtyři odborníci, na projektu dále spolupracují plzeňská Škoda Electric, která zhotoví elektrický pohon, řídící systém a všechny komponenty nakonec nainstaluje do vozu, a Proton Motor v Puchheimu u německého Mnichova, jenž má na starosti palivový článek, nádrže a další vodíkovou infrastrukturu. Kromě nich se projektu účastní norská IFE Halden, nizozemská JRC Petten, pražská Vysoká škola chemicko-technologická a neratovická dopravní společnost Nerabus.

Další informace:

Doprava se na produkci skleníkových plynů podílí v České republice přibližně čtvrtinou, zhruba stejné množství vypustí do ovzduší průmysl a po šestině připadá na energetiku a vytápění. Českých zhruba 120 miliónů tun CO2 vypuštěného za rok představuje podle statistik Mezinárodní energetické agentury (EIA) půl procenta světových emisí. V přepočtu na obyvatele se Česko řadí mezi větší producenty.
Pozvolný přechod od ekonomiky založené na fosilních palivech směrem k ekologičtější a energeticky nezávislejší vodíkové ekonomice potrvá podle vědců z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži do poloviny století. Této problematice se věnují výzkumné instituce a průmyslové podniky a nakloněni jsou jí i politikové – americký prezident George Bush podpořil vývojové práce, především s ohledem na dosažení nezávislosti na dodávkách ropy ze zahraničí, celkem 1,7 miliardy dolarů (přes 30 miliard Kč). Evropská unie se chce stát vedoucím hráčem v oblasti vodíku a palivových článků a v lednu 2004 založila Technologickou platformu pro vodík a palivové články. Za cíl si klade podporu výzkumu a vývoje na tomto poli. Práce platformy se účastní mj. řežský ústav, hlavní řešitel projektu vodíkového autobusu.

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku