Uran na Zemi vystačí na staletí

Získávat ho lze efektivně už i z fosfátů a mořské vody

Až pět set let by mohl pohánět jaderné elektrárny uran, který se nachází v zemské kůře. Tvrdí to odborníci ze sdružení švýcarských energetických firem Swisselectric. Náklady na jeho dobývání z fosfátů, které se pohybují mezi 60 a 300 dolary za libru (455 gramů), byly únosné už při mimořádném vzestupu cen uranu na světových trzích na přelomu předminulého a loňského roku. Od té doby však ceny okamžitých dodávek klesly na polovinu – na 75 dolarů za libru. Při cenách přes 250 dolarů za libru lze uran hospodárně těžit z mořské vody, v níž je ho na 80 tisíc let.

Specialisté však předpokládají, že tyto zásoby se s největší pravděpodobností nevyužijí ani při velice razantním rozvoji jaderné energetiky. Nároky na „čerstvý“ uran snižuje především přepracovávání paliva použitého v jaderných elektrárnách; tzv. směsné palivo pohání běžně reaktory ve Francii, Japonsku, Německu, USA a dalších zemích. Podstatně výrazněji se však energie obsažená v uranu využije v množivých reaktorech čtvrté generace, jejichž nástup ve velkém měřítku očekává ředitel Ústavu jaderného výzkumu v Řeži František Pazdera kolem roku 2040:

„Jakmile přejdeme na bloky čtvrté generace s množivým reaktorem a nezvýšenou účinností 34 procent – předpokládá se však až padesátiprocentní –, přestaneme spotřebovávat primární zdroje energie a štěpitelný materiál se stovky let bude vyrábět z 238U, tedy druhotné vytěžené suroviny skladované dnes v obohacovacích závodech a obsažené ve vyhořelém palivu ze stávajících jaderných elektráren,“ tvrdí.

Česko může díky těmto technologiím snížit spotřebu primárních energetických zdrojů, tedy uhlí, ropy, zemního plynu apod., teoreticky až na polovinu ze současných 1800 petajoulů ročně. Hypotetický přechod výhradně na bloky s množivými reaktory kolem roku 2100, byť i v té době lze počítat s technologickým mixem jaderných, fosilních a obnovitelných zdrojů, by znamenal konec dovozu obohaceného uranu a dostatečné zásoby paliva řádově na stovky let, uvádí Pazdera.

Další informace:
Tisícimegawattový elektrárenský blok s tlakovodním reaktorem (temelínského typu) spotřebuje za rok 21,15 tun uranu a dodá do sítě až osm miliard kWh proudu. Vyhořelé (použité) palivo obsahuje 20,17 tun těžkých kovů, z nichž lze získat štěpitelné izotopy a 980 kg produktů štěpení, z nichž jen 98 kg je radioaktivních. Množivý reaktor o stejném výkonu a účinnosti potřebuje na výrobu stejného množství proudu 10,765 tun těžkých kovů – ochuzený uran, uran a plutonium z přepracování a nejnebezpečnějších produktů současných jaderných reaktorů, tzv. minoritních aktinidů (neptunium, americium a curium). Z vyhořelého paliva se znovu použije 8,785 tuny a uložit je třeba jen 980 kg produktů štěpení, z nichž pouze 98 kg je radioaktivní.

Během příštích 25 let bude muset Evropa investovat do nových elektráren 900 miliard eur. Důraz se bude klást na plynové zdroje, jejichž výstavba si vyžádá 150 miliard eur; dalších 220 miliard bude stát vybudování infrastruktury pro jeho dovoz a distribuci, konstatuje nedávná zpráva Evropské komise o evropské energetické politice. Obnovitelné zdroje budou v roce 2020 krýt výrobu elektřiny z 20 procent, od roku 2030 se do popředí dostanou nízkoemisní a bezemisní technologie – jímání a skladování CO2 vyprodukovaného v uhelných elektrárnách, nasazení biopaliv druhé generace a vodíkových palivových článků. Po roce 2050 dokončí Evropa přechod na nízkouhlíkovou energetiku tvořenou obnovitelnými zdroji, vodíkem a jadernými bloky s reaktory IV. generace či fúzními v zemích, které si to budou přát.

Uran ve světě

(v tunách, 2006)
zásoby/těžba

Kanada 444000/9862
Austrálie 1143000/7593
Kazachstán 816000/5279
JAR 341000/534
Namibie 282000/3067
Brazílie 279000/190
Uzbekistán 93000/2260
USA 342000/1672
Rusko 172000/3262
Česko 150000/359
Svět celkem 4800000/39429
Pramen: WNO, MAAE

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku