Starobní důchodce

Starobní důchodce – todle označení zpravidla vyvolává různé představy o jeho majiteli. Nejčastěji dědečka, který se někde šourá o holi nebo sedí v hospůdce u piva. Jsou ale i takoví, kteří se nešourají, ale pohybují, a to silně čiperně, a pokud někde sedí, má to svůj účel a smysl, protože tam určitě nesedí proto, aby tím zabili čas, ale protože dělají něco, na co se potřebují soustředit a za pochodu se to dost dobře dělat nedá. Takže u nich starobní znamená, že už mají „dost křížků“ a důchodce, že už nechodí do práce v rozsahu a rytmu obvyklého fondu pracovní doby. Takže zhruba to je stručně a zjednodušeně charakteristika nedávného sedmdesátníka Jirky Fleischhanse. Ale abychom to vzali po pořádku.

Ing Jiří Fleischhans absolvoval v roce 1963 obor jaderné inženýrství na tehdejší fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT V Praze (jenom pro pořádek připomínám, že dnes je to fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská). Přesto začínal svoji profesní kariéru v klasické energetice, a to jako provozní mistr kotelny a pracovník technické kontroly v elektrárně Tisová. V té době už ovšem existoval Závod výstavba jaderných elektráren v rámci Škodovky v Plzni, který připravoval výrobu zařízení a výstavbu 1. československé jaderné elektrárny A1. Takže bylo vcelku logické, že se Jirka objevil v roce 1966 ve Vochově u Plzně, kde tehdy celý ZVJE sídlil, protože nedávno předtím bylo rozhodnuto o výstavbě výzkumného reaktoru ŠR-0. Díky své invenci a svým organizačním schopnostem, které výrazně procvičoval i jako významný činitel v oblasti tělovýchovy a sportu, patřil k těm, bez jejichž nasazení a mnohdy i nevšední vynalézavosti by asi ŠR-0 nikdy nebyla postavena a spuštěna. V pozici operátora a vedoucího směny byl duší mnohých výzkumných i školicích programů a projektů. Na reaktoru byly vyvíjeny a ověřovány zejména postupy a zařízení pro vnitroreaktorovou dozimetrii, které pak byly zúročeny ve mnoha aplikacích v oblasti stínění reaktoru, testování jaderného paliva, osobní dozimetrie a atestací materiálů pro výrobu jaderných zařízení (zejména tlakové nádoby reaktoru a vnitroreaktorových komponent). Na reaktoru získávali první zkušenosti s jaderným zářením a obsluhou jaderných zařízení operátoři z JE Bohunice i Dukovany.

Svých odborných i organizačních zkušeností pak bohatě a efektivně využíval jako konzultant a vědecký vedoucí spouštění na dalších reaktorech. Byl vědeckým vedoucím spouštění JE Dukovany, významně se podílel na přípravě a realizaci a později spouštění rekonstruovaných reaktorů LVR-15 a LR-0 (původního TR-0) v Řeži. Po odchodu ze Škodovky působil v letech 1990 až 1994 jako vedoucí provozu a vedoucí směny výzkumného a školního reaktoru VRABEC na FJFI ČVUT Praha. Samozřejmě se na fakultě uplatnil i jinak, například jako předseda akademického senátu. Ani ve věku, kdy už mohl „vypnout“, nezůstal odpočívat. Svoje dlouholeté zkušenosti zúročil ve funkci vedoucího odboru testů fyzikálního a energetického spouštění Škody Praha v jaderné elektrárně Temelín.
Svoji neklidnou letoru a renomé špičkového profesionála v jaderné oblasti osvědčil i jako jeden ze zakládajících členů České nukleární společnosti. Patřil k jejím nejaktivnějším členům, takže bylo jenom logickým vyvrcholením těchto aktivit, že dlouhá léta byl členem celostátního výboru ČNS a v letech 1996 - 1998 jejím prezidentem (mimo jiné právě on byl iniciátorem přejmenování vrcholného představitele ČNS z „předsedy“ na „prezidenta“). Dodnes je znát jeho stopa v této instituci a stále v ní funguje řada jím iniciovaných nebo zavedených zásad a mechanizmů. Přestože zde dnes nezastává žádnou oficiální funkci, pořád o sobě víme a Jirka je stále aktivní.

Takže, milý Jiříku, ke Tvým obtížně uvěřitelným sedmdesátinám Ti přejeme všechno nejlepší, hlavně hodně zdraví a dobré pohody. Doufáme, že se ještě dlouho budeme setkávat jako kolegové na poli profesním i jako přátelé, nebo snad lépe kamarádi, v tom kontaktu „obyčejně člověčím“.

Rudolf Vespalec

zpět na úvodní stránku