Německo: nové reaktory už po roce 2020?

Německo bude potřebovat už ve dvacátých letech tohoto století nové jaderné elektrárny. Nic na tom nezmění ani případné uzavření všech atomových bloků, na němž se před osmi lety dohodla vláda sociální demokracie a Zelených s představiteli energetických společností. Stále častěji doporučované prodloužení provozu zbývajících sedmnácti německých reaktorů vytvoří dostatečný časový prostor pro přípravu výstavby nových, moderních jaderných zdrojů, tvrdí v rozhovoru pro dnešní vydání deníku Süddeutsche Zeitung šéf Německého atomového fóra Walter Hohlefelder.

„Obrat veřejného mínění ve prospěch atomové energie není naší zásluhou. Způsobily ho objektivní okolnosti, především naléhavá potřeba ochrany klimatu a dramatický vzestup cen ropy a zemního plynu. Jistě, dražší jsou i další suroviny včetně uranu. Jenže tento kov se na výrobní ceně elektřiny podílí pěti procenty, takže zdražení se na ní prakticky neprojeví. U uhelných, plynových a dalších zdrojů je tomu zcela jinak,“ připomíná Hohlefelder.

Bezemisní jaderná energetika znamená v celosvětovém měřítku nevypuštění plných 2,5 miliardy tun oxidu uhličitého ročně. Jen v Německu díky ní nevzniknou a nevypustí se do ovzduší skleníkové plyny v množství, které produkuje tamní silniční doprava, dodává Hohlefelder.

Řeší se i často zmiňovaný problém úložiště radioaktivních odpadů. Buduje se v někdejším železnorudném dole Konrad nedaleko dolnosaského Braunschweigu. První slabě a středně aktivní do něj přijde v roce 2013 a celkem v něm skončí 90 procent veškerých německých atomových odpadů. Konečné úložiště vysoce radioaktivních odpadů, tedy zejména paliva použitého v jaderných elektrárnách, by mohlo vzniknout v Gorlebenu jihovýchodně od Hamburku, kam se dnes sváží do celoněmeckého meziskladu. Desetileté moratorium na průzkumné práce vyprší přespříští rok a projekt může podle Hohlefeldera pokračovat.

Připouští, že stoprocentní bezpečnost provozu, ostatně jako v žádném jiném oboru lidské činnosti, nelze ani v jaderné energetice nikdy zaručit. „Německé atomové elektrárny patří k nejbezpečnějším ve světě. Zbývá jen tak malé riziko, jež prakticky vylučuje větší poruchu, nemluvě už o havárii. Poněkud jiná situace by mohla vzniknout v některých rozvíjejících se zemích, které se chystají budovat jaderné elektrárny. Bezpečnost provozu musí stát vždy a všude na prvním místě,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro dnešní Süddeutsche Zeitung.

Další informace:

Plný text rozhovoru viz:
http://www.sueddeutsche.de/deutschland/artikel/254/184675/
Německo doposud na základě dohody o likvidaci jaderné energetiky (používá se pro ni název Ausstieg) ze 14. července 2000 uzavřelo dva nejstarší bloky: v bádensko-württemberském Obrigheimu (spuštěn v roce 1968) a polabském Stade západně od Hamburku (1972). Dnešních 17 jaderných bloků vyrábí více než 27 procent německé elektřiny, v největší spolkové zemi Bavorsku dokonce přes polovinu proudu.

Dohoda Ausstieg stanovila celkové množství elektřiny, jež lze vyrobit v jaderných blocích, na více než 2,5 tisíce miliard kWh, tedy na pětinásobek veškeré německé elektrárenské produkce. Na jednotlivé bloky se pak rozepsalo tak, aby provozní doba žádného nepřekročila 33 let a poslední, v bádensko-württemberském Neckarwestheimu, se odstavil 15. dubna 2021.

Při projektování německých a dalších světových, tedy i česk(oslovensk)ých jaderných elektráren se počítalo se životností třicet let. Ukazuje se však, že v provozu mohou být minimálně čtyřicet a některé americké už dostaly licenci na šedesát let provozu. S nejméně čtyřiceti roky provozu se počítá i v Dukovanech a Temelíně; licenci vydává Státní úřad pro jadernou bezpečnost vždy na deset let. Odborníci z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži sledující trvale stav klíčových částí tuzemských reaktorů – tlakových nádob –na základě svých testů předpokládají, že všechny bloky bude možno provozovat až 60 let.

Obnovit program jaderné energetiky se chystá Itálie, rozvíjet ho po mnohaleté pauze hodlají USA a Velká Británie, nepřetržitě běží v Číně, Indii a Jižní Koreji. Nové bloky se budují ve finském Olkiluotu a francouzském Flamanvillu. Výstavbu připravují v rumunské Cernavodě a bulharském Belene a dostavovat se budou dva reaktory ve slovenských Mochovcích. V Česku se uvažuje o dostavbě dvou bloků v Temelíně a výstavbě pátého bloku v Dukovanech.

Zájem o nukleární energetiku projevily i státy Blízkého a Středního východu. Jordánsko tak s kanadskou společností AECL uzavřelo dohodu o porozumění ohledně spolupráce při projektování a výstavbě jaderného bloku s modernizovaným těžkovodním reaktorem Candu-6 (EC-6) na přírodní uran z jordánských ložisek. „Náš blok svou velikostí dokonale odpovídá potřebám jordánské sítě a přispěje k energetické soběstačnosti země,“ prohlásil podle nukleární informační agentury NucNet šéf reaktorové divize AECL Ken Petrunik.

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku