Jaroslav Míl: Ceny elektřiny ještě mohou výrazně vzrůst

Růst cen elektřiny, který v Česku již několik let pociťují všechny podniky i lidé, nemusí být konečný. Pokud Evropská komise nezmění svůj postoj k emisním povolenkám, nemůžeme spoléhat ani na renesanci jaderné energetiky. Tvrdí to bývalý generální ředitel ČEZ a současný člen představenstva Slovenských elektráren a prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.

* E15: Působíte ve vedení Slovenských elektráren, které patří italskému energetickému gigantu Enel. Co přesně pro Italy děláte?

Mám na starost střední Evropu, na Slovensku mám na starost „strategy business development“.

* E15: Ceny elektřiny stále rostou. Proč, je to nedostatkem proudu na trhu, či vyšší poptávkou?

V energetice došlo za posledních deset let k posunu. Díky transformaci a vytvoření tržních mechanizmů dochází k tomu, že elektřina je jako každá další komodita na trhu. Prioritou už není spolehlivost dodávek, za to zodpovídá jiný subjekt. Energetické společnosti jsou hodnoceny tak, jak se hodnotí IT firmy nebo Coca-Cola a podobné firmy. Je to o pohybu akcií na burze, o hospodářských výsledcích, nikoli o službě. A to se nemůže už vrátit. Jediné řešení je zvýšit nabídku elektřiny v Evropě. A bude-li vyšší nabídka, tak se vrátíme k předvídatelným cenám a k tomu, že zákazník je pán.

* E15: Jaký očekáváte vývoj cen v následujících letech?

Pokud se oprostíme od vlivů, jakými jsou ekologické daně, růst nákladů na udržení chodu energetik kvůli zvyšování podílu obnovitelných zdrojů, ovlivňují cenu dva zásadní faktory. Prvním je nedostatek elektřiny v jihovýchodní Evropě, druhým trh v Německu. Ten reaguje jako každá burza davovou psychózou. Ve chvíli, kdy budou pozitivní zprávy o přebytku nabídky, tak se dají ceny stabilizovat řekněme na 80 eur za megawatthodinu. V případě, že by skutečně došlo k nahrazení německých jaderných elektráren plynovými zdroji a nestavěly se nové uhelné elektrárny, tak by mohlo dojít k razantnímu růstu cen o desítky procent. A dojde-li k tomu, tak se ve velice krátké době dožijeme dvojnásobných cen elektřiny. To vidím jako veliké riziko.

* E15: V Česku je stále přebytek nabídky nad poptávkou. Jaká z toho plyne výhoda v situaci, kdy ceny určuje obchodování na burze a poptávka v okolních zemích roste?

Diskuze není o tom, jestli se v České republice postaví nové zdroje a bude zde přebytek nabídky. To je iluze, že potřebujeme mít nové zdroje. My potřebujeme nahradit v reálném čase stávající zdroje. Nám stačí mít racionální energetickou politiku, v níž bude ve své bilanci export import neutrální. A to je základní vládní rozhodnutí. Ale jaká cena bude, je určeno nabídkou v celé Evropě. Vize, že tady postavíme kdeco a pokryjeme svými dodávkami nedostatek v Evropské unii, je nesmysl. Tlak musí být veden celoevropsky.

* E15: Očekává se, že pokud státy schválí návrh Evropské komise na způsob rozdělování emisních povolenek po roce 2013, cena elektřiny stoupne. Jak výrazně?

Pan Barroso tvrdí, že se to spotřebitele dotkne pouze ve výši tří eur týdně. A to je dost. Je to například čtyři sta slovenských korun měsíčně, což je na Slovensku pro rodinu, která má příjem například deset tisíc korun měsíčně, hodně peněz. Zvlášť, když si všimneme, že jde o minimální odhad, že je to jenom za elektřinu a nemluví se o dopadech na navýšení cen dalších komodit. Neumím si představit, jak to budou platit v Bulharsku či Rumunsku, kde mají sociální tarify a ceny jsou nižší. To je výstřel mimo realitu a je neakceptovatelný. Výsledkem totiž nebude zlepšení životního prostředí, ty peníze odtečou někam, kde se absolutně promarní.

* E15: Některé energetiky, například E. On, oznámily, že kvůli plánu Komise zruší řadu plánů na stavbu nových elektráren. Uvažuje o tom také Enel?

Představte si, že byste kupoval emisní povolenku za cenu 36 eur za tunu CO2. U hnědouhelné elektrárny, která nemá zrovna nejvyšší účinnost, se dostáváte na parametry ceny uhlí. Vy najednou zdražujete palivo na dvojnásobek. A palivové náklady jsou největšími provozními náklady elektrárny. Není to o logice, je to absolutní propadnutí ideologii bez jakéhokoli zájmu o vidění reálných dopadů na průmysl či lidi.

* E15: Kritizoval jste nový způsob prodeje povolenek prostřednictvím aukcí. Proč?

Pokračování na straně 17

Aukce povolenek je sama o sobě manipulace s cenou ve prospěch těch větších firem. Mechanizmus, který byl před tím, se neosvědčil, ale toto je ještě horší. Je to tištění peněz bez právního rámce. Chcemeli opravdu pomoci životnímu prostředí, tak to přece nemůžeme dělat tak, že odtáhneme výrobu z České republiky do zemí, které se procesu emisních povolenek nezúčastní. Firmy se dnes rozhodují o stavbě uhelných elektráren za dnes platných podmínek. Někdo vám říká, že povolenky vás budou stát stejně jako uhlí, ale také možná dvakrát víc nebo možná méně. Vy přece nerozhodnete o stavbě za miliardu eur, u níž potřebujete mít kontrakt na dodávky uhlí na čtyřicet let. Současná elektrárna přežije ceny povolenek 36 eur, ale nový zdroj za této situace nepostavíte. Jediné řešení v krátkém časovém intervalu je plynový zdroj. A tady si Evropská komise protiřečí, protože jediný plyn, který může sehnat, je z Ruska či jiných méně stabilních zemí. Dalším problémem, který může kvůli tomu přijít, je odchod firem do jiných zemí. Když se k tomuto modelu nepřidá Srbsko, které na to z ekonomických důvodů nemá, Černá Hora, Ukrajina a další země, tak železárnu či montovnu z Čech nebo ze Slovenska přesunu raději tam, kde tuto zátěž nemám. Z hlediska životního prostředí ničemu nepomůžu a navíc budu vyrábět pravděpodobně s využitím horších technologií, alespoň zpočátku. Budu muset zajistit dopravu, takže životní prostředí ještě více zatížím. Z principu nepolemizuji o vlivu emisí na klimatické změny. Pokud jsou rizikem, snižme je. Ale racionálním způsobem.

* E15: Jednou z odpovědí je jaderná energetika. Po letech „prohibice“ se začínají objevovat plány na výstavbu nových jaderných elektráren. Domníváte se, že se Evropa vrátí k jaderné energetice?

Protože jsem se zúčastnil cele řady jednání, jsem přesvědčen, že k návratu dojde.

* E15: Jak rychle by se díky tomu nabídka a poptávka mohly stabilizovat?

Je pravda, že jaderná energetika je jedinou odpovědí. Kvůli nulové zodpovědnosti mnoha politických generací v Evropské unii, se jaderná energetika dostala na vedlejší kolej. Ve společnosti ztratila přitažlivost. Například na Slovensku vystudovalo jadernou fakultu vloni jen pět lidí, a to je tam jádro v kurzu. V Česku je to podle mých informaci ještě menší počet. Když se zeptáte studenta v Německu, co by chtěl studovat, co by jej zajímalo, tak to nebude jaderná energetika. Protože tamní vláda deklarovala, že elektrárny odstaví. Proč byste pět let studoval, další roky se školil, když vám tvrdí, že se v roce 2021 s jadernou energetikou končí. Je to obor bez budoucnosti. Tady je to největší riziko. Pro Německo v tom, že nemá lidi. Nemáte lidi ani na stavbu těchto elektráren.

* E15: Řada zemí však o obnově jádra uvažuje. Například ve Finsku se již nová elektrárna staví…

Velice fandím kolegům ve Finsku, kteří ale mají za rok a půl výstavby rok zpoždění. Muselo k tomu dojít, protože se ztratila zkušenost se stavbou. Když slyším plány o řetězové výstavbě jaderných elektráren v polovině Evropy, musím se smát. Vždy pokládám otázku, kdo to bude dělat. Ti lidé nejsou. Nejsou kapacity ani na straně projektantů, inženýrských firem, dodavatelů strojní i stavební části. Totálně nesmyslnou ideologií jsme způsobili přerušení ve vývoji. Návrat bude stát o desítky procent více. Potřebujete ne jednoho či dva lidi. V době špičky tam máte až pět tisíc pracovníků. To se nenaučíte za stolem v kanceláři ani na malé stavbě.

* E15: Na jedné straně nedostatek lidí a vůle k výstavbě jádra, na druhé straně tvrdíte, že systém povolenek je destrukční k výstavbě nových uhelných elektráren. Kde je vyústění této rovnice?

Evropa je zpovykaná, žije si nad poměry a politici řeší věci, až když krize nastane. Teprve až se nebude svítit či elektřina bude ještě mnohem dražší, tak se proberou. Je to o nedostatku kuráže, malé či žádné zodpovědnosti vůči budoucím generacím. Návrat k používání selského rozumu povede k racionálnímu řešení této úlohy.

* E15: V době, kdy jste vedl ČEZ, se uvažovalo o jeho privatizaci. Domníváte se, že by stát měl vlastnit energetiky, například aby bránil vlastní trh?

Svůj názor jsem nezměnil, protože jsem sám kdysi ČEZ s týmem lidi ve velice krátké době k privatizaci připravil. Stát má dostatek nástrojů k tomu, jak ovlivňovat fungování energetického trhu a nemusí vlastnit aktiva. Jestliže neměl problém prodat doly fyzickým osobám, což je nerostné bohatství státu, tak pak vůbec nechápu, proč by měl mít problém prodat zařízení, které tuto surovinu transformuje na elektrickou energii. Zvlášť, když o tom, kdo nové zařízení postaví, rozhoduje zase stát, který může a nemusí vydat příslušnou licenci. Jinými slovy, jsem přesvědčen o tom, že je dobrý čas prodat, netvrdím, že existuje kupec.

* E15: Co s penězi? O ČEZ se mluví jako o zásobárně pro důchodovou reformu…

Pokud bych byl vláda, vložil bych peníze do fondu budoucnosti, rozvoje. Nebyla by to právnická osoba či instituce. Byly by to peníze spravované ministerstvem financí na účtu České národní banky. Dejme tomu, že bychom získali částku okolo 700 miliard. Dále by peníze bylo možné investovat pouze do finančních instrumentů určených zákonem a o dalším využití by musel rozhodovat parlament jako celek, a to dvoutřetinovou většinou.

Jaroslav Míl (49) Člen představenstva Slovenských elektráren, od roku 2004 je také prezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Vystudoval ČVUT v Praze, na Sheffield Hallam University ve Velké Británii si v roce 1998 udělal titul MBA. V letech 2000 až 2003 byl šéfem společnosti ČEZ.

Zdroj: E15

zpět na úvodní stránku