Nekrolog za Karla Matějku

22. března se rozloučíme s profesorem Karlem Matějkou. Moje první reakce na zprávu o jeho úmrtí byla nepublikovatelná. Pak jsem začal vzpomínat.

Zdá se to až neuvěřitelné, ale znali jsme se víc než čtyřicet let. Nejenom znali ale někdy méně ale častěji více intenzivně jsme po celo tu dobu spolupracovali. Začalo to při jeho kandidátské práci, kdy jsme ve Škodovce ve Vochově vybudovali těžkovodní exponenciální soubor. Pak naše spolupráce i cíle postupně rostly, zaměřili jsme se oba na malé výzkumné reaktory. Ve Vochově byl uveden do provozu skutečně malý, ale „náš“ reaktor ŠR-0, který se stal modelem pro celoživotní Matějkovo dílo, školní reaktor VR-1 VRABEC, postavený v areálu matematicko fyzikální fakulty v Troji fakultou jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT. Je hlavně zásluhou profesora Matějky, že kromě ryze technických a pedagogických cílů bylo vytvořeno dílo esteticky domyšlené až do drobných detailů. Provoz reaktoru VRABEC vytvořil jednak partu mladých nadšenců, jednak dal základ k obnovení katedry jaderných reaktorů. Karel Matějka se stal jejím prvním vedoucím a v jejím čele setrval více než 15 let.

Pečlivá a promyšlená spolupráce s ostatními vysokoškolskými pracovišti, středními školami i výzkumnými pracovišti a v neposlední řadě i se strojírenskými a energetickými podniky velice pomohla k budování pozitivního názoru na jadernou energetiku u nás. O to cennější bylo to, že se tato činnost plně realizovala v době pro jadernou energetiku velice nepříznivé.

Pedagogická činnost katedry profesora Matějky byla a je příkladem sepětí vysoké teoretické úrovně s praktickým uplatněním získaných znalostí. Příkladná byla intenzivní individuální práce všech pedagogů se studenty. Byla podmíněna i tím že v devadesátých letech katedra, podobně jako ostatní technicky změřené obory, trpěly nezájmem studentů. Bohatě byla na katedře rozvinutá i mezinárodní spolupráce s vysokoškolskými pracovišti v zahraničí, zpravidla spojená s výměnou a s vzájemným návštěvami studentů a pedagogů.

Profesor Matějka se aktivně účastnil prakticky všech projektů a modernizací výzkumných a školních reaktorů, i když bohužel v řadě případů zůstalo jen u těch projektů. Úzce spolupracoval se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost jako expert v oblasti bezpečnosti jaderných reaktorů, spolu jsme byli zakládajícími členy Státní zkušební komise pro ověřování způsobilosti vybraných pracovníků, lidsky řečeno zkušební komise která ověřuje teoretické a praktické znalosti budoucích i již pracujících operátorů. Byl spoluautorem sytému zkoušení s využitím počítačového zpracování otázek a jejich výběru do testů.

Dalo by se ještě psát mnoho. Pro ty, kteří profesora Matějku znali, by to bylo nošením dříví do lesa, pro ty, kteří ho neznali by bylo potřeba napsat daleko víc. Jako my všichni měl Karel Matějka i některé chyby, byly však bohatě vyváženy jeho přednostmi. Snad jednu vlastnost bych rád vyzvedl. Karel byl nekompromisně zásadový a nebál se velmi razantně vzdorovat i silným protivníkům. Nikdy se nepodřídil diktátu komunistického režimu.

Nakonec mi odpusťte skromnou osobní poznámku. Měl jsem ho rád.

Ing. Jiří Fleischhans

zpět na úvodní stránku