Jádro je opravdu nejvýhodnější

ČEZ neohlásil jadernou renesanci, jak se domnívá Tomáš Němeček ve své poznámce (Jaderný vládní risk, Hospodářské noviny 28. 2. 2008). Obnovený (a velký) zájem o budování nových jaderných elektráren ve světě přišel proto, že jiné zdroje vycházejí podstatně dráž. Podle kalkulací ČEZ se vyplatí stavět jaderný blok při tržní ceně elektřiny 45 eur/MWh, plynovou od 60 eur/MWh výše. A ceny paliva, jedno zda uhlí či plynu, jež se tolik líbí autorovi, či uranu trvale rostou – až na to, že na rozdíl od uhelného či plynového proudu se na konečné ceně vyrobeného jaderného podílí pouze necelou pětinou. A navíc neohrožují klima emisemi skleníkových plynů.

Jadernou renesanci si nevymyslel ČEZ ani jiné elektrárenské společnost. Stejně tak jako si boom plynových elektráren v USA v 80. a 90. letech nevymyslely tamní koncerny, které jen zjistily, že palivo je natolik levné, že se investice zaplatí velmi rychle. Nové bloky v Temelíně se ostatně primárně nechystají proto, aby zlevnila elektřina; docent Otčenášek z Pačesovy komise na všech jednáních i při diskusích zdůrazňuje, že „doba levné energie na Zemi skončila ropnými šoky v 70. letech minulého století“.

Nyní jde o to, abychom elektřinu měli v takovém množství, jaké potřebujeme, možná perspektivně i pro výrobu vodíku, jenž by měl v dopravě nahradit ropu. Že to nebude levné, ví každý. Že bez vládního „krytí“ se to neobejde, je dáno zejména samotnou technologií, nad jejímž využíváním bdí státní úřad (SÚJB).

Zdroj: Hospodářské noviny, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku